First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Povzdechla jsem si. "Je mi líto, milá Mizukage... ale ta pečeť vám bude k ničemu!" z rány vyteklo pár dalších kapek, které mi do nastavené dlaně spadli coby velké jehlice čiré krve. "Donutím vás reagovat!" vzala jsem všechny tři a hodila je na ni. Jedna mířila na hlavu, druhá na srdce a třetí na pečeť.

Ksoo! Zvedla jsem svázané ruce do vzduchu a mávla s nimi. Přede mnou se utvořila ledová stěna, do které jehlice narazily. Poté stěna, opět na můj pokyn, zmizela. PečeŤ se trochu ozvala, projel mnou náboj bolesti a hned zase odezníval. Přimhouřila jsem oči.
,,Já pečeť nechtěla!"

doběhl jsem na vysokou budovu, poblíž té na které byli dvě osoby, ale stále jsem netušil z dálky o koho se jedná a tak jsem jen sledoval situaci

Pousmála jsem se.
Bingo!
"Hezké Mizukage-sama... ale v téhle hře mám trumfy já!" zvedla jsem ruku ve které se mi začala formulovat jehlice čisté elektřiny. "Jak si vaše ledové kry poradí s tímhle?!" hodila jsem na ni jehlici, svištící rychlostí blesku.

Tak tak jsem stihla vytvořit před sebe led, který mě před bleskem ochránil. Pečeť se ale ozvala podruhé, tentokrát trochu silněji. Zavřela jsem jedno oko.
,,Na můj led blesky nepůsobí." začala jsem dýchat trochu rychleji.

to je ... led ? v tom případě to bude Hitomi, ale co se tady děje ?
díval jsem se na ně a přemýšlel jestli mám jít blíž

"Blesky asi ne..." zmizela jsem a zjevila se za ní. "Ale co vaše kekei genkai? Vaše pečeť ho nemůže unést... že?" postupně jsem se zjevovala na různých místech kolem ní a házela jehlice z krve, v různých intervalech a ze všech stran. "Zemřete, nebo aktivujete pečeť?"

Jikusho.. Jedna jehlice se mi zabodla do ramene, druhá do stehna. Usykla jsem bolestí a mezitím opět máchla rukama a použila víc čakry, aby se kolem mě tentokrát otvořila ledová kopule. Než se dotvořila celá, třetí jehlice mě zasáhla do zad. Pečeť se ozvala potřetí a já padla na kolena, protože se pomalu začínala probouzet. Bríškama prstů jsem dosáhla na lanko z krve, které po mém dotyku zmrzlo. Trhla jsem rukama a lanko se rozpadlo.

Zasmála jsem se. "Bravo!" zatleskala jsem. "Docela dobře odoláváte!" pousmála jsem se. "Ale mé jehlice vás už zasáhli! Moje krev proudí tou vaší... nechtějte vidět následky!" pousmála jsem se. "Kolik chakry vynaložíte na jednu takovou techniku?" pomalu jsem se vydala až k ní. "Kolik chakry je třeba na její zničení?"

Klečela jsem rukama opřená o zem. Věděla jsem, že když použiju ještě nějakou techniku, pečeť se probudí. Ztěžklými kroky jsem se postavila a podívala se jí do očí. Beze strachu, bez vzteku, bez emocí. Klidní jako nerozvířená voda.

"Jak jsem řekla... líbíte se mi!" pousmála jsem se. "Nebojíte se, vzdorujete... bu´d slepá oddanost nebo pošetilost.." zvedla jsem ruku. "Poslední část mého divadla!" zmizela jsem se a objevila se za ní. V mích ústech se třpytili velké bílé tesáky- Kyuketsuki no jutsu!

Nebylo mi zrovna příjemně, když se objevila za mnou, ale nehla jsem se.
,,Ani jedno...Zůstal ve mě kus stroje z Anbu." hodila jsem pohledem na Anbu znak na své ruce, protože kimono jsem stále měla spadlé. Zahlédla jsem ale její tesáky. Mírně jsem se pousmála a zavřela oči a čekala.

"Chcete zemřít? Možná nejste, taková, jaká jsme si myslela..." tesáky jsme zabořila do jejího ramene a pomalu začala sát sílu, mladí...
Zabiješ ji?
Když to bude nutné...

