First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Dojedol som a povedal som : Dobre takze uz by som mal ist , dakujem za jedlo sensei takze dovidenia . A odisiel som

Chodila jsem po ulicích. Někoho jsem hledala. U jezera nebyl, tak jsem doufala, že ho najdu někde tady. Poštěstilo se mi. Přes okna jsem v jedné z restaurací uviděla Právě toho, koho jsem hledala. Byl to Teruki. Vstoupila jsem dovnitř a zamířila jsem k nim. Naklonila jsem se k němu a pošeptala jsem mu do ucha:
"Potřebuji s tebou mluvit."

Zamyšleně jsem se potloukal po ulicích Kiri a očima hledal nějakou ceduli, kde by nabízeli ubytování. Nikde jsem však nic neviděl, což bylo celkem zklamání. Už jsem se tak nějakou dobu procházel a v tom jsem si uvědomil, že jsem celý den nic nejedl. Všiml jsem si nějaké restaurace. Vstoupil jsem a rozhlédl se jak to uvnitř vypadá a případně zda tu někoho z hostů neznám.

Teruki Tetsuo

Jen jsem se rozloučila z Matirem a dál čekal. Když v tom jsem si všiml Mizukage, která právě vešla do restaurace. Došla, až ke mě a do ucha mi pošeptala, že potřebuje se mnou mluvit. Přikývl jsem a pousmál se na Akaime."Až to sníš, tak můžeš klidně odejít. Už je to zaplacené, takže... já si teď musím něco vyřídit..." Znovu jsem se pousmál a pomalu si stoupl a zamířil z Mizukage ven.
Když jsme konečně byli venku, tak jsem se mírně uklonil a zahleděl se jí do očí."Co potřebujete Mizukage-sama?" Zeptal jsem se potichu, aby to slyšela jen ona.

Vyšli jsme ven. Rozhlédla jsem se.
"Vem si několik shinobi a jdi na průzkum a zjisti, co se stalo Akihirovi. Ještě se nevrátil a mám obavy."
Mluvila jsem na něj. Dávala jsem si pozor, aby mě nebylo slyšet daleko. Nechtěla jsem, aby se to rozkřiklo.

Cupkala som ulicami, počula som ju, teda lepšie povedané nebyť môjho kekkei genkai tak by som bola asi.. no nenapadlo ma že tým Akihirom myslí môjho otca. Nakoniec som dobehla až ku Shirio a len som ju zo žiarivím úsmevom poťahala za oblečenie.. aby si ma všimla.

Viděl jsem ta Mizukage s nějakým mužem, ale nechtěl jsem rušit. Sedl jsem si k jednomu stolu a pročítal si jídelní menu. Po chvilce jsem se rozhodl pro Sushi. Po objednávce jsem chvíli čekal a prohlížel si vnitřní výzdobu a dekorace. Jídlo konečně dorazilo a já se do něj s velkou chutí pustil. Měl jsem tam výborné krevety, chobotničky s lososy. Po chvilce jsem byl s jídlem hotový a velice mi chutnalo. Po číšníkovi jsem vzkázal kuchaři mé uznání a následně zaplatil. Zatím jsem zůstával sedět na místě a relaxoval.

Ucítila jsem tahání za oblečení. Sklonila jsem hlavu. První co jsem viděla, bylo malé pandě. Byla to převlečená Lily. Sehnula jsem se k ní a vzala jsem ji do náruče.
"Co tady děláš?"
Optala jsem se zvědavě.
Snad neslyšela, co jsem řekla.
Doufala jsem.

Teruki Tetsuo

Moje obavy se naplnili a mě se zhostil opravdu nepříjemný pocit. Já to věděl...
"Takže... měl jsem asi pravdu co? Něco se mu muselo stát... To není jeho styl... Dobře tedy... pokusím se sehnat někoho schopného a ještě další a co nejdřív vyrazíme..." Řekl jsem znovu potichu a v hlavě mě to už šrotovalo. Pak se tam objevila nějaká malá holčička v pandím, takže jsem raději dál nepokračoval, aby nic neslyšela a jen čekal.

