Obytná časť Otogakure

First topic message reminder :

Takumi

Když sem se ráno vzbudil, tak sem se umyl, najedl a vyrazil sem do tělocvičny, pokračovat v tréninku. (přesun)

Hned další den jsem vstal a šel shánět senseie.
(Přesun)

Takumi

Unaveně dojdu domů, najim se, hodim sprchu a du spát.

Takumi

Když sem se ráno vzbudil, nastalo každodenní rutina. Sprcha, hygiena, snídaně a vrazit na trénink.(přesun)

vešla jsem do obytné části Otogakure a procházela se od domu k domu a ptala se lidí na jejich problémy a zjišťovala situace, občas jsem dostala pozvání i na čaj nebo smetanu což jsem neodmítla. Na konci obytné části stál Dag.
Vidím, že svoje povinnosti plníš dobře
"je to potřeba" odvvětila jsem chladně
A kdo ti zase zpravil takovou náladu?
"Nikdo."
KDe máš ochranku?
"Tady ve vesnici jí nepotřebuju."
Reino.....ty se nepoučíš nikdy, že?
"Dagu......kdo by mě tady nepadl, když je střežena jak země tak obloha, prostě jen nemám náladu, jasný? Na žádný chlapi."
Takže je v tom zase chlap
."Jak zase?"
Vždycky když máš depku je v tom chlap, na to tě znám moc dobře. Naposledy si takovou depku měla, když v tom byl Sasuke, se Shoem si je nikdy neměla. To ti prospívalo.
"Dagu nehodlám se o tomhle bavit ano? Chci volno vemeš mě do hor?" kývl a nastavil jí záda, vyskočila na ně a pak oba vzlétly (přesun)

Faito

Šel jsem deset kroků za Reinou a čekal jsem, co se stane. A stalo se. Aha...takže křeslo Otokageho je zase moje... pomyslel jsem si a vyrazil pomalu zpět.

Pomalým krokem jsem přišel k baráku který měl představovat ubytovna.S pousmáním jsem vešel dovnitř,bez čekání na ANBU kteří byli hned za mnou.Jeden j z nich už odběhl,aby mohl ostatní informovat kdyby náhodou Reina přišela,další tři zůstali se mnou.Vzal jsem si ten nejlevnější pokoj s výhledem na vesnici a pomalu vyšel schody,počemž jsem se dostal do pokoje a lhel si na postel.Členové ANBu jednotek zůstali stát u dveří,jen jsem kvýnul aby mi dali vědět až přijde Reina a zavřel jsem oči.

Jeden z ANBU přiběhl ohlásit,že je reina u brány.Bez čekání sjem oknem vyrazil za ní.(přesun)

Takumi

Došel sem domů, najedl sem se, vysprchoval a šel sem spát.

"Konichiwa," zavrněla jsem pár centimetrů od Takumiho obličeje.
Nutno říct, že mi trvalo ho najít. Nicméně zjevně spal tvrdě, když se dveře daly lehce odemknout pomocí sponky do vlasů. Usmívala jsem se, dokonce jsem zářila.
To ale neměnilo nic na tom, že jsem ho potřebovala vzbudit a zeptat se na náš tým.
Byl jediné, u koho jsem věděla, kde bydlí. Tedy kromě Reiny a usoudila jsem, že tu budit nechci. Když se nic nedělo, přiblížila jsem se k jeho obličeji ještě blíž a pozdrav zopakovala trochu víc nahlas.
Hmm... Ještě se mu tu můžu porozhlédnout a připravit kávu... Ale já nevím, jestli pije kávu...
Usoudila jsem, že nejlepší bude počkat až zareaguje na můj pozdrav. Nepotřebovala jsem, aby mě zabil za to, že jsem se mu tu hrabala. Stačila ta vražda, která se určitě chystala za nepovolené vniknutí do jeho bytu.

