First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Pokrčila jsem rameny.
"Možná kvůli..." nedořekla jsem a doslova se mu rozplynula před očima. Ještě chvíli okolo něj zářily částečky rudého prachu a vzápětí se hned za jeho zády znovu zformovaly do mojí podoby.
"Není to obyčejné... Není to normální," dodala jsem. "Nezapadám."

Mluvil a znenadání se úplně vypařila. Potom byl vidět jen sem tam rudý prach. Než jsem si cokoli uvědomil, měl jsem ji za zády. Nechtěl jsem na sobě však dát znát překvapení. Ladným a zcela klidným pohybem jsem se k ní otočil.
Usmál jsem se na ni.
Proč by to nebylo normální. Proč by si nezapadala? Podle mě je to naopak úžasné a jedinečné.
S úsměvem jsem ji pohladil něžně po hlavě.

(Můžeš si za to sama, nevím věk tvé postavy. Tudíž nevím, jetli se k ní chovat jako k dítěti, nebo jako k mladé ženě. )

( XDDDD Tak dobře XD Ale až ti začne říkat tati tak bacha na ni XD Je jí 15 )

Ne, že by to nebylo příjemné, ale vzápětí jsem byla zase za ním. Tentokrát to sotva postřehl.
"Nemám ráda doteky," šeptla jsem mu tiše do ucha.

Znovu se dostala za mě, ale já taky nebyl zrovna šnek. Nečekaně jsem probleskl za ni a do ucha jí pošeptal.
Já zase nemám rád, když mi při rozmluvě stále mizíš z očí.
Usmál jsem se.

Okolo nás se roztočily částečky rudého prachu.
Znervózňoval mě a to jsem nad sebou často ztrácela kontrolu. Jen jsem se na něj usmívala.
"To je pěkné," poznamenala jsem. "Ale přesně k tomu, abych mizela lidem z očí, slouží mé Kekkei Genkai."

Ano to máš jistě pravdu.
Usmál jsem se.
Nevím proč si ze mě tak nervózní. Co pak tě na mě tak rozrušuje?
Usmál jsem se tajemně.

Zarazila jsem se.
"Tvoje oči. To, jak se na mě díváš." Že se na mě díváš...
"Když se mě dotýkáš i když jsi jen moc blízko."

Když se na tebe dívám? Proč bych se na tebe nedíval. Hezká si na to dost a nemáš se za co stydět. A doteky? Jen jsem tě pohladil po hlavě co je na tom?
Dál jsem se usmíval a klidným pohledem ji sledoval.

Přimhouřila jsem oči.
"Ale já... Nechci, aby se na mě někdo díval," zavrněla jsem. Zavrněla nebo zavrčela.
Pak jsem se znovu rozplynula v rudý prach. Tentokrát se mé tělo poskládalo až ve vedlejší ulici. Pak jsem utekla.

(Přesun)

Podivné dítě. Něco na ní, ale bylo.
Usmál jsem se a zamířil pryč.
Mluvení s ní mi celkem zvedlo náladu, to se jí musí nechat.

Už několik dní jsem neměl do čeho píchnout a tak jsem se procházel po Kiri a přitom si prohlížel zašifrovanou mapu (jsou na ní značky ROOTu) od mého otce.
Jak se na to má člověk podívat aby mu to začalo dávat smysl?
Dál jsem bloumal ulicemi a nevnímal lidi okolo sebe.

Procházela jsem ulicemi a prohlížela si vesnici. Nevypadalo, že by nějak strádala, což bylo moc dobře. V hlavě jsem se ale stále musela zaobírat slovy Hokageho.
Hrozba pro svět shinobi..... to bude zase něco... co se ovšem asi hned tak nedozvím.
Najednou můj pohled narazil na známou tvář. Pomalým krokem jsem se přiblížila a zastavila se před Toshirem.
Zdravím, jak se vede, všimla jsem si, že si něco usilovně prohlíží.
Co to máš? začala jsem se nahýbat, abych do toho papíru viděla.

Trochu jsem sebou trhl když se Roka objevila. Přeci jen jsem vůbec nevnímal co se kolem dělo.
A-Ahoj. Celkem dobře a ty?
Letmo jsem se usmál.
Všiml jsem se jak si začala všímat mé mapy po otci.
Ehm tohle? No to je jen mapa kterou mi dal otec.
Ukázal jsem ji tu mapu se symboly ROOTu.
Je, ale zašifrovaná.
Zasmušil jsem se.
Otec mi sice řekl, že ji mám rozluštit a tím budu vědět. Jak se dostanu do jakési tajné organizace "ROOT". Prý k ním moje rodina patří už několik generací.
Odkašlal jsem si.
Klíč mi k té šifře, ale nedal. To je ta potíž.

Malinko ve mně hrklo, když jsem viděla tu mapu. Navenek ale nebylo naprosto nic poznat. Zadívala jsem se na mapu a jen malinko zavrtěla hlavou.
ROOT říkáš? No tak to ani nemá cenu takovou hloupost luštit. Co vím, tak ROOT téměř před třemi lety zanikl.

Taky si to někdy říkám, ale bylo to otcovo poslední přání.
Usmál jsem se.
Řekl mi: "Až budeš dost starý, rozlušti tuhle šifru a pokračuj v rodinné tradici." Plus něco o ochraně mečů a Samehadě, ale to je teď vedlejší.
Odkašlal jsem si.
Sice už je moje rodina dávno mrtvá, ale cítím povinnost jejich přání splnit. I kdyby z toho už nic nebylo. Budu z toho mít, alespoň dobrý pocit.
Potom jsem se zarazil.
Jak ty vlastně o ROOTu víš? Pokud vím, mají o něm vědět pouze členové a pár vysoce postavených lidí, které sami kontaktují.

