Obytná časť Otogakure

First topic message reminder :

"Já tušila, že budu patřit do podobného týmu. Je to Reinina cena za sílu. Jednou chci získat něco, co patří Kumogakure. Bashosen, Banánový vějíř. Když ho získám, budu mít možnost zesílit. Vrátím své vesnici, co jí patří. Má první sensei, bývalá Raikage, se snažila získat zpět všechny poklady naší vesnice. Toto je můj závazek vůči ní." propletla jsem prsty a zamyšleně jsem ho sledovala.
"A můj bratr.. Co o něm říct... Rozhodl se zesílit a bez jediného slova mě opustil. Když se vrátil, připomínal mi jen to, jak neumím vařit. Milovala jsem ho. Zcela bezmezně. Nikdy jsem ho nechtěla v síle předehnat, jen se mu vyrovnat. A on pak zanechal jen dopis. Zkrátka řečeno jsem mu překážela v síle. Potřeboval klid, aby mohl zesílit a tak utekl z vesnice. Vrátil se... Ale sourozeneckou lásku asi někde zapomněl."

Takumi

"Do podobného týmu" To vysvětli, jinak bych se taky mohl urazit. Řekl sem se smíchem.
Chápu to tak, že si bývalou Raikage měla opravdu ráda, když chceš pomoct dokončit její sen. Ve věcech ostatních vesnic se moc nevyznám, proto nevim, co se s Raikage stalo...
Potom začala Ikaros mluvit o svém bratrovi. Takhle to nesmí dopadnout... Nechci aby mě sestra viděla jako někoho, kdo jí opustil kuli tomu aby zesílil... Chci aby ve mě viděla cíl, který musí překonat. Chci být ten, kdo jí pomůže zesílit...
Jestli to je jak říkáš tak si tvůj bratr nezaslouží tvoji lásku, ale třeba to není úplně tak, jak to vidíš ty.

Jeho první poznámka mě rozesmála.
"Takový tým myslím tak, že budu muset plnit mise pro elitní shinobi."
"Myslíš, že mě má rád, ale chce mě motivovat?" pozvedla jsem obočí.
"Myslela jsem na to dlouho. A však v něm ten cíl mám. Až se vrátím do Oblačné, třeba ta láska bude zpátky."

Takumi

To nevim, ale vim, že starší sourozenci vždycky vypadaj horší, než skutečně sou... A taky vim že je dobrý mít někoho, koho musíš překonat. Motivace je důležitá.
Řekl sem s úsměvem. Zpátky k tomu...
Palmovej?... ne, ne, ne... Kokosovej?... ne, ne, ne.. Jahodovej...?
...vzácnýmu vějíři. Už víš kde je?

"Myslíš Banánový vějíř?" zamyšleně jsem se pousmála.
"Everest mi prozradil, že ho má Uchiha Kagami. Takže tady zůstanu než se stanu Jouninem a získám ho. Moje motivace je na světě."

Takumi

To je fajn... Taky sem přemejšlel o tom, že bych zkusil postoupit na chuunina, až mě senseie trochu vytrénuje, ale mam z toho trochu strach. Přeci jen je konkurence velká... Teď mě jenom tak napadlo... myslíš, že tvoje rychlost obstojí před sharinganem?
Řekl sem s úsměvem, ale o tom, že na něco přijde, sem nepochyboval.
Nic není nepřekonatelný, jen to chce znát správnou taktiku a včas na ni přijít.

"Sharringan... Nikdy jsem s nikým, kdo by jej měl nebojovala, ale podstoupila jsem trénink sharringanu a..." nasadila jsem zcela nevinný výraz.
"A dopadla jsem naprosto příšerně. Kvůli mě se můj sensei zranil, protože mě musel zachraňovat. Nemám dobré cítění. Jsem rychlá, když útočím. Ale mám-li se bránit, jsem příšerná."
"Já myslím, že v Chuuninských uspěješ. Proč by ne. Nejsi vůbec špatný bojovník. Já se jich účastnit asi nemohu... Jsem v jiné vesnici..."

Takumi

Dyť si mě ještě bojovat neviděla, jen běhat. Zasměju se.
Proč by ne? Víš... já mám u Otokage značnej vliv, takže... Ne, kecám, s Otokage sem se viděl asi dvakrát, ale Sensei se u Otokage-sama určitě přimluví. Přece jen si s náma v týmu. Nějak se to dá určitě udělat... A všechno se dá potrénovat, i tvoje obrana.
Dal sem si záležet na tom, aby to že se znám s Otokage vyznělo jako vtip.

(Ach ty Vánoce xD Není kvůli nim moc času)

Rozesmála jsem se.
"Dobrá, zlepšovat náladu mi tedy opravdu umíš," pohodila jsem vlasy a vzápětí jsem si odhrnula pár neposlušných pramenů z očí.
"Začíná se mi čím dál víc stýskat... Oblačná je.. Je jako sen... nejkrásnější vesnice, ať si říká kdo chce, co chce... Tolik se už toužím vrátit..."

