Obytná oblast Sunagakure

vzdychl jsem si a v očích mi byl vidět smutek a samota kterou tu budu prožívat až odejde, díval jsem se jí do očí a po té jsem se otočil a odemkl jsem dveře

,,Díky." usmála jsem se a než jsem odešla, vlepila jsem mu pusu na tvář. ,,A nebuď smutný. Myslím, že jsou tu lidi, kteří budou lepší společnost, než jsem já." mávla jsem na něj. ,,Džá mata ne." opustila jsem jeho byt.

zamkl jsem za ní a po té jsem se vrátil do obýváku na gauč kde jsem dopil její pohárek vína, zbytek vína jsem uklidil do ledničky a po té jsem si lehl na gauč a usl jsem, chyběla mi zde Amayo se kterou se mi zde spalo o dost lépe

pomalu jsem se probral a protáhl jsem se, hlasitě jsem zívl, šel jsem si dát sprchu, po té jsem se převlékl a odešel z domu
- přesun

Seděl jsem si tak hezky v té své rádoby kuchyňce a tak trochu klimbal mezi realitou a svými sny o Dango knedlíčcích, když jsme si všiml holubice na okně. Došel jsem kní, ignoroval fakt, že mám na parapetu další pískoviště a vzal si vzkaz.
Hmm, Kiri? Už zase někam do tramtárie? Aby to nedopadlo jako minule, smrad z dezinfekce není zrovna lákavý. Jen jsem protočil panenkami, vzal si oba dopisy a vyšel ven - směr Kiri.
(Přesun)

Potom co jsem si dala odchod, toulala jsem se tak a došla jsem az sem... do Obytné oblasti

jj do Obytné oblasti a taky se tu trochu ztratila .... už si říkám : ´´Ja jsem snad upravdu mental...´´

Crystal ma dotiahla až do jedného z domov, ja som vedela že sa jej celú noc a celý čas čo tu budeme nezbavím páč si všimla že mám zálusk na tom chalanovi, dokonca aj zapečatila dvere takým množstvom jej Koutonu že by som sa z toho domu nedostala ani násilím. Po sprche a podobne som si len sadla do kresla a sledovala som ju, ako zaspala, bolo mi trocha mizerne že svoje chúťky neviem držať na uzde !..

Byl jsem už hodně unavený a tak jsem na chvíli musel opustit arénu a zajít si někam odpočinout. Věděl jsem sice, že stále bojují a Fua zápas ještě čeká, ale já jim věřil a doufal jsem, že se jim nic nestane.
Teď jsem ležel na posteli a díval se do stromu. Nebyl to moc velký byt, ale mě stačil. I když jsem přebýval prozatím u Taschera, tak jsem k němu teď nemohl kvůli bariéře a taky mi to připadalo neslušný. Jen jsem si povzdechl, protože vždycky, když jsem byl takhle sám, vraceli se mi staré vzpomínky a já zase upadal do deprese. Potřeboval jsem se prostě provětrat. Bylo ještě docela brzo ráno.
Pomalu jsem vstal a došel k oknu. Byl jsem jen ve spodním prádle, ale to mě nevadilo. Bylo to víc osvěžující a docela i příjemné. Hbitě jsem z něho vyskočil a vylezl až na střechu, kde jsem si zase jen lehl a zadíval na nebe, které se pomalu probouzelo a mraky pronikali první slabé paprsky světla. Znovu jsem si povzdechl a zavřel oči. Nespal jsem, ale takhle to bylo mnohem víc uklidňující...

Aiko Naihi

,,Eeeeeeehm tí ľudia tvrdili, že bude niekde tu." premýšľala Aiko a prechádzala sa po obytnej oblasti.,, Predsa by ma len neodrbali v takejto životu dôležitej situácii v tak smrteľnej situácii." povzdychla si a chtiac nechtiac musela ho podrobne hľadať.
Pár desiatok minút strávila prechádzaním sa po uliciach no keď ho nikde nenašla neostávalo jej iné než vyskočiť na strechu najbližšej budovy ubytovne kde videla to čo nikdy nečakala.,, Ehm ... sen... sensei?" zaskočila sa keď ho tam videla len tak ľahko oblečeného.,, Toto je obscénne nemyslíte?! " spýtala sa ho zaskočene no nemohla popri tom udržať smiech.

Jen jsem pomalu otevřel oči a podíval se na ni. Usmál jsem se a zvedl se do sedu. Potom jsem se jen trochu zamyslel."Ehm sensei? No...co by si ráda..." Zkoušel jsem to neřešit, že mi řekla sensei, ale docela mě to zajímalo a sám jsem svým studentům říkal ať mi tak neříkají, což nemělo asi smysl, ale já to zas tak neřešil. Ne její poznámku jsem se zase jen usmál."Myslíš? Já si myslím, že ani ne...je příjemné na chvíli vypnout a jen si tak někam lehnout a odpočívat a když je pěkně, nebudu přece navlečený jako medvěd. No a navíc, tady jsem měl soukromí...teda, až do teď no..." Znovu jsem se jen usmál a viděl na ní, že smích nemůže zadržet."Tak teda znovu, co by si ráda? A proč mi říkáš sensei?" Zeptal jsem se jemný, ale zvědavým hlasem.

