First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

,,Nebezpečnou zbraň?" naklonila jsem hlavu na stranu a prudce se nadechla. V plicích mě hrozně zaboelo. Do očí se mi narhnuly slzy. Opět jsem vydechla a bolest zmizela. Myslím, že plíce už jsou v pořádku. Slzy jsem si setřela, ačkoli jsem si tím krev rozmazala po tváři. Seskočila jsem z orla na pevnou zem.

Zoskočila som dolu a upravila som si masku. Poďte za mnou. Pripravila som si katany, aby som ich mohla rýchlo vytiahnuť. Potom sa rozbehnem do tmavých ulíc Kirigakure. (Presun)

Utekať? To snáď nie.
Išiel som rýchlejším tempom za Yuuki, ale behom sa to nazvať nedalo.
(Presun.)

"Děkuji vám, můžete jít." pravila jsem orlům a během chvíle zmizeli v oblaku bílého kouře.
"Hm... v pořádku Mizukage-sama?" starostlivě jsem ji přeměřila pohledem. Nebýt jí a Tsuchikageho, bůhví jak jsme dopadli. Srovnala jsem s nimi krok a také vyrazila za Yuuki.
Přesun.

,,Jistě, do pár hodin budu plně v pořádku. Pak mi pomůže spánek a návštěva lékaře." pousmála jsem se a rozeběhla se za nimi, i když ne tak rychle, jako normálně.

Šel jsem ulicí a prohlížel to tu.Pak jsem potichu řekl.
Co máme dělat?

Potichu som mu povedal ,,poobzerat sa tu a nieco pozistovat"

Hai.Rozdělíme se kdyby něco tak hoď do vzduchu kunai s lístkem. řeknu a běžim jinám.

,,Dobre ja idem sem"

Šel jsem ulicemi (přesun)

(presun)

(přesun)

(Byakuri..Vesnice je zničená, úplně...Na tento příspěvek kašli a kdyžtak se přesuň do Konohy. Je tam i celá Kiri^^ ..Tady by ti asi nikdo neodpověděl^^")

Na uliciach sa o nejaký čas začali črtať prvé drevené a kamenné základy pre domy, hospody, obchody a podobne.. práca išla pomaly, no zapojil sa do nej každý kto mohol.. v okolí tiež hliadkovalo niekoľko Anbu pred prípadnými príležitostnými zlodejmi ktorých by začali "svrbieť" ruky..

Prechádzal som sa na ulici .
A čakal som na Roku .

Celou cestu jsem se musela usmívat a nejen proto, že Daiovi svítila očka, když sledovaly ty tři berušky, co jdou s námi, ale taky když jsem viděla hrající si děti venku, znovu postavené krámky a domky. I když to tu nevypadalo jako dříve, byla jsem spokojená. Snad začneme znovu a lépe..

Po svých dlouhých cestách jsem se opět vrátil tam,kde jsem cítil že jsem doma.Kirigakure no satto oslňovala mou mysl aji duši.S pomalou chůzí jsem šel a díval se co se nového stalo ve vesnici.Trošku jsem se ve tváři a podobně změnil jelikož jsem zestárl o nějakých 5 let ze svého pubertálního věku co jsem odešel.Stále jsem měl u sebe stejný meč.

Zastavili jsme se. ,,Co kdyby..." zarazila jsem se, když jsem zahlédla tak známou osobu. ,,To snad.." šeptla jsem, v hlavě mi přeběhly vzpomínky na něj i na naši poslední společnou chvilku. Usmála jsem se a čekala, jestli si mě taky vůbec všimne.

Uviděl jsem osobu,která stála kousek předemnou.Ne to nemůže být ona vždyť má břicho jak slon.Protřel jsem si oči a raději jsem si z baťohu vytáhl čoko tyčinku a furt se na tu osobu podezřele díval.

Povzdychla jsem si. ,,Počkej tu, prosím." řekla jsem směrem k Daiovi a pustila se ho. Pomalým krokem jsem se k němu blížila.
,,Hodláš si mě prohlížet dlouho nebo mě pozdravíš." zvedla jsem levý koutek v menší škleb.

Pousmál jsem se"Takže jste to vy Mizukage-san.Rád vás vidím a vidím,že asi čekáte menší dáreček.Koho pak je?Senseie?"

Usmála jsem se. ,,Taky tě ráda vidím, Kine." objala jsem ho a zase se usmála. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne-e, není Assasinovo." usmála jsem se tajemně. ,,A co to vykání, snad jsme si tykali, ne?" nakrčila jsem obočí a potom se zasmála.

Jo to jo,ale přeci jen furt mám titul Chuunina a vy jste Mizukage heh.Což znamená že jste o trošku víš nademnou."Lehce jsem se pousmál."A co jak se daří ostatním?Slyšel jsem o válce a o zničení Kiri.Je mi to líto."

Zamračila jsem se. Stoupla jsem si na špičky, protože byl vyšší a vlepila jsem mu pohlavek. ,,Jenže to už jsem ti taky vysvětlovala! Prostě mi tykej." pousmála jsem se. ,,Ano, Kiri byla zničena, ale myslím, že se stavíme na nohy docela rychle. A jak se mají ostatní? Koho tím myslíš?" naklonila jsem mírně hlavu na stranu.

Procházela jsem ulicemi a hledala jsem Naruta.
Sakra, to bylo taky úžasně chytré, jít spát, aniž bych se zeptala, kde budeme mít sraz.
Po chvíli jsem ho zahlédla.
"Naruto-sensei !" zakřičela jsem a začala mávat rukou nad hlavou, aby mi zase někam nezmizel, zatím co jsem k němu dobíhala.
"Gomene, nečekala jsem, že budu tak dlouho spát," řekla jsem hned, jak jsem k němu doběhla a rozpačitě jsem se na něj usmála.