(V pohodě )

Takumi

To já bych zase náš srub nevyměnil za žádnou ze skrytých vesnic. Taky se mi stýská po rodině... ale oba máme důvody, proč sme tady ne? A myslim si že dobrý důvody, to je to co nás tady drží a nepustí, dokud svůj cíl nesplníme.

Faito

Zrovna jsem šel probudit Takumiho a Ikaros, když jsem uslyšel jejich hlasy na chodbě. Pousmál jsem se a zpoza rohu jsem hodil dva kunaie s oranžovou čepelí. Jakmile na ně pohlédli, zezadu se na ně vyřítili tři maskovaní muži (genjutsu) a každému z nich útočili pěstí na hruď (dva na Takumiho).

Takumi

Podíval sem se nejdřív na kunaie, pak sem se otočil a dostal sem dvě bomby do hrudi a automaticky sem šel do kolen, až sem kleknul.
Auuu... h*jzle...
Řekl sem a oběma sem dal jeden rychlej úder do rozkroku a snažil sem se rozdejchat vyraženej dech.
Proč byli sakra ty kunaie červený?... Nebo oranžový?
Pomyslel sem si a vytáhl sem dva kunaie a připravil sem se je hodit na ty dva.

Faito: Genin

Jeden z mužů se proti tobě rozeběhl, druhý začal dělat pečetě. DOcela pomalu.

Takumi

Nejdřív sem hodil kunai po tom, co dělal pečetě, ten druhý už byl moc blízko, tak sem dával pozor, jak zaútočí, pokudim se vyhnout a pak ho bodnout do nějakýho svalu, jako např. stehenní, nebo ramenní.

Faito- Genjutsu:

Oba jsi zasáhl naprosto s přehledem a všichni tři zmizeli (prosím, Ikaros, abys napsala, jak jsi toho jednoho zneškodnila. Děkuji)

Faito

Vyšel jsem zpoza rohu a usmíval jsem se. Skvěle. Oba jste se dokázali rychle zkoncentrovat. Ta první rána však může být smrtelná. Dávejte si pozor, abyste se vyhnuli právě té. obešel jsem je, sebral oba kunaie a strčil je za pas. Pak jsem se otočil. Nějaké dotazy nebo můžeme jít na trénink?

Takumi

Sebral sem kunai, který sem hodil po tom co dělal pečetě a i s tím, který sem držel v ruce sem je schoval zpátky do pouzdra.
Ano pane...
Řekl sem a když opadl adrenalin, uvědomil sem si bolest natažených nohou a zad.
Já se chtěl ještě chvilku ulejvat...

Já se protentokrát rozhodla pohrát si s katanou.
Až příliš dlouho jsem ji neměla v ruce.
"Kumo-Ryuu! Uragiri!" svou bleskovou rychlostí jsem se dostala za protivníka ani nemohl vědět jak a zezadu prudce sekla. Spíš jsem se mu vlastně pokusila useknout hlavu. Pak jsem se jen podívala, jak jsem dopadla.
Hmm.. Zkouška?
"Ano, samozřejmě, že můžeme jít," pokrčila jsem rameny, ale místo odchodu jsem zamířila k přidělenému pokoji a po chvíli už byla zpátky u nich a čistila si katanu od krve.

// Pardon, tewď nevím, jak tu budu- spoustu akcí.

Faito

Odvedl jsem je na trénink, nabrali jsme Kashikeho a začli jsme trénovat boj zblízka a další jutsu.

(Takže přesun? xD )

Protáhla jsem se.
Boj na blízko... Ten já trénuji ráda... Ale co se rychlosti týče... Raději si nastavím pár pastí...

Nakonec jsem se omluvila a vydala jsem se pryč.
Měla jsem ještě v plánu na něco se zeptat Otokage. Koneckonců jsem ji už nějakou dobu neviděla a navíc se mi čím dál víc stýskalo po domově.

(Přesun)

Faito

Po několikadenním tréninku jsem trénující rozpustil a dal jim pár dní volna, aby zregenerovali a vstřebali vše, co jsem je naučil. Vydal jsem se za Reinou. (přesun)

Takumi

Ten několikadenní tréning s Faitem mě stál všechny moje síly a sáhnul sem si při něm až za hranice mejch rezerv. Každopádně mi to hodně prospělo, ale když sem se zase vrátil domů plácnul sem sebou v pokoji o postel a nehnutě sem tam ležel.

Takumi

Po sprše a vydatném odpočinku sem se najedl, napil a chystal sem se jít se projít, jenže sem dostal zprávu od senseie, že se máme dostavit před kancelář Otokage-sama. Vzal sem si teda svoje vybavení a vyrazil sem. (přesun)

Procházel jsem obytnou čtvrtí a pomyslel jsem si.
Měl bych se taky zastavit doma, dát o sobě vědět.
Došel jsem domu a přívítal jsem se s matkou.

Takumi

Dobelhal sem se domů, osprchoval sem se, najedl se a šel spát.