First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

"Nemusíš se bát. Uvidíš, že se brzo vrátí."
Číšník přinesl rýžové chlebíčky. Položil je na stůl.
Akihiro, koukej se vrátit!

Haiii..
Odpovedala som ako taký malý čínsky boh pomsty.. Bolo to práve kvôli chlebíčkom ktoré doniesli, z úst mi začala po tvári stekať veľká slina a oči takmer zdvojnásobili svoju veľkosť. V momente som oboma rukami zaútočila na tanier z ryžovými chlebíčkami a začala som ich konzumovať celkom pozoruhodnou rýchlosťou.

Dívala jsem se na tu scenérii. Bylo to tak legrační. Pousmála jsem se.
"Pomalu! Polamu! Bude tě bolet bříško!"
Napomenula jsem ji.

Whuaa z přejídaní se neumírá !!
Zasmiala som sa a odkusla som si z už asi tretieho rýžového chlebíčku. Tá ryža bola všade !! na mojich ústach, oblečení.. vo vlasoch, na stole, v mojom okolí !! všade !

Číšník mi donesl saké a mělký pohárek. Saké jsem si nelil na pohárek a zkoušel nejdříve jiskru. Potom jsem si k němu čichl a ucítil z něj dobový sud, ve kterém zrálo. Nakonec jsem si dal lehký doušek, který jsem si chvíli převaloval znalecky po jazyku.
Shledal jsem, že je výtečné a tak jsem ho začal po doušcích pit. S pauzami jsem si dolíval a pomalu, ale jistě obsah lahve vyprázdnil. Nebylo na mě vidět ani známky alkoholového působení. Všiml jsem si řádění té malé uličnice, ale nijak jsem to neodsuzoval. Ba naopak na tváři se mi objevil lehký úsměv.

"Lily!"
Snažila jsem se ji zadržet, ale už jedla další. Rýže byla všude.
"Tohle musí být umění, takhle jíst."
Nechala jsem ji ať baští.

Bwhaaaauuuu !!
Zamumlala som po chvíľke keď už boli preč snáď všetky rýžové chlebíčky.
Mám dosť.. aarigato !
Zaškerila som sa no na tvári sa mi hneď objavil až taký skrivený výraz.. Rezignovane mi hlava odkvecla na stôl, teda skôr na ryžu na stole a ja som si jednou packou chytila brucho..
Je mi zlee.... zamumlala som takým ťahavým tónom.

"Lily!"
Vyskočila jsem ze židle s přiskočila jsem k ní.
"Já jsem ti to říkala."
Vzala jsem si ubrouseka otřela jsem ji pusu.
"Vydrž chviličku, jen zaplatím a odnesu tě domů."
Mávla jsem na číšníka.

Vyskočil jsem ze židle a peníze nechal na stole. Všiml jsem si totiž té malé holčičky, která se zhroutila na stůl. Pár dlouhými kroky jsem byl u ní a zeptal se Mizikage co se stalo a jestli nepotřebují nějak pomoci.

Místo číšníka k ná přistoupil Toshiro.
"Odnést ji domů."
Poté příšel číšník. Zaplatila jsem a mohli jsme vyrazit.
"Vezměš ji?"
Optala jsem se.

Samozřejmě.
Vzal jsem to děvčátko opatrně do náruče a potom se podíval na Mizukage.
Emm budete mi muset ukazovat cestu. Nevím kde přesně bydlíte.
Raději jsem se neusmál, protože to situace příliš nedovolovala.

Deti sú .. zvláštne, o mne sa to dalo povedať tiež, nehovorila som totiž absolútne nič, vlastne to mohlo vyzerať.. že som sa nebodaj zadusila či podobne.. v skutočnosti som však zaspala.. na tvári sa mi objavil taký sladký úsmev a bolo.. a asi aj ostane vo hviezdach, či mi bolo naozaj zle, alebo som to len hrala.

"Bydlí u mě i se svým bráškou."
Otočila jsem se k odchodu.
"Pojď za mnou."
-přesun-

Vydal jsem se bez jediného slova za ní a přitom pozoroval tu holčičku.
Tak to by mě zajímalo. Jestli jí je vážně zle a nebo to jen hraje.

Když sensei i spolužák odešli, pomalu jsem se postavila a bloudila ulicemi.
Pohrávala jsem si s klíči od senseiova bytu, ale prozatím se rozhodla místo spaní procházet. Netroufla jsem si odemknout, i když před dům jsem se vracela několikrát.
Protentokrát jsem se rozhodla zmizet.

