First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Ruky som mala zaťaté v päsť a len som zahla do nejakej uličky.. už som sa ani neobzrela.. prečo to ani jeden neviete pochopiť? že vám nechcem ublížiť.. mohlo by sa to stať.. to čo Kisukemu... hundrala som si popod nos no Roka to už nemala ako počuť.. len som vybehla na jednu z budov a išla som sa niekam zašiť.. niekam kde ma proste tak skoro nenájdu..

Ještě chvíli jsem tam takhle stála. Nakonec jsem se obrátila a se slzami v očích odešla zpátky.
(přesun)

V domě Lizzy nebyla, tím jsem si byla jistá. Vyvolala jsem pomocí Kuchiyose Kitsu a Kitsune a nařídila jim, aby ji našly. Chtěla jsem vědět, jestli je v pořádku. Já se mezitím posadila na lavičku a uzavřela se do vlastních myšlenek.

Sedela som v jednej uličke a zrovna som sa snažila ovládnuť ďalší príval bolesti.. rukou som si pečať pevne zvierala a trocha som sa triasla no o nejaký čas to prešlo.. nakoniec som si všimla divného stvorenia.. bola to líštička.. jedna z kuchiyosenu Himi to som si bola istá..

Kitsune kohosi zbystřila a zamířila k němu. Když Lizzy poznala, zavrtěla ocáskem a vyskočila si tak, aby jí mohla olíznout obličej. Kitsu se mezitím vrátila ke mně, což bylo znamení, že Lizzy našla. Následovala jsem jí až k ní. Obě lišky se posadila vedle Lizzy a čekaly.
,,Tak tady se schováváš..V takové tmě?" pokusila jsem se o milý a jemný tón.

Pozrela som sa na Himi s takým zvláštnym výrazom na tvári.. len som si však kolená pritiskla viac k sebe a tuhšie som ich pritiskla k hrudi,, hai.. odpovedala som no boli to jediné slová ktoré som zo seba vydala..

Přistoupila jsem k ní blíž a položila jí ruku na čelo. Měla zvýšenou teplotu. Ještě nebyla na pečeť tak zvyklá.
,,Lizzy, nemáš důvod se schovávat kvůli pečeti. Ty za to přece nemůžeš. Jestliže jsi si pečeť nevzala dobrovolně, tak za to nemůžeš." pousmála jsem se. Nevěděla jsem, jak ji utěšit. Mě samotné trvalo dlouho, než jsem se s pečetí smířila.

Jedným očkom som po nej pokukovala.. nie.. nechcela som ju.. bránila som sa tomu ale.. boli silnejší než ja.. povedala som potichu.. ale ja tak to.. nič nemení na tom, že sa kvôli nej môžem prestať .. ovládať.. a.. niekomu koho mám rada ublížiť.. v tomto je úplne jedno či som ju vzala dobrovolne alebo mi ju dali na silu... takto je to pre všetkých lepšie.. dodala som ešte a len som svoj pohľad upriamila rovno do zeme..

Pohladila jsem ji po tváři a palcem jí nadzvedla bradu, aby se dívala na mě, i když světla tu bylo minimálně.
,,Toho se nemusíš bát. Věřím, že to zvládneš, Lizzy...Zvládla jsem to i já, zvládneš to i ty." pousmála jsem se a klekla si před ní.
,,Poslouchej mě. Pečeť je tak silná, jako jsi i ty. Když se jí budeš bránit, zastavíš ji...Hmm, zkus u sebe nosit něco, co je ti drahé, velmi drahé. Co tě donutí se zastavit, když nebezpečná situace nastane. Donutí tě to v tu chvíli trochu přemýšlet..A postupem času se naučíš, kdy pečeť aktivovat i zastavit...Ty jsi silná, věřím, že to dokážeš." pokývala jsem hlavou.

Hm.. to by som zo sebou mala stále nosiť teba alebo Niji-chan.. povedala som no musela som sa trocha pousmiať.. arigato Himi, naozaj neviem čo by som si bez teba počala.. dodala som ešte po čom som vystrúhala trocha nesmelý no stále trocha taký.. "iný" úsmev.. uhm.. už budem v poriadku sľubujem .. šepla som nakoniec a stále som sa neprestala pozerať do jej modrých očí..

Pousmála jsem se a zašmátrala v kapse a vytáhla řetízek s několika přívěsky. Nasadila jsem jí ho kolem krku.
,,Proto tu mám tohle." cvrnkla jsem do jednoho z přívěsků. ,,Když je otevřeš, v každém z nich je fotka. Má a Daiova, pak Nijina a nakonec Akihirova. Snad to pomůže alespoň trochu." pohladila jsem ji po vlasech. Lišky zmizely a já Lizzy zvedla do náručí a zamířila s ní domů.