Aiko Naihi

,,Lenže toto čo tu predvádzate je verejné pohoršovanie a prznenie mládeže ako ja." dodala nevinne.,, Zato keby aká nádherná postava ja." podotkla a rukami prešla akoby po celom svojom tele.,, Také niečo vyviedla to by sa ešte tolerovalo, tomu sa hovorí kultúra ale toto radšej." pokrútila hlavou.,, No ale späť k veci." pousmiala sa.
,,Potrebujem trénovať.... ale nie techniky, tých mám tak akurát. To by som zvládla aj ja sama. No potrebujem pomôcť s tréningom ovládania toho čuda veď viete." nadniesla znudene.,, A senseiom vám hovorím preto, že si nepamätám vaše meno. Vyapadlo mi v momente keď som vás teraz zbadala." zasmiala sa a vyplazila jazyk.

Jen jsem se z povzdechnutím postavil."Tak pohoršování a prznění mládeže ano? Ty máš zrovna, co říkat a navíc...počítám, že si tak o rok mladší, než já, takže zase takové neviňátko malé děťátko nejsi..." Potom jsem se jen ušklíbl,"A zas tolik bych si nefandil, znal jsem a znám i lepší..." Taky jsem vyplázl na ni jazyk. Pak jsem si jen vyposlechl tu druhou věc."Ahá...tak takhle to je. Ano, vím, co myslíš a díky spojenectví bych ti mohl pomoci, ale jestli s tím souhlasí tvůj učitel nebo Kazekage. Mám tu už pár studentů, ale aby z toho pak nebyl nějaký problém. Navíc to není zrovna jednoduchý..." Na její další poznámce jsem se znovu jen tak ušklíbl."To jsem ti tak vyrazil dech tímto nebo co? To si nikdy neviděla někoho ve spodním prádle? Nebo je to na tebe moc?" Znova jsem vyplázl jazyk a seskočil dolů k oknu."Pojď dovnitř...tam to dořešíme a já se musím aspoň trochu zkulturnit..." A zalezl jsem oknem zpátky a nechal ho otevřené, aby mohla vejít taky.

Aiko Naihi

,,Pche ešte by ste mi zaplatili zato keby ste ma videla." zašepkala potichu a sledovala ho.,, Učiteľa nemám a Kazekageho nepznám takže hádam povolenia nebude treba." dodá a zbadá ako vojde dnu.,, Vraj nič také nevidela." zopakovala otrávene.,, Nič tak otrasné a odstrašujúce som ešte nevidela." zazubila sa Aiko a veselo šla za ním a entoraz už psychicky na všetko pripravená.

V malé kuchyňce jsem dal postavit vodu na čaj nebo kafe a podíval se na ni."Víš...to by bylo zbytečné utrácení peněz..." Znova jsme se ušklíbl."Dáš si něco?" Zeptal jsem se a šel se jen někam podívat a pak jsem se vrátil zpátky."Ale, ale, až tak? No, když si to myslíš, já ti to brát nebudu. Já sám sebe ještě nikdy nehodnotil, takže...Lizz si nestěžovala, ale to je asi věc názoru..." Pousmál jsem se, ale na chvíli mi úsměv zmizl. Šlo vidět, že mluvit o ní stále bylo těžké. Jen jsem si povzdechl a raději začal sobě připravovat šálek čaje a čekal jsem na její odpověď, jestli také něco nechce.

Aiko Naihi

Keď vstúpila dovnútra konečne zo seba zložila tykev a položila ju na zem. Hneď na to si pritiahla k sebe stoličku a posadila sa pohodlne.,, Ale nič nepotrebujem." pokrútila jednoducho hlavou a pozrela naňho.,, Priveľa kecáte a málo trénujete sensei." odpovedala a jemne si oblízla pery.,, Ale to nevadí, časom si zvyknete." zazívala.

"Když nechceš..." Vzal jsem horkou vodu a zalil s ní čaj. Potom jsem se jen na ni podíval."Ach jo...vím, že asi ráda lidi škádlíš, ale věř, že na něco takového jsem zvyklý a vůbec nevíš, co já dělám nebo nedělám...akorát teď jsem měl nějaký volnější čas kvůli zkouškám, i když jsem musel připravovat své studenty..." Pak jsem jen vzal šálek čaje a napil se."A když někdo musí odejít ve 12 svého rodného místa, musí už vědět, jak v životě žít a jak si asi myslíš, že jsem se vše do té doby mohl naučit. Jenom tvrdým a neustálým tréninkem, ale to je jedno...stejně toto poslouchat nechceš..." Z dalším povzdechem jsem položil hrnek, protože už jsem zase myslel na věci, které jsem neměl. Zašel jsem si do pokoje pro ručník a pak zase zpátky do kuchyně už s ním. "Já si teď potřebuji hodit jen sprchu, tak když tak chvíli vydrž a chovej se tu jako doma. V ledničce je nějaké jídlo, tak si klidně vezmi..." Tentokrát jsem se na ni už usmál. Neměl jsem proč být na ni hnusný. Ona stejně za nic nemohl a chovat se k ní nepříjemně by bylo akorát hulvácký.