Vyjekla jsem bolestí a pečeť tak tak držela. Jednou rukou jsem rychle poskládala pečetě. Pootočila jsem se a zabodla jí dva prsty do břicha.
,,Fuuton: Kaze no Yaiba!" Nevím, jak to na ní bude působit, ale aspoň mi pustila rameno. Odskočila jsem od ní a znovu vykřikla bolestí. Ruka mi automaticky vyjela ke krku na pečeť. Padla jsem bolestí na kolena a pravé půlce těla se mi začaly objevovat značky, které se pomalu rozlejzaly i na tu levou.

Obrovská rána na břiše se začala pomalu zacelovat. "Ale Mizukage-sama... nevíte jaký je princip zacelení rány?" díra se zmenšovala a zacelovala. "Konečně!" pousmála jsem se s pohledem na její tělo. "Tak si trochu pohrajeme! Senei jashu!" vykřikla jsem a poslala na ní deset hadů.

Tentokrát jsem pečeť ovládat nemohla. Oči ledové barvy se změnily na temně modrou. Kolem mého těla proudila fialová čakra a značky jsem měla po celém těle. Neovládala jsem se. Zvedla jsem pohled k hadům a máchla rukou. Hadi okamžitě zmrzli. Kousla jsem se do prstu a pomocí Kuchiyose no Jutsu jsem vyvolala kosu. I kolem její čepele proudila čakra z pečetě. Mávla jsem s ní a zmrzlí hadi se díky čakře, kterou jsem s mávnutím z čepele vyslala, rozpadli. Pomalu jsem se postavila.

"Výborně!!" zatleskala jsem nadšeně. "Nezklamala jste!" zvedla jsem ruku a opsala ve vzduchu čáru. Na Hitomi se poslala blesková vlna.

Znovu jsem použila ledové vězení, ve kterém jsem se ukryla. Uvnitř kopule jsem poskládala pečetě na Kirigakure no Jutsu. Venku za kopulí se utvořila mlha, hustější než normálně bývá v Kiri. Poté jsem zrušila vězení a poskládala další pečetě.
,,Kouri Deisuku no Jutsu." šeptla jsem. Vedle mě se objevilo 7 disků. Byly průhledné a navíc byla mlha, tudíž opravdu nebyly vidět. Na jeden jsem si stoupla a ten mě vynesl do vzduchu a ostatní jsem poslala na Tsukiko.

Dívala jsem se do mlhy, když mě něco ostře řízlo do stehna. Usykla jsem bolestí.
Co to..?
Její chakra a fuuton!
Buď ve střehu!
I když byla mlha obrovská a koncentrace hustá, dokázal určit disky deset centimetrů ode mě. Jinému k ničemu, s mou rychlostí hračka! Vyhýbala jsem se všem. "Mizukage! Zapomínáte, že Raijin cítí vaši pečeť!" zasmála jsem se, vytvořila krvavý meč a objevila se před ni a zaútočila.

Lehce jsem se vyhnula. Disk se vznesl ještě výš. Poskládala jsem pečetě.
,,Hyouton: Hyouro no Jutsu!" její nohy začaly zamrzat. Uchopila jsem kosu pevněji a vyřítila se proti Tsukiko.

Pomocí měkké modifikace jsem se lehce vyhnula. Stáhla jsem všechnu krev z končetin. Zmodrali jako dva ledovce, ale nebyla v nich už žádná vody, nemělo co mrznout. Stačilo se odseknout mečem a pomocí krvavých křídel, které mi vyrostli ze zad se vznést do vzduchu.

Zastavila jsem se a na disku odletěla kousek dál. V ruce jsem třímala kosu a v mé hlavě se sváděl boj. Vůlí jsem se snažila čakru potlačit, jenže se to nedařilo.
,,Proč já?!" vykřikla jsem a rozletěla se s kosou proti Tsukiko.

Hlasitě jsem se zasmála. "Ale no tak! Nepotlačujte ji!! Ukažte mi plnou sílu mé pečeti!!" vykřikla jsem a máchla křídly. Vznesla jsem se dál a složila pečetě. "Ryūketsu no ryū misairu!!"

Vyslala jsem do čepele kosy více čakry. Té čakry bylo víc, než jsem předpokládala. Pečeť začala sílit, značky byly všude a cítila jsem tlak v zádech.
,,Kyaaaaaah!" vykřikla jsem a velkou rychlostí se řítila na Tsukiko. Mezitím mi ze zad pomalu a bolestivě začala růst křídla. Velká a černá křídla. Bolelo to, ale já se dál řítila na Tsukiko.

"Ano... ANO!!" Vykřikla jsem nadšeně a poslala další dračí krvavou střelu.