Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

"Dobře, my s Shizune půjdeme na protijed. Budeme dole v laboratoři." usmála jsem se na ni.
"Hm...Ještě něco. Kuchiyose no jutsu!" přivolala jsem malou katsuyu.
"Tady." s úsměvem jsem podala slimáka Sakuře.
"Vedla sis dobře, jako vždy." a kývla na Shizune.
"Jdeme." namířila jsem si to zpět do laboratoře.

,,Arigatou, Tsunade-sama." usmála jsem se a nechala jsem Katsuyu posadit se mi na rameno. Začala mi vracet sílu. Posadila jsem se k posteli Mizukage a odpočívala a zároveň ji hlídala.

Vešel jsem do místnosti. "Dobrý den." přišel jsem k nim. "Jsem Dai Utsushi, těší mě.. mohl bych vědět, jak na tom Hitomi je?" nervózně jsem si kroutil párátkem mezi prsty.

Otočila jsem pohled k chlapcovi a pousmála se. ,,Před chvílí jsme z ní vysáli jed. Netušíme ale, jestli je všechen a jestli se znovu nezačne hned rozšiřovat. Tsunade-sama a Shizune-san, obě výborné medičky z Konohy, se snaží přijít na proti jed. Prozatím musí zůstat napojená na přístrojích..Ale díky odsání jedu by se jí mělo trochu přilepšit." usmála jsem se a podívala se na Hitomi.

"A-aha..." zamumlal jsem a přistoupil až těsně k ní. Byla bledá, skoro průhledná, děsilo mě to. "Už víte, kdo jí to udělall? Nebo z čeho to měla?"

Následovala jsem Tsunade až do laboratoří.
Mezitím jsem si na ruce spěšně nasazovala rukavice a přemýšlela.
Sakura měla pravdu.. Ta barva se nelíbí ani mě..
Pomyslela jsem si a konečně stanula před laboratoří Otevřela jsem dveře a mističku s jedem jsem položila na jeden z velkých stolů.
Porozhlédla jsem se a k nám shromáždila veškeré potřebné náčiní. Pro jistotu jsem vytáhla z malého stolku mikroskop a rozložila ho před nás. Pro jistotu. S povzdechem jsem se zadívala na modrý jed.
Někdo na něm musel pracovat hodně usilovně. Vytvořit jed o kterém nevím ani já, ani Tsunade-sama.. Zvláštní..
"Můžeme začít Tsunade-sama?" Zeptala jsem se a podívala jsem se na Tsunade.

Přiběhl jsem do nemocnice a hned směrem na pokoj, kde ležela mizukage.
"Tsunade-sama!..." křikl jsem, když jsem vešel do místnosti a pak jsem si uvědomil, že mizukage musí odpočívat.
Kývl jsem na pozdrav všem na pokoji a řekl tichým hlasem.
"...Podařilo se mi oživit jednu rybu. Aha..-mm.. kde je Tsunade-sama, Sakura-san? Jak je na tom paní Hitomi?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, zatím vraha neznáme. Podal jí jed, který musel podávat i její matce. Určitě zemřela na totéž. Mizukage-sama ho podávali od malička a zřejmě dávky zvyšoval, protože se projevily v ošklivé podobě hned najednou." otočila jsem se k Alliimu.
,,Po operaci stejně, ale zatím si vede dobře." pousmála jsem se.

"Hmm..." přikývl jsem naštvaně. "Já... můžu-můžu tady zůstat? Chtěl bych na ní dávat pozor... dlužím jí to... měli jsem si toho všimnout, vždyť jsme s Daisukem byli pořád s ní jako děti..." vzdychl jsem.

,,Samozřejmě." přikývla jsem s úsměvem a odcházela jsem z pokoje. Položila jsem ruku na Alliiho rameno. ,,Pojďme." řekla jsem tišeji. ,,Kdyby se jí přitížilo, okamžitě mě zavolejte." dodala jsem a opustila pokoj.

Přikývl sem. Pohladil jsem svou bývalou par´tačku po ruce a sedl si na okenní parapet. Měl jsem z něj skvělý výhled a z hnědovlásky jsem nespouštěl starostlivý pohled.

