First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Ikdyž velmi nerad jsem jí pustil "co je tohle za vzteklouna ?!" podíval jsem se na štěně vrčící nečekaně zuřivě .
Poté jsem se posadil na zem a podíval se tomu malému vzteklounovi do očí
"je mi jedno jaký máš protesty, ale Himi je moje !" řekl jsem mu sebejistě do očí

Zasmála jsem se. ,,Tohle je Palmička, zkráceně Pá-chan." vzala jsem si štěně do náruče. ,,Nekoukej se tak, jméno vymýšlel Dai. Našel ji opuštěnou v Konoze, tak ji vzal sem. Myslel si, že ho bude někdo poslouhat a ona poslouchá mě." zakřenila jsem se, zatímco pejsek si Daisukeho měřil skoro nepřátelským pohledem. ,,Asi jsi jí do oka nepadl." pousmíáa jsem se mírně.

Opět jsem se postavil a uraženě se podíval na agresora "ona se mě teda taky dvakrát nezamlouvá ! určitě má nějakej problém!"
V tu nejlepší chvíli se opět ozval můj žaludek, nejprve jsem se podíval na břicho a potom s hladovým děsivým pohledem zamířil opět na Pá-chan a nepříčetně jsem se zasmál

,,Nevím, na Daie neštěká ani nevrčí. Pouze mu cupuje kalhoty^^." usmála jsem se. ,,A ať tě to ani nenapadně, tak bych rozcupovala já tebe, milej zlatej." přitáhla jsem si štěně blíže k tělu a to jen zavrtělo ocáskem. ,,Viď, beruško." mazlila jsem se s ní^^.

"už i ten pes od tebe dostává více lásky než já !" uraženě jsem se otočil zády k štěněti "Hned zítra si přijdu pro misi Mizukage-dono, jen aby jste s tím počítala" řekl jsem uraženě

Postavila jsem se i se štěnětem. ,,Misi? A jakou si představuješ?" pozvedla jsem obočí. ,,A pojď se najíst. Žaludek ti zpívá balady." vzala jsem ho za ruku a už odcházejícího pána jsem poprosila o dvě porce Danga. Rovnou jsem mu vrátila i tu skleničku a za ochotu zaplatila něco navíc.
,,Omlouvám se, že jsem vás tak zdržela." usmála jsem se omluvně. Pán je formát, pouze mávl rukou a popřál nám dobrou noc.

V mžiku okamžiku jsem do sebe hodil dango aniž bych stihl mrknout a poté se vrátil k otázce
"mno .. jakou ?" zamyslel jsem se
"nejlíp nějakou sebevražednou, ať se netrápím dlouho!" podotkl jsem s úsměvem

Přešlápla jsem a dál hladila štěňátko, které spokojeně usínalo. Takové potěšení ti opravdu nedopřeju." odpověděla jsem bez úsměvu. ,,Jiný návrh?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"hm .. tak jiný návrh ? .. odcházím spát ! berte to jako misi typu S !" pousmál jsem se a odebral se směr provizorní ubytovna. "dobrou noc Mizukage-dono"

Měla jsem takovou chuť mu říct, ať se zastaví, ať jde se mnou, jenže..
,,Oyasumi nasai." šeptla jsem nakonec a ještě chvíli zůstala stát na místě. Chladný Anbu, když to potřebuje... Když mi zmizel z dohledu, vydala jsem se s Pá-chan domů.

V ulicích jsem ihned vyhledal nejbližší noční bar.
Když jsem vešel do podniku usadil jsem se k baru a obědnal si hned několik flašek saké.
Vítej v mém světě Saké .. budeme dobří přátelé .. řekl jsem v duchu k flašce a obratem jí do sebe rychle vylil, načež jsem si otevřel další a pomalu upíjel

Prodavači to tu pomalu balili a připravovali se domů. Jen v jednom baru se svítilo a já ho tam zahlédla a navíc ucítila jeho čakru. Baka!! Šla jsem tedy k němu a hned jak jsem ho spatřila, nakrčila jsem obočí.
,,Chceš žal utopit v alkoholu?!" ušklíbla jsem se.

"máte snad lepší nápad, Lady Mizukage ?" řekl jsem dost přiopile, jelikož jsem měl za sebou už třetí flašku saké
"já už jiný východisko nevidim .. jiný neni a nebude !"

