First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Otočila jsem se za známým hlasem. Tak to se trochu nepovedlo.. Přiložila jsem si prst ke rtům, abych Daiovi naznačila, aby byl ticho a o tomhle nemluvil.
,,Zdravím, Roko." usmála jsem se na ni a čekala, až mě doběhne. ,,Jak jste to tu zvládali?" zeptala jsem se a snažila se usmívat. No vlastně to šlo od srdce. Viděla jsem ji ráda.

Vyděšeně jsem jí pozoroval. Tohle myslela vážně vážně?! To jako, že... jako vážně? Pohodil jsem hlavou a dřepl si k Niji, aby nebyl tolik vydět můj rozhozený výraz. Musel jsem si to všechno srovnat.

Celá zadýchaná jsem k ní doběhla.
Mizukage-sama, jsem ráda, že jste se vrátila, zůstala jsem tu na to sama. Je to dlouhá historie, ale pro začátek stačí, když vám řeknu, že z Akihira je nukenin a leží teď na pokraji života v nemocnici a Lizzy utekla, smutně jsem se na ní podívala, ale byla jsem vážně ráda, že se vrátila.

Zvedl jsem oči k dívce i Himi. Zajímalo mě, co moje drahá polovička odpoví... nikdy neuměla lhát!

Úsměv ztuhl na rtech. ,,CO?!" vyjekla jsem. No to snad ne.. zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. A to nikdo ještě neví, že mám ve vesnici dalšího nukenina, že Daisuke?! ,,Ksoo." procedila jsem skrz zuby. ,,Proč je Akihiro nukenin? Kvůli němu je Lizzy pryč?" optala jsem se alepsoň. Jestli mi je vážně podobná, tuším, kam půjde...Lizzy no Baka! povzdychla jsem si.

A-akihiro odešel s nějakou Reinou, ale pak se vrátil, aby viděl Lizzy a ona se neudržela. Aktivovala se pečeť. S Akihirovou pomocí jsem pečeť donutila stáhnout se, ale Akihiro má teď rozmixované orgányta Lizzy utekla s tím, že jde zabít Tsukiko, smutně jsem potřásla hlavou.

Ja som v diaľke uvidel Roku tak som podišiel bližšie videl som že sa tam baví z niekým nepoznával som ja tie osoby no pozdravil som a viac som nepovedal aby som počúval čo sa deje aby som bol v obraze .

Zamračila jsem se. Nesmím se zdržet ani za nic... ,,Na tu Reinu si dávej pozor, Roko, až ji zase uvidíš. Je opravdu nebezpečná. Stačila by jí chvilinka a zabila by tě." pousmála jsem se. ,,Akihira je mi líto. Mám ho ráda, ale...Nukenin je hold nukenin. Pevně doufám, že bude v pořádku..O Lizzy se neboj, ona to zvládne." sklonila jsem se k ní. Cítila jsem tu velmi silnou čakru, ale netušila jsem, komu patří. ,,A ty, Roko...Hodně štěstí při zkouškách." políbila jsem ji na čelo. Mezitím jsem bleskově vytáhla senbon a jemně bodla do krku. Zastavil se jí tok čakry. Jehlu jsem vytáhla a Roka se mi svezla v bezvědomí do náručí. Čakra jí v těle opět proudila, ale v bezvědomí zůstala.
,,Omlouvám se, Roko, ale nemám na výběr. Jsi silná a věřím, že zvládneš vše, na co si vzpomeneš. Pamatuj si to." usmála jsem se a položila ji na lavičku.
,,Pojď se mnou, Daii..Musím si ještě něco zařídit. Pak mi řekneš, jak jsi se rozhodl." nasadila jsem si kapuci, mírně se na něj pousmála a vydala se směr sídlo Yamada. Kdosi nás sledoval, věděla jsem to. Musím jednat, je pozdě. (Přesun)

Ja som dobehol teda až teraz za Rokou lebo než som prišiel sa stalo to čo sa stalo nevidel som tam už nikoho aj keď som ich mohol prenasledovať asi no skontroloval som najprv ju či je v poriadku .
Nič jej nebolo preto mi odľahlo tak som ich nenasledoval čakal som kým sa v poriadku preberie .

Začala jsem se probírat z bezvědomí a procházela jsem jakousi fází polosnu.Obrazy se okolo mě míhali jeden za druhým.
Akihiro ležící v nemocnici, Lizzy obklopená fialovou čakrou, rudé oči senseie, Mizukage , jehla, bolest. Probrala jsem se a rychle jsem se posadila. Paměť se mi vracela velmi rychle.
Mizukage-sama, potichu jsem zašeptala. Najednou se všechny vzpomínky spojili a dopadly na mě jako závaží.
Mizukage-sama! to už jsem zakřičela.