"Můžeme začít." kývla jsem a oblékla si plášť a bílé rukavice. Trochu jedu jsem si odsunula do jedné zkumavky a začala prozkoumávat.
"Velice zvláštní Shizune...Existujou organické jedy? Tohle tak vypadá, zdá se, že může převzít tvar a barvu hostitelské buňky..Něco jako parazit.."

Slabě se mi zachvěla víčka a potootevřela jsem oči. Nemohla jsem se pořádně hýbat, všude jsem měla hadičky. Pootočila jsem hlavu nejprve ke dveřím, poté k oknu. Do očí mě udeřil nával světla, zastřelo se mi před očima a viděla jsem z postavy jen obrys. Přes dýchací masku jsem nemohla mluvit, nemohla jsm na sebe upozornit.

Protože jsem ji nezpouštěl z pohledy, hned jsem si všiml, když se probudila. Seskočil jsem z okna a došel k ní. Lehce jsem ji chytil za ruku a díval se jí do očí. Měl jsem radost. "Konečně jsi se probudila! Počkej, musím zavolat tu dívku!"

Chytila jsem ho za ruku, aby nikam nechodil. Zavrtěla jsem hlavou. Chtěla jsem klid a ne mít kolem sebe doktory. Stačí mi omotání hadičkama. Pod maskou jsem se na něj pousmála, ale nebyla jsem si jistá jestli úsměv poznal.

Její ruku jsem nepustil, otočil jsem se a posadil jsem se k ní. Bylo mi z pohledu naní úzko. "Měla bys spát, šli ti udělat protijed a rozebrat ten jed... měl bych jim říct, že jsi vzhůru..." díval jsem se jí do očí.

Očima jsem ho prosila, aby nikam nechodil. Více jsem mu sevřela ruku. Bylo mi lépe, když tu byl se mnou.

Od Sakury jsem šel do laboratoře. *Tady bude určitě stařenka*.
Otevřel jsem dveře a vběhl dovnitř. "Tsunade-sama ! Tady jste, už se mi podařilo oživit rybu"
*už zase mluvím nahlas, snad nedostanu zase ránu, že ruším stařenku*
Už jsem na ni byl celkem připraven.

Pousmál jsem se. "Dobře... chvíli tě nechám před nimi v klidu." zazubil jsem se. "Jak ti je? Jestli líp, tak kývni hai?"

"Ano existují.." Přikývala jsem a na chvilku pozorovala jed. "Ale tyto jedy jsou velice ojedinělé a zřídkakdy je někdo dokáže vyrobit. Je zvláštní, že jed je i teď je zcela funkční, protože pokud převezme barvu hostitelské buňky, je zvláštní, že nepřevza i její funkci a zachoval si tu svou i po odebrání.. Divné..." Zamyslela jsem se. "Parazit? Ano, to by mohlo být ono, ale nejsem si jistá. Měli bychom zjistit aspoń základní složky jedu, abychom aspoń měli jistou předtsavu o jeho složení.." Vzala jsem pinzetu a trošku jedu odebrala vedle do další menší misky.

Přikývla jsem, že ano. Bolela mě hruď, ale necítila jsem teplotu. Pousmála jsem se a stále mus svírala ruku.

"Určitě te´d zjistí, jak udělat protijed a potom už budeš zdravá. S Daisukem už si ohlídáme, aby se to nikdy neopakovalo!" pousmál jsem se a stiskl jí ruku.

Přikývla jsem a druhou rukou se zkusila trochu podepřít, abych se mohla posadit. Šlo to ztěžka, ale nakonec se mi posadit podařilo. Štvalo mě, že nemůžu mluvit. Nemám ráda nemocnice! I když jsem věděla, že nesmím, masku jsem si z obličeje stáhla. Sice na mě zůstaly hadičky, ale aspoň jsem mohla mluvit.
,,Konečně." Pousmála jsem se.

"Nejsem si jistý, že bych ti tohle měl dovolit!" nasadil jsem zamyšlený výraz. Jenže vypadala najednou tak spokojeně, že jsem nic neudělal.

,,Budu v pořádku." ujistila jsem ho. ,,Stále jsem připojená na kardiograf, ten nás upozorní. A když se mi bude špatně dýchat, zase si masku nasadím." usmála jsem se.