Huum.. zaškerila som sa keď ma zobrala na ruky a len som sa na ňu tak milo uculila. Chcela som len.. etoo.. poprosiť ťa.. či by som nemohla skúsiť.. skúšku na genina. Začala som a na chvíľku som sa odmlčala.. rozmýšľala som čo k tomu dodať no len som sa nova pousmiala a čakala som na jej reakciu.

Usmála jsem se na ni. Podívala jsem se na Terukiho.
"Víš, co máš dělat?"
Ujišťovala jsem se.
"Chviličku vydrž, ano?"
Jednu rukou jsem ji chitila kolem pasu, aby mi nespadla. Druhou jsem ji chitila nohu, co měla ve předu.

Teruki Tetsuo

Jen jsem letmo přikývl a ještě se příjemně usmál na tu holčičku. Opravud mu je hodně podobná a jí také... Ať si sakra v pořádku!... Musel jsem rychle zmizet a připravit se na tuto misi.
Udělal jsem jednoduchou pečeť a zmizel v obláčku bílého kouře...
(přesun)

Uhm haai hai !!.. potešila som sa nadšene a len som sa zubila na celé moje okolie. Tá radosť a energia ktorá sa okolo mňa šírila by sa dala doslova krájať !.. Očami som pri tom zašla k shinobimu ktorý stál len kúsok od nás.

"Ták, pandičko, nemáš náhodou hlad?"
Podívala jsem se na ni. Její pandí obleček příjemně hřál.

Uhm nop... aj keeeď niečo by som si dala..
Odpovedala som a len som sa na Shirio uculila.
Whuaaa aaa kedy ma vyskúšaš?
Dodala som ešte s takým spýtavým až.. fanatickým spôsobom !

"Až trošku povyrostěš."
Otevřela jsem dveře restaurace a vešla jsem i s ní dovnitř. Pořád jsem ji držela. Přistoupila jsem k jednomu stolu a posadila jsem ji na židli. Sedla jsem si naproti ní.
"Tak co to bude?"
Optala jsem se.

Whuaa ale já nevyrostu !! začala som sa sťažovať no len čo ma posadila za stôl, nahodila som taký lačný výraz.. nikdy som nebola na nejaké vyberanie jedál a tak som jedálniček ani do rúk nebrala.. všechnooo !! zasmiala som sa na jej otázke.

"A proč bys nevyrostla?"
Vzala jsem si jídelní lístek a zadívala jsem se do něj.
"Co takhle zmrzlinu?"
Navrhla jsem.

Heeem je večer.. po zmrzke ma bude bolieť bruško !
Zamumlala som jej na odpoveď a na chvíľku som sa zamyslela.
Keď.. keď ja som stále taká.. maličká..
Hundrala som a pohľad som obrátila niekam do stola.

Díval jsem se na od stolu na Mizukage a toho pandího caparta z dnešního rána.
Hmm Roztomilé dítě. Že by to byla dcera Mizukage???

"Tak co bys chtěla?"
Byla jsem bezmocná! Vůbec jsem nevěděla, co dělat.
"Však ty vyrosteš."

Keď sa ma znova spýtala čo by som si dala tak som sa na chvíľku zamyslela..
Ryžové chlebíčky !!
Odpovedala som nakoniec z novým elánom.. vlastne som tým prehlušila aj slová ktoré mi povedala potom. Bolo to síce celkom.. chabé jedlo na reštiku.. taká skôr urážka alebo tak.. ja som však mala chuť práve na ne.

Pokynula jsem na obsluhu a objednala jsem rýžové chlebíčky. Chvíli se na mě díval, jak na blázna, ale nakonec odešel.
"Hlavně neříkej tátovi, že jsi takhle pozdě jedla."

Huum.. haaai.. aj tak nie je doma.. hmm.. ani nepovedal kam išiel.. už je to nejaký čas čo som ho nevidela.. začínam si robiť starosti.. myslím že aj Akio.. Povedala som a na tvári sa mi na zlomok sekundy objavil naozaj taký.. až ustráchaný výraz.

Když jsem slyšel tu objednávku, šel na mě záchvat smíchu. Vice méně jsem to, ale potlačil.
To by mě zajímalo, jestli jsou takové všechny děti. Přeci jen by mě to ani zas tak nepřekvapilo.
Znovu se objevil číšník a já si objednal lahev saké...