Potměšile jsem se usmála.
Zapoměl jsi na knihovnice. Vrchní knihovnice z centrály se dostane do všech sekcí, které obsahují i informace o složení vesnice. No a vzhledem k tomu, že ROOT už je dávnou minulostí jsou tam nějaké základní záznamy i o něm, pokrčila jsem rameny.
Být asistentkou knihovnice není zas až tak marná práce.
Chvíli jsem se zamyšleně dívala na mapu a pak se můj pohled vrátil k němu.
No, nevím, příjde mi to od tebe jako klukovina, ikdyby ROOT nakrásno existoval, jak se tam jednou dostaneš, není cesty zpět. Četla jsem, že si své členy dokonce snad nějak značkovali.

Hai. Myslím, že řadové členy hai. Můj otec ani děd však žádné pečeti zakazující cokoli vyzradit neměli. Patřili totiž mezi vůdčí členy.
Usmál jsem se trochu s hrdostí na své předky.
A ta cesta zpět existuje určitě. Můj otec stejně jako ten jeho atd. Vždy organizaci opustili po narození jejich prvního dítěte. Pokrevní linie však pokračovala dál a tak se potomci přidávali a opouštěly řady ROOTu bez nejmenších problémů.
Polkl jsem na sucho po té dlouhé řeči.
Myslím, že s ohledem na mou pokrevní linii budu mít velmi podobné podmínky. Navíc si myslím, že takováto organizace nikdy nezanikne pouze se ukryje hlouběji do temnot jako kořeny. Tam vyčkává na novou příležitost.

Sama pro sebe jsem se ušklíbla.
No, nevím, nevím, nic moc bližšího o vnitřním uspořádání ROOTu nevím, ale nespoléhala bych na tradice. Dozajista jsou důležité, ale to jsou reformy stejně tak.
Zadívala jsem se na tu mapu, kterou držel v ruce a malinko naklonila hlavu na stranu.
Nežijeme ve šťastné době, s tím už nic neuděláme ať už chceme, nebo ne. Každopádně, jestli to rozluštíš, dozajista nebudeš tak neschopný. Vážně ale pochybuji, že by jsi toho, aby jsi byl neoznačený člen ROOTu docílil jen rozluštěním mapy a narozením do správné rodiny. K docílení takové věci je potřeba především jedno a to důvěra.

Ano to nepochybně. Důvěra je základem všeho.
Zarazil jsem.
Když nad tím tak přemýšlím. Neporušil bych důvěru už tím, že jsem o tom mluvil s tebou?
Řekl jsem s výčitkami svědomí v hlase.
Sakra, to jsem asi zvoral...

Zasmála jsem se. Doufala jsem, že mu rozluštění té mapy dá pořádně zabrat, protože ať už to bylo jakkoliv, rozhodně jsem k němu neměla takovou důvěru, abych ho v případě, že by se do sídla ROOTu přece jenom dostal, nechala jen tak pobíhat bez pečetě. Vlastně jsem dost vážně přemýšlela nad tím, že pro tu mapu někoho pošlu. Teď jsem se na něj ale jen usmála.
Nech to plavat, zkoumálku, copak nemáš na práci nic jiného, nežli pátrat po zaniklých organizacích?

Vlastně nemám. Žádné mise jsem nedostal a tak pracuji na té mapě. Myslím, že jsem v tom již našel algoritmus, ale stále se mi ho tam nedaří umístit. Asi to ještě nějako chvíli zabere.
Řekl jsem zamyšleně.
Stejně mi Mizukage odebrala ochranou pásku Kiri. Tak jsem na volné noze. Dobře se luštěním zabíjí čas.
Usmál jsem se.

Podívala jsem se na něj a zasmála se.
Vážně ti jí odebrala? A copak si provedl?
Na tohle jsem byla vážně zvědavá, zdálo se, že Mizukage si našla nový koníček - sbírání ochraných pásek od členů Kirigakure.

Nic vážného jen jsem ji málem zabil při šermířském souboji a potom mi řekla, že si nevážím svého života. Proto si mám najít důvod k žití a až jí ho povím. Možní mi pásku vrátí.
Usmál jsem se.
Je to celkem nudný příběh. V podstatě přežila jen díky tomu, že jsem jí dal první pomoc a zanesl ji do nemocnice.
Řekl jsem ironicky.

Zvedla jsem obočí a malinko se ušklíbla.
Nespolehlivý, bez úcty k autoritám, přibyly mi v hlavě dvě položky na imaginární seznam spjatý s jeho jménem.
No vidíš, tak to máš ještě celkem dobré. Měla k tomu dost pádný důvod. Nicméně to, že nemáš žádné mise neznamená, že nemůžeš trénovat, ne?

Já trénuji průběžně. Což mi je asi na škodu.
Povzdechl jsem si.
Kdybych Mizukage 3 krát nevaroval, ale ona ne. Pojď na mě se svým nejlepším úderem řekla. Mohla to čekat. Moc dobře věděla, že je to smrtící technika. Kdybych se na poslední chvíli neovládl tak už je po smrti. Jen tak tak jsem se donutil minout srdce.
Praštil jsem do blízké stěny.
Jak já ty žraločí instinkty nesnáším. Jedno ze skvělých dědictví klanu Hoozuki. Tak se ti to stává?