First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Malinko jsem se uchechtla.
Tak ty si myslíš, že tě Mizukage sleduje, hmm? No, jestli je to fakt tak upřímnou soustrast, ikdyž si nemyslím, že by to tak bylo, není to její styl.
Malinko jsem se protáhla.
No, pokud mi už nic nechceš, měla bych jít. Mám taky nějaké povinosti.

Ne už to bude vše. Stejně se v Kiri moc dlouho asi nezdržím a zase ji opustím. Tentokrát asi na vždy. (tohle už řekl tišeji.) ... Takže se už možná nepotkáme. Tím pádem řeknu jen měj se.
Neměl jsem jí co k tomu říct a tak jsem se pouze znovu otočil ke stánku a prohlížel si zboží.

No, tak to spíš sbohem. Jestli už o tobě Mizukage ví a odejdeš z vesnice, bude z tebe oficiálně nukenin.
Řekla jsem ještě přes rameno. Došla jsem až k panu Yamadovi a kývla na něj na znak, že můžeme jít.

Mikio Yuki

Objavil som sa teraz v uliciach ,
Dosť som sa nudil preto som začal na ulici tvoriť pečate a začal som mraziť svojím hyoutonom doslova všetko čo mi prišlo pod ruku .
Sem tam to bol nejaký strom potom lavička ale dokonca som sa rozhodol zamraziť dom .
Prišiel som o dosť chakry ale čo tréning bol tréning pravda boli v ňom ľudia ale to moja starosť nebola ja som sa pekne usmeival a pokračoval som vo svojej činnosti aj keď neplechu som robiť nemal .

No to je možné. Ale v tuhle chvíli mě to moc netrápí. Takže to řešit nebudu. Pro jednu smrt se svět nezastaví, proud se bude valit dál. Stejně už nemám co ani koho ztratit.
Ve stánku jsem si koupil sladké dango knedlíčky a šel si sednout na lavičku. Tam jsem se do nich s chutí pustil a své okolí ignoroval.

Jen jsem pokrčila rameny a vydala se i s panem Yamadou směrem k ROOTu. Když někdo tolik stál o to, aby byl mrtví nehodlala jsem mu v tom bránit. Tenhle svět byl krutý a nutil lidi dělat věci, které nechtěli. A které boleli. Jestli se chtěl zabít někdo, koho jsem v podstatě neznala, nehodlala jsem se do toho montovat. Kdo ví, jaké proto měl důvody.
(přesun)

Šla jsem ulicí. Hledala jsem Mikia a Toshira. Včera ten trénink stál za málo, tak jsem se do nich chtěla opřít. První koho jsem viděla byl Mikio. Přišla jsem k němu.
"Jdeme zase trénovat."
Oznámila jsem mu trochu zhurta.

Nechal som ten dom čom som zamrazil domom a zamieril som za mizukage .
"Ale z radosťou .... "
Povedal som a pozeral kam vlastne má namierené lebo sa mi nezdalo že chcela ísť hneď

"Takže tam kde posledně. Podívej se ještě po Toshirovi. Budu tam na vás čekat."
Oznámila jsem mu a odešla jsem, než stačil něco namítnout.
-přesun-

Už to bylo několik hodin co jsem dango dojedl, ale stále jsem seděl na lavičce a jen nepřítomně pozoroval kolem chodící populaci Kiri. Mnohokrát jsem přemítal slova té Roky. Dokonce jsem si vzpomněl, že mi otec kdysi vyprávěl o nějaké tajné organizaci, která byla ukryta někde v podzemí Kiri. Tvrdil mi, že byl jejím členem, než jsem se narodil a stejně tak i jeho otec před ním. Také říkal, že bych měl pokračovat v rodinné tradici a nechal mi i nějakou zašifrovanou mapu. Jemu se řeklo snadno. "Až budeš starší tak tu šifru rozluštíš a budeš vědět, že si připraven pokračovat v rodinné tradici." Tuhle MAPU, jsem nosil ještě s pár dalšími věcmi od rodičů, stále sebou a měl je uschované aby se jim nic nestalo.
Z těchto myšlenek mě vytrhl příchod Mizukage, ale naštěstí si mě nevšimli a já ještě chvíli seděl. Potom už mi to bylo přeci jen dlouhé a jelikož mě ten kluk co ho pověřila mým nalezením stále neobjevil. Vydal jsem se nepozorovaně na cvičiště. (přesun)

