Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

,,Myslela celkově...Třeba z pohledu Kisukeho.." opřela jsem si hlavu o zeď. ,,Jak se chovat v těch situacích?..Tak, jak to cítíš ty. Řídit se podle srdce. Jestliže ti našeptává, že je tam Neuro, tak tyhle střety zamezit nebo omezit..Ale nemůže to být jen z tvé strany, musí i on.." pootočila jsem hlavu k ní.

"Ono to nešeptá, ono to řve..." pousmála jsem se. "Já.. snažím se to nějak krotit, jenže... nikdy jsem neměla kamaráda na jeho úrovni a no... nevím co se bere jako kamarádství a co už jako něco etto.. jiného..." odvětila jsem. "Ale z mé strany je to.. jen o kamarádství..."

,,V tom případě už se musí snažit on, PiliKKo...Když nebude, tobě bude hůř a budeš se cítit vinna a to nepomůže ani jemu, ani tobě."

"Asi no... měli bychom si promluvit a vyjasnit si to. Jenže já mám strach, že ho pak ztratím. Posledně, když jsme měli takovýhle rozhovor chtěl odejít z vesnice." odevzdaně jsem zaklonila hlavu.

,,Kisuke je dost starý na to, aby něco takového pochopil a pokud tě má rád, pochopí to nebo se o to pokusí. V každém případě je velká část řešení na něm, ne na tobě, na Neurovi nebo někom jiném...Co bych mohla udělat já je, že bych si s ním zkusila promluvit, ale je to na tobě a na něm, jestli to oba přijmete. Udělám to ráda, ale stejně to pak bude záviset na něm." položila jsem jí ruku na rameno.

"Hai máš pravdu..." pousmála jsem se. "Pokusím se s ním promluvit!" pokývala jsem hlavou. "Díky..." pousmála jsem se. "Pořád si jen stěžuju..."

Pousmála jsem se. ,,Nemáš to vůbec lehké..Jsi matka dvou dětí, jsi Kage, máš na starosti jak domácnost, tak celou vesnici a obyvatele v ní. Všechny Shinobi ze Sunya ještě ti to skřípe v lásce a přátelství..Teď jsem přidala starosti a problémy já...Je v pořádku, že si na něco postěžuješ." pousmála jsem se.

"Nemám si na co stěžovat.. s dětmi a domácností mi hodně pomáhá Neuro, stejně tak, jako mě drží... Kage jsem se stala dobrovolně a tudíž můj problém... tvoje starosti a problémy... ne to mě nezatěžuje... to mě tíží..." zamumlala jsem.

,,Tak na to koukej rychle zapomenout..Budu šťastná, když budeš ty! Tak se podle toho zařiď." usmála jsem se.

"Rozkaz!" usmála jsem se a objala jí. "Mám tě ráda... hrozně moc!!"

,,A já tebe.." opětovala jsem objetí a znovu se mi zaleskly oči.

"Nebul ty trumpeto!" napomenula jsem jí, ale i já měla na krajíčku. "Poslední dobou se mají všichni až podezřele rádi!"

,,Hai." přikývla jsem. Na víc jsem prostě neměla. ,,Asi bychom se měli vrátit, aby o nás neměli strach, kde jsme." navrhla jsem a setřela si slzy.

"Jo... to by bylo asi dobrý!" pousmála jsem se a vstala. Pak jsem pomohla na nohy i jí.

Společně jsme se vydaly zpět do pokoje. Okamžitě jsem PiliKKu zahnala do postele.
,,Budeš nemocná, vlez si do tý postele a žádný námitky!" Opatrně, abych nevzbudila Daie, jsem si sedla na svou postel a dívala se do země.

Objavil som sa na okne aj so Sasukem. Chvíľu som mal problém udržať rovnováhu, no napokon som to zvládol. Na prvý pohľad bolo vidieť, že som úplne vyčerpaný, dochádzala mi chakra. Toľko namáhavých techník som už dlho nepoužil v jeden deň. Našiel som Hitomi a položil som Sasukeho do postele vedľa nej. Popritom som sám ťažko dýchal a musel som sa opierať, aby som nespadol.

Zalsechla jsem šum a zvedla hlavu.
,,Kaito? Sasuke?..Co..." ohromeně jsem se na ně dva dívala. Nejdříve jsem došla ke Kaitovi a podepřela ho. ,,Jsi blázen.." šeptla jsem a pomohla jsem mu do jedné z postelí v pokoji.

Usmial som sa.
"To nebolo najmilšie. Odniesť väzňa akatsuki priamo z ich brlohu nie je žiadna malina. Ale aspoň ti môžem dokázať jednu vec, ak konáš uvážene, dočkáš sa omnoho lepších výsledkov."

Ocitla som sa v strede miestnosti z maskou na tvári. Pozrela som sa na tých troch a potom som dodala. "Takže je tu..." bola som strašne krvavá. "Hitomi-chii...už je ti dobre?" spýtala som sa a prešla som potom ku Kaitovi. Začala som ho liečiť, priložila som mu ruku na čelo a tým som hľadala poradenia. "Našli ste ho ako vidím...." šepkala som. Aj zo mňa sa lialo, avšak Haji pracoval na tom aby som nekrvácala.

"Vy ma asi fakt nemáte rád.." poviem mu a zasmejem sa. "Dopĺňam Vám aspoň kúsok chakry...." dodala som. Sadla som si na stoličku a dala som si dole masku. Odhalila som dva pramienky krvi ktoré tiekli z mojich úst. "To si nevšímajte...nová dávka jedu robí svoje..." povedala som a vydýchla som si.

Ja som si naozaj nevšímal. Mal som totiž celý čas zavreté oči.
Potrebujem odpočinok.

,,Yuuki...." uhla jsem pohledem. ,,Starej se raději o sebe, jsi zraněná, potřebuješ starost mnohem více.." nevěděla jsem už co. Položila jsem Kaitovi dlaň na tvář a usmála jsem se. Poté jsem přešla k Sasukemu. Pohladila jsem ho po tváři. Gomene, že jsem ti neuměla pomoci..Tohle mi tvá přítelkyně asi neodpustí... alespoň, že jsi v pořádku.. Sedla jsem si na zem mezi Sasukeho a Kaitovo postelí. Vzdychla jsem si a pokusila se o úsměv. ,,Arigatou..A i když jsem ti za to vděčná, tohle už nedělej. Mohlo se stát něco i tobě.." pousmála jsem se. ,,A ty si koukej lehnout, Yuuki a vyleč i sebe..." Mrzelo mě, že jsem k ní chladná, ale bylo to proto, že už jsem si nevěděla rady.

Iba som prikývol a pomaly som zaspával.

"Nie Hitomi-chii...teraz nemôžem použiť chakru na seba.." povedala som jej a usmiala som sa. "Si..iná, ale to nevadí..." zabolelo ma to, čo som spravila zle? "Hitomi-chii....? Má Sasuke...obe oči? Pozrela si sa mu do očných jamiek?" spýtala som sa jej.