Takumi

Mami ještě deset minut... Zavrněl sem a ze zad sem se převalil na pravej bok. Pak mě ale zašimraly vlasy pod nosem a já sem otevřel oči.
Jeee... dobrý ráno Ikaros, dlouho sem tě neviděl... Řekl sem rozespale, s takovým pitomým úsměvem. Pak sem si ale uvědomil, co se tady vůbec děje.
Ikaros?! V mým pokoji?! Sakra!
Rychle sem se posadil, vypadal sem dost vyděšeně, ale pak se můj výraz změnil v bolestivou grimasu, když sem se bouchl o poličku nad postelí.
Au... Řekl sem a promnul sem si obuli na hlavě. Pak sem se podíval zpátky na Ikaros a rychle sem vstal z postele a kolem pasu sem si obmotal deku.
Když se rozhlédla, mohla vidět oblečení hozený přes židli, na stole prázdnou krabici od mlíka a celkem slušná vrstva prachu tam "kam není moc vidět".
Rychle sem začal sbírat poházený věci po židlích, s plnou náručí hadrů sem vzal do pusy krabici od mlíka a odskákal do kuchyně.
Chvilku pak bylo slyšet řinčení hrnců. Potom sem proběhl z kuchyně do koupelny, tam sem se převlíkl a aspoň si umyl obličej.
Došel sem zpátky do svojí ložnice. Ehm... promiň, mám tady hroznej bordel aaa... Sakra, kolik je hodin? Zaspal sem svůj tréning... to neee.
No to je teď jedno, co tě sem přivádí? Ehm... dáš si čaj, kafe, nebooo mlíko?
Řekl sem, protože nic jinýho sem tam k pití neměl.

"Kávu u sebe doma po tréninku," rozesmála jsem se a nervózně jsem si prohrábla vlasy. Když už jsem seděla na zemi, neviděla jsem důvod to měnit.
Trochu jsem se protáhla, ale zůstala jsem v tureckém sedu.
"Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla," pokrčila jsem rameny. "Ale jsi nejlepší oběť. Opravdu netuším, kde ostatní bydlí a chtěla jsem se zeptat, co je za poslední týden nového. Měla jsem takovou... Ehmm.... Trénink."
Takovou trénink? Jsi baka, Ikaros!
"Je tu útulně," prohodila jsem ještě. Vlastně jsem se rozhlédla až teď. U nás to bylo jiné, ale tam se to donedávna hemžilo členy klanu a bylo to hojně obývané. Od doby, co jsme s bratrem zůstaly sami... Dejme tomu, že podobné prostředí mi bylo díky zvyku sympatické. Útulné možná nebylo správné slovo, ale tím jsem se nezabývala.

Takumi

Nechceš si sednout na židli?... Řekl sem, když sem viděl, že sedí na zemi, ale pokud odmítla, tak sem si sednul do tureckýho sedu na proti ní.
Za to že si sem vtrhla se neomlouvej, kdyby si zvonila, nebo ťukala, tak by se ti odpovědi asi nedostalo ale... zapomněl sem zamknout, nebo máš klíč?...
Řekl sem s úsměvem.
Mno... my sme měli taky "takovou tréning". Doprováděli jsme Otokage-sama do suny, kde jednala s Kazekage... nejsem si jistej, jestli ti můžu říct podrobnosti... ne že bych ti nevěřil, ale de tady o mlčenlivost. Mno to je jedno, kdyby si tu byla, šla by si tam s náma, takže v tom asi problém nebude.
Suna požádala Otokage-sama o spojenectví mezi našimi zeměmi a chtěli pomoct v boji proti Madarovi. Otokage-sama se spojenectví nesouhlasila, ale uzavřela se Sunou dohodu o neútočení, za podmínky, že se k dohodě připojí i Iwagakure. Kazekage řekla, že se Otokage-sama pokusí vyhovět a ještě zkusí vyjednat tu samou dohodu s Kiri...
No a včera sme doprovázeli Otokage-sama do Yukigakure... Rozhodla se jí zničit. Teď už z ní je jen hromádka krystalových střepů...
Mno a jinak samej trénink, mezi misema, ale o nic speciálního si nepřišla...
Teď povídej kde si byla celou dobu ty... teda jestli to není tajný.