Škleb z mé tváře mezmizel, naopak, ještě se rozšířil.
,,Ono by se nějaké našlo, kdybys chtěl, ale alkohol to za tebe nevyřeší. Bude ti po něm ještě hůř, Daisuke." odmítla jsem pozvání na drink od barmana. ,,Ale jak myslíš.." otočila jsem se k odchodu.

otočil jsem se na ní "tak mi řekni co chceš .. co odemě sakra chceš ?! mam za váma furt líst a čumět jak si užíváte ?! to budu radši do smrti koukat na saké ! už mě unavuje celej tenhle život.. celej je jen o rychlosti .. takovej svět jsem si nepředstavoval .. ani nevim jestli ho chci ještě dál snášet .. jsem tu jen z jedinýho důvodu..a to kvůli tobě ! ale už ani ty mě nechápeš .. nepatřim sem" podíval jsem se zase na barmana, který už na mě vrtěl hlavou, že mi nenaleje

Otočila jsem se mu čelem. ,,Svět byl vždycky takový, jen sis toho asi nevšímal..Jsi tu kvůli mě? Proto se budeš opíjet? Ubohé, Daisuke. Nenutím tě tu zůstat. Řekla jsem, že budu ráda, když tu zůstaneš, ale taky že tě budu podporovat, když budeš chtít odejít. Záleží to jen na tobě, tak to neshazuj na mě. Je to tvůj život a ty si o něm rozhoduješ." odpověděla jsem mu s kamennou tváří. Otočila jsem se, až se mi vlasy rozletěly do stran a odkráčela jsem z baru do víru nočního dění.

"jak myslíš .. odcházim" nasadil jsem si opět svou masku a zmizel v temnotě

Prechádzala som sa po uliciach.. bola som hodne mimo.. taká zamyslená.. nemala som v podstate žiadny cieľ len som sa chcela držať čo najďalej od Akihira, Roky, Daisukeho Himi a Niji.. po tom čo som videla včera.. som si ani nevedela predstaviť ako by sa to mohlo stať aj mne čo sa vlastne môže a ja by som na niekoho z týchto ľudí zaútočila..

Doběhla jsem Lizzy a chytila jí za rameno.
L-Lizzy, kampak jdeš?
Byla jsem dost udýchaná.

Keď ma chytila za rameno tak som sebou cukla no neotočila som sa..
nikam.. len sa .. prechádzam..
odpovedala som pri čom som sama nevedela či je to pravda alebo lož..

Už jsem se trochu rozdýchala a teď jsem přešla tak, abych jí byla po boku (xD).
To je fajn, zrovna jsem si říkala, že se trochu projdu, aspoň nemusím jít sama, snažila jsem se, aby to znělo naprosto normálně, ikdyž jsem samozřejmě věděla, že takovýhle kec by mi neuvěřil nikdo.

Roka-chan.. drž sa odo mňa..čo najďalej.. prosím.. povedala som potichu po čom som len hlavu sklopila k zemi a išla som od nej ďalej.. vlastne čo najďalej.. prečo mi to všetci robia také ťažké? pomyslela som si pri čom som trocha pridala na kroku..

Doběhla jsem jí.
Prosím, Lizzy, nebudu se ti přece vyhýbat jem proto, že ti nějaký pošahanec udělal na krk kérku! Za to ty nemůžeš.
Tentokrát jsem se jí pokusila chytit za ruku.
Mizukage-sama má přece tu pečeť taky a straní se jí někdo?

Len som svoju ruku vytrhla z tej jej a tak prísne som sa na ňu pozrela.. Ber to ako príkaz.. proste sa mi vyhýbaj ! .. povedala som prísnym hlasom a bolo vidieť že to myslím smrteľne vážne.. len som sa znova otočila a tento krát už takým svižným krokom som sa od nej začala vzďalovať..

Zůstala jsem jen zaraženě stát a jen se za ní zoufale koukala.
Proč? Zatraceně, je to úplně jako tenkrát, vzpoměla jsem si na Hiraka.
Jenže tentokrát jsem neudělala nic špatně!
Pevně jsem zavřela oči, protože se mi do nich draly slzy.