Po dlhých dvoch dnoch v utrapách a nočných morách som sa rozhodol odísť z nemocnice aj ked namietali.
Vedel som že s mojím zrakom nič nespravia vypítal som si od nich surovo veci obliekol som sa a vyrazil som preč no pred tým mi dami ešte palicu aby osm sa podopieral prišlo mi to také zlé ale určite bol za tým dobrí umysel.
Pred dverami nemocnice som sa len chvílu postával nevedel som či je noc a či den no podla chladu som tipol na noc.
Spravil som pečate a predomnou sa zjavil nejaký vták.
Počul som tlkot jeho srdca vlastne stále pri mojej blízkosti som počul tieto zvuky.
Pomalim krokom som podišiel k nemu a nejako sa na neho vyšplhal naklonil som sa k nemu.
"Pojdme domov ty vieš kam"a vták sa vzniesol do vzduchu a odletel preč.
(presun)

Seděl jsem v pidiparčíku uprostřed vesnice, naproti sobě jsem měl Niji v kočárku a krmil ji přesnídávkou. "Koukej Niji éééro letí!" lžička udělala dva přemety a přistála v "hangáru", čili její nedočkavé pusince. Vesele zamlaskala a zakopala nožičkama.
"Shan-shan!"
"No vidíš! Pá-chan neočůrávej té paní nohu!" okřikl jsem tu potvoru a potom zvedl líně hlavu k nebi. Bylo zataženo. Asi bude pršet.... Přimhouřil jsem oči. Hitomi, kde jsi?

Prešiel som do ulíc lebo som nevedel kde je Roka dúfal som ale že na ňu narazíím .

Seděla jsem na střeše jednoho z domů a pozorovala ho. Přítele, milence, snoubunce, lásku...A náš malý výkvět lásky. Po těle se mi rozlévala nostalgie a vše se ve mně svíralo v pomyšlení, co brzy nastane. Poskládala jsem pečetě a pomocí Shunshin no Jutsu se dostala dolů a kousek před něj. Stále zahalená v plášti a s kapucou přes hlavu, sotva mi bylo vidět do obličeje. Prostě jsem stála před nimi a dívala se na ně.

"Niji no tak! Udělej ááá uděle-" zasekl jsem se uprostřed věty, protože jsem JÍ viděl. Odložil jsem skleničku i s lžičkou a vstal. Pořád jsem z ní nespouštěl oči, jako bych čekal, že jsme moc naivní a ona mi prostě zmizí, nebo snad.. co když to není ona?!
"Hitomi...?" zkusil jsem opatrně a udělal k ní dva tři kroky.

Meče jsem uklidila a teď jsem se už nějakou dobu jen tak procházela po Kiri.
Co jsem udělala špatně? Bože, co jsem jen udělala špatně, že to takhle dopadlo?

Pousmála jsem se a mírně nadzvedla hlavu. ,,Takže jsi mě poznal? A já myslela, že si zahraju na tajemnou." popošla jsem k němu blíž.

"Snad poznám ještě ženu svého života ne...?" pousmál jsem se, přitáhl ji k sobě a láskyplně políbil. "Jsem rád, že jsi zpátky.. hrozně se nám stýskalo, že princezno!" zvedl jsem svou dceru do náruče a zatočil se s ní. "Podívej, maminka!!"

Zvedla jsem ruku a položila mu dlaň na tvář. Usmála jsem se a vzala si do náručí dcerunku, která ke mně natahovala ručičky.
,,Mama, mama.." výskala malá. Políbila jsem ji na čelo, na nos, obě tvářičky, pusinku a přitiskla si ji k hrudi.
,,Princezničko moje...Mamince se po vás taky stýskalo." tiskla jsem ji ksobě a hladila po vláskách.

Pousmál jsem se a rozcuchal malé vlásky. "Když... se zeptám jaké to bylo... odpovíš mi?!" zamumlal jsem tiše a pohlédl jí do očí.

I s malou jsem se přitiskla k němu. ,,Teprve vše začíná.." šeptla jsem. Jednou rukou jsem si stáhla kapuci z hlavy a Daie objala. Zase jsem je u sebe měla oba dva. ,,Pojďme odtud pryč." zamumlala jsem.

Políbil jsem jí na čelo. "Hai,... kam chceš jít?!" naklonil jsem hlavu na stranu, no nicméně dal Niji do kočárku a naklonil zvědavě hlavu na stranu, čekajíc jeho odpověď.

Pevně jsem se zahleděla jemu do studánkových očí. ,,Do Oto..Za Tsukiko.." dodala jsem a čekala na reakci. Slyšet to jen tak, když jsem vždy byla proti..To musí být celkem zaskočení.

Najednou jsem spatřila někoho známého.
To je přece Mizukage-sama!
Mizukage-sama! Mizukage-sama! Jsem tak ráda, že jste se vrátila! běžela jsem k ní.