First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Pousmála jsem se. ,,I kdybys přišel naprázdno, nic by se nestalo. Řekla jsem, že mi stačí, že jsi v pořádku, ne?" prstýnek jsem si nasadila psteníček levé ruky a kamínek, zasazený v prstýnku zežloutl. ,,Žlutá znamená co?" zvedla jsem pohled ke Kinovi.

Pousmál jsem se"Že jsi šťastná."Podrbal jsem se na hlavě a podíval se na oblohu."Je mi líto že jsem tu nemohl být s váma,když se to tu dělo."

,,Jo, to sedí." usmála jsem se. ,,A v pořádku...Alespoň jsi živý..A..nikdo z nás nebyl ve vesnici, když byla zničená a děkuji bohu a Hachidaime Hokagemu, že to udělali tak, jak to udělali, jinak by nepřežil vůbec nikdo." pohlédla jsem steným směrem jako on.

Rychle jsem se otřepal a zakručelo mi v žaludku"Nepůjdeme se najíst?Dal bych si konečně normální jídlo"Hned jsem si představil ty housenky a žížaly a celej jsem zezelenal.

Zavrtěla jsem jemně hlavou, abych zahnala myšlenky na válku a na to všechno. Už dopředu jsem se bála, co nastane, pokud se někdo něco dozví a to přesně nechci.
,,Hai." přikývla jsem a postavila se. ,,Musím jít říct Daiovi, otec dítěte. Akorát jsme na jídlo mířili, když jsme se potkali, můžem jít dohromady." pousmála jsem se.

Jasně proč ne aspoň se dozvím kdo je tvůj novej mazlíček."Provokativně jsem se na ní podíval a poté zasmál.

Do doby, než se zmínil o mazlíčkovi, jsem se usmívala. Pak jsem se zarazila. ,,Mazlíčka? Hele, Uchiho, koleduješ si!" ohnala jsem se po něm po druhé.

Nijak jsem se nevyhýbal ráně a ta mi mířila přímo do hlavy a proletěla skrz hlavu."No co věci se maj nazývat správným jménem ne?"Vyplázl jsem na ní jazyk.

,,Co? Jak to?" rána proletěla skrz něj. Jak jsem byla rozpřažená, mířila jsem si to nakrásně k zemi. Kecla jsem si na zem a dost zmateně se na něj dívala.
,,Js duch?" s mírně pootevřenou pusou jsem do něj ukazováčkem šťouchla.

Vypadám na to?"Pomohl jsem jí vstát a oklepal z ní prach."Nemuselo by to být špatný být duchem ale."Začal jsem přemýšlet o novém jutsu xD

,,Právě že nevypadáš, tak mě to zarazilo." vydechla jsem. Nechlala jsem se očistit od prachu a stále mi to nedávalo smysl. ,,Duchem by to nebylo příjemný, podle mého tedy." napadlo mě. Což mi připomnělo, že bych měla začít připravovat své jutsu..Ještě si ale počkám..Nejdřív chci zesílit..

Nevím co na to říct.Už vím dáme si sladký !

Usmála jsem se a přikývla. Snad mi to ostatní odpustí, až nastane správný čas, zadoufala jsem v duchu.
,,Ze sladkého se ale moc nenajíš." upozornila jsem ho se smíchem a vedla k Daiovi, štěněti a liščatům.

Chcu si hlavně spravit žaludek.Uviděl jsem muže s nějakými psy.Hele ty vedeš útulek?

Zasmála jsem se. ,,Ne, ještě ne, ale brzy zřejmě povedu, protože tenhle," ukázala jsem na Daie. ,,ten se nepostará ani o psa. Jsem zvědavá, jak zvládne dítě. To štěně se jmenuje Pá-chan, podle culíčku, co má na hlavě. Nekoukej se tak, vymýšlel to Dai. A ta dvě liščata jsou Kitsu a Kitsune. Jsou to Kuchiyose zvířátka, ale mívám je jako měl Ash Pikachu, tudíž na volno^^." představila jsem osazenstvo. ,,No a ten bělovlasý muž je můj snoubenec, Dai Utsushi." usmála jsem se a došla až k němu.
,,Daii, tohle je Kin Uchiha." představila jsem se a pobaveně sledovala Daiovo nevěřícný a podezřívaý pohled.