Nakoniec ked som oslavil moje narodky tak som sa vybral trenovat do jazera kiri ( presun )

Procházela jsem se a rozhlížela se. Jestlipak tu někoho budu znát?
ptala jsem se sama sebe a v duchu. Yuusuke mi jde po boku a sleduje okolí tak jako já.

´´Dneska musím dotrénovat tu techniku!´´´vzpomenu si a zajdu někam jinak.
Je taky možné že tu někoho nepodařeným pokusem můžu ohrozit.
Yuusuke je z výletu nadšený a tak nemá žádné námitky.
(presun)

Procházela jsem ulicemi.
Toho, že mi na tváře dopadaly chladivé kapky deště jsem si příliš nevšímala. Právě naopak, bylo mi to příjemné. Stékaly mi po vlasech i tvářích. Naproti tomu jsem vypadala vcelku zamyšleně. Ne smutně, ale zamyšleně. Šla jsem pomalu, nebylo kam spěchat.

Šel jsem jako bez ducha ulicemi Kiri. Nijak jsem nereagoval na všemi směry proudícími davy. Ustavičně jsem přemýšlel na otázkou Mizukage a má duše byla rvána jako plachta lodi při tajfunu.
(procházel jsem kolem Akaime Minakami a bezmyšlenkovitě do ní trochu vrazil. )

Ani jsem si nevšimla, že jde někdo proti mě.
Vyděsilo mě to, ale zároveň jsem si vzpomněla, že jsem neznámého viděla už jednou ve společnosti Mizukage.
"Ettoo..." nepatrně jsem se pousmála.
"Zdravím."
Přesně tak. Nic lepšího mne nenapadlo XD

Vytrhlo mě to, z mích úvah. Pohlédl jsem na ni a mírně se usmál.
Ahoj. Nestalo se ti něco? (kvůli tomu nárazu )
Nevěděl jsem kdo to je, ale usoudil jsem, že ta konoichi bude pravděpodobně nějaký genin.

"Ne, jsem v pořádku," mírně jsem se pousmála.
Zdálo se mi, že se na mě dívá zvláštním způsobem. Jako kdyby soudil mé schopnosti.
"Akaime Minakami, těší mne," dodala jsem rychle.

To jsem rád, že si OK.
Mírně jsem se pousmál.
Já jsem Toshiro Hoo... (nedořekl) Toshiro bude stačit.
Snažil jsem se to zamluvit. Nebyl jsem typ, který by se zrovna moc hlásil ke klanu Hoozuki.

"Toshiro Hoo..?" otázala jsem se a mírně pozvedla obočí.
"Těší mne, že tě.... Vás poznávám."

V pořádku, nemusíš být až tak formální.
Mile jsem se usmál.
Takže Akaime, že? Hezké jméno.
Postavil jsem se tak, že jsem vypadal jako na mém avataru.

(Máš Skype? Když tak pošli v PM )

(Shijin-Hyuuga XDDD Ano XD )

"Je to kvůli mým očím a Kekkei Genkai," odvětila jsem ke zmínce o mém jménu.
Konečně jsem se dostávala do svého obvyklého režimu. Cítila jsem se uvolněně a jemně jsem se usmívala.

No tvé oči jsou takové podmanivé.
Mrkl jsem na ni.
Navíc musíš být asi hodně silná. Nemluvě o tom, že máš Kekkei Genkai.
Usmál jsem se.

"Jsem jen Genin," pohodila jsem vlasy.
"Totiž..." sklopila jsem pohled. "Myslím tyhle oči."
Když jsem znovu zvedla oči k němu, rudě zářily.

Jen jsem se usmál.
Tyhle oči jsou pro mě, snad ještě krásnější. Nevím proč by si měla kvůli nim být nesvá.
Páni, ty oči působí tak mysticky.