Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

"Můžeme."

(Přesun)

Pomaly som sa zobudil a natiahol som sa. Potom som uvidel ludi v izbe a zamaval som rukou na pozdrav

,,Zdravím" usmála jsem se na ně.

"jak se vám daří mizukage-sama ? nepotřebujete s něčím pomoct ?"

,,Daří se mi už celkem dobře." usmála jsem se. ,,A pomoct momentálně není s čím..Ono se to nahrne, až mě odtud propustí." zakřenila jsem se.

"a jak dlouho tu ještě budete, řekli vám to ?" zeptal jsem se zvídavě

Já som sa skovala za Kyoshim a iba cez rameno som pozerala na Mizukage a počúvala som ich.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Není to ještě jisté kdy, ale snad už brzy." pousmála jsem se.

podíval jsem se na Yuuki "ty se mizukage bojíš či co ?" nechápavě jsem se na obě podíval

Iie,len som tu v dedine chvílku a ešte som nestačila spoznať mizukage. celá som sa skovala za jeho chrbátom.

"takhle jí asi ani moc nepoznáš" zasmál jsem se a otočil se na mizukage "omlouvám se za Yuuki, je nějaká vyplašená" podrbal jsem se na hlavě

,,To je v pořádku." usmála jsem se. ,,A jak se jmenujete? Ještě jsem vás tu neviděla." pousmála jsem se rozpačitě. Samé nové tváře poslední dobou.

"já jsem Kyoshi z klanu Kurai, žiju tady od narození, ale nijak jsem nevynikal, takže jste o mě neslyšela" usmál jsem se

M-moje meno je Yuuki..... povedala som trocha rozpačito.

,,Ráda vás oba poznávám." pousmála jsem se. V hlavě mi najednou začalo dunit. Na chvíli jsem zavřela oči. No jo, já vím, přepínám se..Už jsem jak schizofrenik, když si povídám sama se sebou.
,,Umm myslím, že si asi na chvíli lehnu..Kdybyste cokoli oba potřebovali, tak za mnou přijďte, zkusím vám vyhovět." usmála jsem se.

"dobře, tak mi nebudeme rušit, ať se uzdravíte" usmál jsem se " tak nashledanou" odešel jsem do svého bytu

Já som chvílku pozerala na Mizukage potom som išla preč.Majte sa.... povedala som a vybehla som von.

Ja by som uz ties mal ist...Maj sa skore uzdravenie prajem Zamavam na nu a vydem z nemocnice
(presun)

zaklopal som na dvere secki moje anomalie boli pekne ukryte

Zaslechla jsem klepání. ,,Dózó!" křikla jsem a otočila hlavu ke dveřím.

Vosel som dovnutra a pozdravil som mizukage
"Ako dlho tu este budete ?"

Usmála jsem se na kluka ve dveřím. ,,To ještě netuším...A kdopak jsi?" zajímala jsem se.