Ahoj Kin"Natáhl jsem ruku a podíval si ho pohledem."Od kdy jsi na bělovlasé?"

,,Černovlásci došli a než se objevili další, znovu se mi do cesty postavil Dai." zakřenila jsem se a raději se vyhla Daiově pohledu, který nebyl zrovna přívětivý. Omotala jsem si ruku kolem jeho a opřela se o něj. ,,Dělám si legraci..Holt láska přichází nečekaně." usmála jsem se. ,,Tak se konečně půjdeme najíst." zavelela jsem, když si ti dva podali ruku. ,,Pá-chan, Kitsu, Kitsune, šup, jdeme." zavolala jsem na liščátka a štěněcí miminko, když si ustlali pod jedním stromem.

Jen jsem se smál a díval se na ten blázinec.

,,Brzy si zvykneš, takhle je to tu často." zazubila jsem se, když jsem si všimla, že se směje. Upravila jsem si pohodlněji kosu, kterou nosím pro jistotu na zádech a mířila s nimi někam na jídlo.
,,Hmmm, co byste si vůbec dali?" naklonila jsem hlavu na stranu a pořád pokukovala, jestli se nám některé ze zvířátek neztratilo. To už asi mateřské pudy, usmála jsem se sama nad sebou.

Sladký.Rozhodně sladký nebo normální maso"Hned na to jsem pak zase zezelenal xD

Zakřenila jsem se v potutelný úsměv. ,,Není nad lesní stravu, že?" vyplázla jsem na něj jazyk a zastavila se před jedním stánkem s Dangem^^ . Objednala jsem ho čtyřikrát. Jedno jsem podala Daiovi, další Kinovi, samozřejmě jedno pro sebe^^ a to poslední jsem rozdělila mezi ty tři potvůrky. Akorát u Pá-chan jsem zaváhala.
,,Snad ti pak nebude zle, beruško." pohladila jsem ji a zase se narovnala.

Kráčala som po ulici v Kirigakure no sato a sledovala som jej zrenovované domy a podobne.. vrátila som sa len pred chvíľou.. náladu som mala pod bodom mrazu a rozmýšľala som či sa už Himi vrátila.. mala som však celkom zvláštny pocit.. niektorý ľudia sa na mňa pozerali až takým desivým pohľadom.. ako keby som im niečo spravila.. len ma napadlo že sa asi nejak prevalilo že je Akihiro nunkeninom z Yukigakure no po tom som to zahnala hlavou.. nemali to ako vedieť.. pri myšlienke na neho som sa ešte viac zhrbila a zababušila som sa do huňatého plášťa ktorý ma tak s časti odrezával od môjho okolia.. sotva mi bolo vidieť do tváre..

,,Chmm?" otočila jsem se směrem k bráně. Známá čakra.. Tvář jsem měla kamennou. Chtěla jsem se ušklíbat a zároveň se usmívat, nemohla jsem obojí, tak jsem si vybrala neutrální výraz. Díky za Anbu ovládání. Poslouchala jsem Kina a Daie a při tom se soustředila na osobu, která právě prošla branou.

Po nejakom čase som prišla až k baru, alebo reštike či čo to bolo kde sedela Himi, Dai a ešte niekto.. nevšimla som si ich však, teda, necítila som chakru na takej úrovni že by som vedela určiť čo za osoby tam sedia.. pohľad mi tam aj tak zamieril, a zrazu sa stretol s Himi, pozerala som sa jej na chrbát a zrazu som nevedela čo mám robiť.. či sa k nej rozbehnúť a vyobjímať ju..alebo ju len tak pozdraviť.. chcela som však skôr to prvé.. po mojom liste som sa však obávala jej reakcie.. zatvárila som sa tak mierne zničene z toho rozhodovania a stále som sa na ňu len pozerala..

Nevěděla jsem, kam přesně šla, ale ani jsem se to nepokoušela zjistit. Když bude chtít, najde si mě. Vlastně jsem ji chápala, jen mě trochu zamrzelo, že ty sliby...Zavrtěla jsem hlavou. Jsi paranoidní, Himi..A stejně nejsi o nic lepší.., ušklíbla jsem se nad sebou a opřela se Daiovi o rameno a poslouchala rozhovor těch dvou.