(Přesun)

Už jsme se blížili k sídlu, když mě najednou proběhla pod nohama a zastavila se předemnou.
Něco mám, pojď za mnou!
Zvedla jsem obočí.
Chikako! Něco zařizuju! Pokud nejde o napadení vesnice, napadení mizukage, nebo ohrožení mečů, tak to počká!
Ale no tak!
zaskučela a já jsem se k ní s povzdechem sehnula.

Patrně nedorazil zcela do cíle, ale to mi bylo jedno. Viděl jsem ji a Roku. V ty chvíli jsem si zase říkal, že to vážně nebyl dobrý nápad.
Možná bych měl zase na nějakou dobu zmizet z vesnice. Třeba si na mě už ani nevzpomenou až se vrátím.
Vydal jsem se k jednomu ze stánků a pokusil se vmísit do davu.

Chikako najednou poskočila.
Hele, támhle je! Musíš za ním! Moc důležité informace!
Vrhla se do davu za Toshirem. Obrátila jsem se na staříka z klanu Yamada.
Mějte prosím chvilku strpení, vydala jsem se za ní. O chvíli později jsem se dostala k Toshirovi, na kterého dorážela vydra, stále opakujíc.
Řekni to! Řekni to!

Sakra, měl jsem se ukrýt někde jinde. Jak já se do takových situací vždy dostanu?
Jen jsem vydechl tím rezignujícím anime stylem.
No dobře pořád. Není to nic důležitého. ... Prostě jsem z taky z klanu Hoozuki. Stačí?
Byl jsem tak nějak rád, že už to mám z krku, ale i tak mě to štvalo.

Překvapeně jsem zamrkala.
Jestli to stačí? Děláš si srandu? Proč jsi to neřekl hned?
Je z klanu Hoozuki, to znamená... že ho Mizukage kryla?!

Nevím, proč by to bylo tak důležité. Je to klan jako každý jiný. Navíc mě přivádí jen do problémů. A to jsem ve vesnici jen 2 dny. Nejdřív mě zastaví Anbu, potom mě z neznámého důvodu Mizekage označí jako člena rodiny. Když se ji zeptám na důvod tak to prý byl jen test. Ale čeho sakra? Potom se člověk nemůže divit, že se s tím nechlubím na každém rohu.
Zatvářím se tak nějak bezmocně.

V duchu jsem se ušklíbla.
Kdyby jsi to řekl hned, tak by se nic z toho nestalo.
No, to tedy nevím. To tvoje vyprávění je nějaké divné, určitě jsi mi něco neřekl, ale teď mám něco na práci, takže to z tebe vážně páčit nebudu.
Konec konců já už všechno co o tom víš vím.
Obrátila jsem se směrem k panu Yamada.

V duchu jsem se ušklíbla.
Kdyby jsi to řekl hned, tak by se nic z toho nestalo.
No, to tedy nevím. To tvoje vyprávění je nějaké divné, určitě jsi mi něco neřekl, ale teď mám něco na práci, takže to z tebe vážně páčit nebudu.
Konec konců já už všechno co o tom víš vím.
Obrátila jsem se směrem k panu Yamada.

Ehm. Noooooo, tak dobře. Tak trochu jsem si z toho Anbu vystřelil a nějak jsem řekl, že jsem příbuzný Mizukage. O to víc mě překvapilo, že to potvrdila a ještě si mě nastěhovalo do domu. Všechno je tu podle mě zcela na hlavu. Upřímně nevím co si o tom všem myslet. Další důvod si nechat své příjmení jen sám pro sebe a moc ho nerozhlašovat.
Trochu jsem se odmlčel.
Navíc je mi nepříjemné, jak si mě Mizukage drží u sebe. Připadám si jako by mě kvůli někomu nebo něčemu podezírala. Sice jsem ve vesnici jen krátký čas, ale pod takovým drobnohledem Mizukage bych radši Kiri zase opustil a vydal se do světa. Ani nevím proč ti to tu všechno říkám. Radši na to prosím zapomeň... Možná mě Mizukage nechává sledovat i teď a já tě nechci dostat do nějakých problémů. Stačí, že je mám já...
Na moment se mi na obličeji zjevil smutek, ale hned jsem ho raději skryl. Vypadal jsem jako na mém Avataru.

Prisiel som do restauracie a objednal som si uplne vela veci ved mam 16 tak co .