First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Mmmmmmmmmmm Delikatesní!Přídavek!"Oblízl jsem se a nemohl dočkat nové porce.

Mávla jsem na prodavače a ten přinesl další porci, tentokrát jen pro Daie a Kina, já už nechtěla.
,,Chutná?" usmála jsem se.

T-To je naprosto úžasný jídlo."Oči mi naprosto zářili úžasem a vzal sjem si aj Daiovu porci a snědl jí"Přídavek ! xD

Překvapeně jsem zamrkala, když snědl Dango i Daiovi. Dobře, tak teĎ se budu modlit, aby chom to ustáli všichni tři... Nechala jsem před ty dva postavit další porci a oba je sledovala a začíínala se trochu bát^^" .

SNědl jsem svou porci a rukou se natahoval pro Daiovu.

Vzal jsem hůlku. "Ukážu vám nový jutsu co jsme vymyslel - Dango-šup-do-mě-no-jutsu!" zašklebil jsme se a naházel všechny knedlíčky do sebe^^. "Mňam mňam!" uculil jsem se na Kina. "Kde je Pá-chan?!" zamrkal jsmekolem sebe.

Číšník mi přinesl další porci a tu jsem ihned snědl a ještě s jedním knedlíčkem v puse jsem promluvil na Himi"Proč nejíš ?Vždyť je to delikatesa"Opřel jsem se o židličku a s klidem si lehce grgl xD

Vzdychla jsem. ,,Tys chtěl psa a teď abych na něj dávala pozor já..Pá-chan!" zavolala jsem na ni, ale nepřiběhla. Zamračila jsem se. ,,Kitsu, Kitsune!" liščátka přiběhla a jak jsem si myslela, tak se stejně zařídila i Pá-chan. ,,Hodné." sehla jsem se k těm třem a pohladila je. Mezitím jsem těm dvěma znovu poručila..no oni si vyberou sami.
,,Vždyť jsem už jednu porcisnedla." pousmála jsem se a na zem jsem si klekla, abych si se zvířátky hrála.

Jedna je málo.Nosíš v sobě budoucí generaci nebo ne?Musí být silnej už v bříše !

"Má pravdu!! Už jsem ti říkal, že nechci dítě anorektičku!" pokýval jsem hlavou. "A s Pá-chan za to nemůžu!! To ta nevděčnice nevděčná poslouchá jenom tebe a na mě pěkně z vysoka jebe!" zamračil jsem se a zapálil si cigaretu.

Povzdechla jsem si. ,,Vy dva si podejte ruku, jste stejní...Nemůžu se přejídat. JSem ráda, že už to můj žaludek udrží na svém místě, považujte to za úspěch jako já a budeme happy všichni." pousmála jsem se a dál se věnovala čtyřnohým mazlíčkům.
,,A tobě, zlato, jsem říkala, že mám ve velení praxi. Pozná, kdo tu má autoritu a tak se vůbec nesnažíš, aby sis ji získal." vyplázla jsem na něj jazyk.

"Už jsem ti řekl, že jsi děsivá?!" otázal jsem se nevzrušeně a dál popotahoval a vyfukoval obláčky jasně modrého kouře.

,,Děsivá?" vykvíkla jsem. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. ,,No, možná je to dobře." usmála jsem se spokojeně. Počkej doma, já ti dám děsivá!^^

Já jsem se jen smál"No hele ale ani ty tvoje cigarety jí nemusí dobře dělat.Je těhotná a jestli žena bude vdechovat ten tvůj Nikotin,tak se může něco stát dítěti.

Maličko jsem se zatřásl. Maminko proč jsem nedržel hubu? Vždyť ze mě doma udělá led do šampáńa T.T! Lehce jsem se usmál. "Promiň lásko!" kníkl jsem jako ona. Pak jsem se otočil na Kina a zvlážněl. "Vidíš to Himi? Musíš přestat dýchat!" pronesl jsem. "Dobře, tak ne...promiń lásko, víš že když jím hodně sladkýho mám blbý kecy!" ušklíbl jsem se a cigaretu típnul.