Aiko Naihi

Aiko zahĺbene sledovala lietajúcu muchu v izb ktorá letela z jednej strany na druhú bláznivým tempom. Ako jej dochádzala trpezlivosť tak malý kúsok piesku vyletel z tykve a obalil tú muchu. Aiko s úsmevom stisla pravú dlaň do päsťa a piesok muchu rozdrtil.,, Už tu bude kľud." usmiala sa a pozrela na senseia.,, Hovorili ste niečo?" spýtala a zvedavo no s úsmevom na tvári.

Jen jsem si znovu povzdechl."Ale nic...jen ať se tu chováš jako doma...jdu do té sprchy..." Pak jsem jen zmizel v jedněch dveřích. Věděl jsem, že mě určitě slyšela, ale ona už měla takovou povahu a já ji neodsuzoval. Kdyby jsme se setkal, když jsem měl tak o 3 roky méně, choval bych se úplně stejně. Jen jsem ze sebe shodil zbytek oblečení a vlezl do sprchového koutku. Pustil jsem na sebe horkou vodu, která tvořila hustou páru a za chvíli byla celá koupelna zapařená. Opřel jsem se o kachličkovou zeď a nechal na sebe vodu padat. Bylo to velmi uklidňující a já si aspoň mohl utřídit myšlenky, což jsem potřeboval. Teď jsem hlavně myslel na to, jak bych to měl udělat s touto dívkou.

Aiko Naihi

,,Do sprchy?" zaskočila sa a striasla sa už len pri tom ako si na neho spomenula na strese.,, Pfuuuuu, no čosi stráášne." zasmial sa a potom už len ticho zvesila hlavu a opretá o operadlo sledovala nehybnú izbu.,, Ale som chuunin." potešila si pri tom pomyslení.

Po chvíli jsem vodu zastavil a vzal si ručník. Nesnažil jsem si úplně vysušit vlasy, protože to stejně nemělo cenu. Trvalo by to věčnost, protože byli delší, než normálně. Jen jsem usušil zbytek těla a obmotal si ručník kolem pasu. Potom jsem vyšel ven a zamířil se to rovnou do pokoje, kde jsem začal se prohrabovat ve věcech a hledat něco na sebe. Z vlasů mě stále kapala voda a já si trochu zamokřil duchnu. Ji jsem teď chvíli ignoroval. Byl jsem zabraný do svých myšlenek.

Aiko Naihi

,,Pfuuu ani si ma nevšimol." preblesklo jej hlavou a z nudy jej niečo napadlo. Pozorne sledovala jeho pohyb po celeje izbe a v momente keď sa jej otočil chrbtom spojila ukazovák a prostredník ( nech to má štýl ). Jemne pohla rukou a piesok sa potichu k nemu priblížil.,, Ja ti dám." zašepkala potichu a snažila sa mu pieskom stiahnuť ručník.

Jen jsem se pousmál. Cítil jsem to a hned jak se ke mě písek dostal, v mžiku jsem se objevil za ní. Jen jsem se jednou rukou opřel o stůl a zadíval se jí do zad."Víš, že to se nedělá, že? A chtělo by to zvýšit tvou preciznost ovládání písku. Stále je to takový dost nápadný a pomalý..." Zamyšleně jsem usoudil a jen se pousmál."Ale dobrý pokus..."

Aiko Naihi

,, No to teda určite." pousmiala sa Aiko.,, Bolo to predsa len tiché plíženie odzadu. Keby som chcela pridať na rýchlosti tak už by som teraz zažila ten najhorší pohľad v živote." zasmiala sa provokujúco a začínalo ju to opäť baviť.,, Ale tak nabudúce sa obetujem." zašepkala potichu.

Jen jsem se znova pousmál."Rychlosti není vše..." Potom jsem se přestal opírat a podíval se jí do očí."A když se ti tak nelíbím, tak se na mě nedívej. Nikdo tě do toho nenutí a můžeš se klidně otočit. Já tu teď přebývám a tak se chovám jako vždycky. Osobně se za nic nestydím, takže nemám důvod se tady nějak zvlášť vzrušovat..." Pak jsem ji jen obešel a vrátil se zpátky k pokoji, kde jsem hledal věci. Konečně jsem našel to, co jsem chtěl. Shodil jsem ručník a oblékl si černé boxerky. Potom na to nějaký žluto černý kraťase a bílé tričko z japonskými nápisy. Výbavu jsem zatím na sebe nedával. Ještě jsem chtěl uklidit ty zbylé věci zpátky a dát si asi něco na zub. Všechno jsem začal zase dávat nazpátek do batohu.