Ja som sa ňu prekvapene pozeral .
"Pššt ... už je dobre ... "
Utišoval som ju .
"Tu som teraz ja čože sa tu vlastne stalo ?"

Vytřeštila jsem n oči na Naruta.
Sensei, řekla jsem si pro sebe, jako bych byla malé dítě, které pojmenovává věci.
Ale ona, rozhlížela jsem se rychle kolem.
Je pryč, rychle jsem shodila dolů nohy z lavičky.
Byla jsem ještě dost zmatená, ale stejně mě napadala jenom jedna věc, kterou to všechno mohlo znamenat.Odmítala jsem tomu věřit.

Ja som bol stále mimo .
"Kto je preč ?
A čo sa stalo ?
Mizukage je preč alebo ako ?"
Vážne som nevedel o čom rozpráva.
"Hlavne sa najprv prosím upokoj a povedz mi čo sa stalo ."

Podívala jsem se na něj. Teprve teď jsem ho začala tak nějak vnímat.
Mizukage je pryč, zastavila mi čakru senbonem, stále jsem mluvila spíše pro sebe.
Chytla jsem se za krk v místě, kde mě píchla. Zmocňovalo se mě moc zlé tušení.
Musím to zjistit, vstala jsem a chtěla jsem se rozběhnout k bráně, o pár metrů dál jsem se ale natáhla na zem. Tělo jsem totiž ještě měla celé ztuhlé.

Ja som dobehol k nej pomohol som sa jej posadiť .
Ale vedel som že už ju len tak nepustím .
"Teraz sa už ale vôbec nikam nenáhli si akási z toho celá zoslablá sa ani nedivím takto nikam nemôžeš iba by si sa zranila .
Takže mi teraz povedz čo máš v pláne a poriadne čo že vlastne chceš zistiť ."

Naléhavě jsem se na něj podívala.
Musím k bráně, musím zjistit, jestli prošla, začala jsem se znovu zvedat.
Prosím, ať to není pravda.

Nenechal som ju sa postaviť ale otočil som sa potom tak že som jej bol chrbtom .
"Skoč mi na chrbát ja ťa tam zavediem keď ti bude lepšie tak budeš chodiť sama ... nebudem teraz niečo riskovať hej ?"

Vylezla jsem mu na záda.
Jsi si jistý, že to zvládneš? Jsem o dost těžší, než minule, vrátila jsem se myslí na chvíli zpátky k normálnímu uvažování.

Vstal som a rukami som jej podoprel nohy ona by sa ešte mala chytnúť lepšie keby tak .
"Ale hej neboj .... a zas taká ťažkáá niesi ."
Dodám a zamieril som k bráne ako chcela .
(presun.)

(přesun)

Měla jsem namířeno do kanceláře, ale šla jsem oklikou. Bylo docela hezky na podnebí v Kiri. Foukal mírný vítr, který rozvanul nejhustší mlhu. Mezi mlhou proniklo málo hřejivých slunečních paprsků.
Asi se všem nebude zamlouvat můj rázný způsob a názor, ale budou si muset zvyknout. Určitě mě nebudou mít ze začátku v lásce nebo možná si mě neoblíbí vůbec, ale budu dělat vše, aby tahle vesnice prosperovala.
Už jsem si to zamířila do kanceláře.
-přesun-

Procházeli jsme ulicemi a já se zájmem vše sledoval. Vypadalo to tu úplně jinak, než v Suně. Bylo tu velmi pěkně. Otočil jsem se na Taschera."Proč jsem vůbec použili henge? Nejsme z Kiri ve spojenectví?" Zeptal jsem se ho. Docela mě to totiž zajímalo.

To sice jo, ale nechtěl jsem, aby nám vzali zbraně a měli zbytečné otázky... Zvlášť po tom incidentu s kage... Navíc to ber jako tréning henge usmál jsem se...

Jen jsem přikývl a dál pomalu procházel ulicemi. Bylo mi to příjemně a Kiri se mě opravdu líbila."Je to tu pěkný co?" Zeptal jsem se Taschera."Úplně jiný, než v Suně..."

Je tu hodně vlhky vzduch proti Suně, a jiná architektura... Navíc tu někteří lidé vypadají, že je někdo křížil s rybou... usmál jsem se... Půjdem se podívat na cvičiště, ať si uděláme obrázek, co nás může čekat na Chunninskejch zkouškách za soupeře... (přesun)