"Ne, ale sponka je skvělá věc. Shinobi se často tolik specializují na své techniky, že zapomenou, jak lehce odemknout dveře bez klíče a bez chakry," pokrčila jsem rameny.
"Gome, gome, nemohla jsem odolat. Ve spánku přitom vypadáš celkem roztomile," nasadila jsem zcela andělský výraz a pak už jsem pozorně poslouchala, o čem mluvil.
"Stalo se toho asi dost... A já.. Asi je to tajemství, ale byla jsem ve své vesnici. Dostala jsem na týden možnost se vrátit. Především proto, aby mne neprohlásili za nukenina. Asi jsem blázen, že jsem se vracela, ale můj sen pro mě znamená mnoho a jedině v Oto ho mohu dosáhnout rychle."

Takumi

Když sem uslyšel "roztomilej", nasadil sem takovej překvapenej výraz.
Takže si byla doma jo? To je fajn. Celkem obdivuju, že ses vrátila sem. Viděla ses s bratrem?

"Vlastně ne, je na misi. Raikage mi doporučoval, abych mu zanechala vzkaz, ale... Nějak jsem to nestihla," pokrčila jsem rameny.
"Vlastně jsem se ani nepodívala do sídla klanu. Přespávala jsem u jezera. V Kumo... Jsou tam jeskyně. A měla jsem štěstí, že nepršelo, takže jsem si to vlastně i tak užila."
Znovu jsem nasadila mírně strojený úsměv, ale mluvila jsem upřímně.
"Není co obdivovat. Slíbila jsem to a mám svůj cíl. Jen tak se ho nevzdám, takže prostě musím jít dál. Nejkratší a zároveň nejhrbolatější cesta vede tudy. Není mezi čím vybírat."

Takumi

Fajn, motivace z tebe jenom srší. Řekl sem a podíval sem se na hodiny.
Oj... málem bych zapomněl... mám si dojít k Otokage-sama pro odměnu za ty mise... Bude tam čekat i velitel a Kashike, takže pak pudeme asi na tréning.
Řekl sem, vzal sem si batoh, naplnil sem si lahev čistou vodou a do batohu sem si dal nějaký trvanlivý jídlo.
Dobře, tak můžeme jít. Promiň že tak najednou rychle spěchám, ale hodně sem toho prospal, tak je čas něco dělat.. Řekl sem a s těmito slovy sem se vydal do kanceláře Otokage-sama.(přesun)

Trochu mne zarazilo, že mě u sebe nechal samotnou.
Jen jsem pohodila vlasy a zmizela jsem. Už předem jsem usoudila, že pro mě je lepší se před Otokage neukazovat a příliš ji... Neprovokovat.

(Přesun)

Objevil jsem se před ubytovnou.Pomalým krokem jsem vkročil dovnitř a po schodech našel svůj pokoj.vešel jsem sovnitř a zabouchl dveře.Fotku mého údajného senseie jsem pohodil na stůl,Lehl jsem si nad postel,vzal svitek do rku a začal se učit postup techniky.

Otevřel jsem víčka a prohlédl si místnost,která mě v tuto chvíli obklopovala.Usnul jsem?Podíval jsem se na svitek,který momentálně ležel na mé hrudi.Vyskočil jsem na nohy,svitek chytl do ruky,prošel dveřmi a hned nato je zamkl.Beze slova jsem zamířil směrem k tréninkovým prostorům.(přesun)

Faito

Přes noc bylo prohledáno několik domů, v nichž se podle obyvatel měli skrývat přívrženci "nového režimu" a odvedeni do vězení. Přibližně sedm jich bylo zatčeno, dva setnuti na útěku.

Ráno jsem předstoupil před nastoupené ANBU a pochválil je za skvělé zásahy, vynikající disciplínu při držení nebezpečného vězně a trochu je donutil se zamyslet nad loajalitou ke mně a k Otokage. Pak jsem rozpustil čety a odešel zpět do kanclu.