Začal jsem se smát a podíval se na Himi pohledem"Předem ho lituji bude to mít s tebou těžké"Pak jsem se podíval na Daie lítostným pohledem,protože mi bylo jasný co se stane až budou sami xD

Pobaveně jsem zakroutila hlavou a lišky nechala zmizet. Chudinka Pá-chan se zmateně rozhlížela, kde jsou a kdybych ji nechytla, rozběhla by se je hledat. Vzala jsem si ji do náručí a hladila. Měla jsem ji akorát do obou dlaní, jak byla ještě maličká.
,,Zas tak nebezpečná nejsem. A třeba si to Dai stihne ještě vyžehlit." uculila jsem se na něj.

KDyž jsem byl mladší tak si mě jednou skoro zabila,protože jsem řekl něco o tvých vlasech a pak si už víc nepamatuju jen že jsem se probudil v nemocnici,ale máš pravdu nebezpečná nejseš.

"Mě jednou přimrazila lízátko k ruce, protože jsem jí odmítl dát! Ale ne, žehlím žehlím!Třeba takhle?!" nahnul jsem se k ní a lehce jí políbil. "Omlouvám se, nejsi vůbec děsivá, jsi děsně kawaí!" zazubil jsem se a rozcuchal Pá-chan palmičku. "Co ty koukáš nevděčnice?! A spát budeš taky s ní co?!" kývl jsme hlavou a milý pejsek vesele štěkl. "Jsem si to myslel!" nakrčil jsem obočí.

,,Vy jste se fakt hledali, až jste se našli." zamračila jsem se, ale nechala se políbit.
,,Mám holt prudkou povahu, to jste si ještě nezvykli?" pousmála jsem se na oba a opřela se o Daie. ,,A Pá-chan bude spát s oběma. Ode mě se teď nehne a já ji chci naučit na tebe, protože s ní nebudu tak často, jako ty, můj milý." zakřenila jsem se a podívala se na Kina. ,,Buď rád, že nemáš domácího mazlíčka."

Někdy mi to tak připadalo"Lehce jsem se pousmál"Bráška říkal že jsem horší jak domácí zvíře"Zasmál jsem se.

"To říkají všichni bratři!" ujistil jsem ho s úsměvem a objal Himi. "Ale tohle zvíře je nevěřný! Kdo ho zachránil? Já! Kdo ho krmil? Já! Kdo mu nechal celej spacák? No zase já! A u koho leží? U ní!" zdychl jsem. "Ale ani se jí moc nedivím!" pousmál jsem se a líbl ji na tvář.

Po dlouhém putování neznámými krajinami jsem se vrátil do Kirigakure, ovšem velmi překvapen.
Když jsem procházel ulicemi nestačil jsem se divit jak se za mé nepřítomnosti změnila.
Ovšem jediné na co jsem v tuto chvíli myslel bylo jedině .. Jídlo !
Ihned jsem začal vyhledávat nejbližší restauraci či stánek, což bylo velmi obtížné.

Mmmm jo to asi jo.Myslím že bych se měl pomalu vydat na cestu"Usmál jsem se a párátkem si hrál v zubech.

,,Sice jsem jedináček, ale on." ukázala jsem na Daie. ,,A jeho bratr mi byli jako sourozenci a povahu a hyperaktivitu mi vyčítaj dodnes oba." ušklíbla jsem se. ,,Takže soucítím...vlastně s oběma." přikývla jsem.
,,Ona ti bude věrná, jen jí musíš ukázat, kdo je tu pánem." pousmála jsem se a zbystřila známou osobu. Zamrkala jsem, jestli vidím dobře, ale asi ano.
,,Ummm je to Daisuke?" ukázala jsem na osobu někde před námi a zahleděla se na Kina.
,,Jak na cestu? KAm na cestu?" nakrčila jsem obočí.