First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Po dlhom čase ma konečne z nemocnice pustili.. aj keď sa to samozrejme nezaobišlo bez x upomienok a rád a podobne.. proste som nebola ešte úplne fit a vlastne som tak trocha mala zakázaný náročný boj, používanie techník B a vyššie a nejakého rýchlejšieho pohybu či premáhania. Keď ma konečne prepustili tak som pomalším krokom zamierila priamo do kanclu Hitomi.

Anbu 3.
Na recepci jsem vše pověděl sestřičkám a doktorům a v nemocnici začala panika. Spolu s dalšími Anbu jsme pobíhali po nemocnici a podle seznamů postupně začali přenášet ty, kteří nemohli sami chodit a ty, kteří byli v bezvědomí a operaci, rovnou do Konohy.

V okolí stálo slušné množstvo stanov.. pre pacientov a doktorov.. tiež pre stavbárov a podobne.. tiež sa tu začala rozsiahla stavba, prepychovejšia a väčšia než pred tým.. Stavala sa tu nemocnica v Kirigakure ..tiež od základov..

Pomalu jsem otevřel oči."Kde to jsem?" Zeptal jsem se na hlas, ale nikdo tu nebyl. Všechno mě strašně bolelo a nejhorší na tom bylo, že jsem si nic nepamatoval. Levou ruku jsem měl v sádře, hrudník celý obázaný a druhou ruku taky. Na čele jsem měl taky obvaz. Jednu nohu jsem měl v pořádku, ale druhá byla taky obvázaná a na bílé látce byla velká červená skvrna. Co se to stalo?... Byl jsem zmatený a zároveň i trochu vystrašený. Snažil jsem se pohnout, ale šlo to hůř, než jsem si myslel.

Vošla som do stanu následovaná dvoma medikmi, v rukách som mala papier zo zložkou "pacienta" a aj keď som nebola medik tak som z toho vyčítala že ho našli v dosť.. biednom stave.. pristúpila som k nemu pri čom som si ho premerala svetlo modrými očami... vtedy ma niečo "ťuklo".. proste som tam ostala zarazene stáť a sama som nevedela perčo.. chcela som niečo povedať no len som tak naprázdno pootvorila ústa..

Do místnosti někdo vešel. Vůbec jsem nenevnímal kdo. Nebylo mi vůbec dobře a to, že jsem si na nic nemohl vzpomenout, byl horzný pocit. Zeptal jsem se znovu."K-kde to jsem?..." Pořád jsem se díval na sebe a jako bych se nepoznával.Kdo vůbec jsem?...

Keď som sa konečne ako tak spamätala tak som pokynula hlavou doktorom typu "zvládnem to aj sama".. oni len prikývli a odišli von zo stanu.. uhm.. si na území Kirigakure, práve to tu renovujeme tak sme ťa museli umiestniť do stanu.. povedala som mierne nervózne až sa mi trocha začali triasť ruky.. pri pohľade na ňom som sa úplne roztápala.. kto vie prečo (xD),

Konečně se otočil na toho, kdo mluvil. Stála tam pěkná dívka, která mi na chvíli vyrazila dech, ani jsem nevěděl proč. Hned jsem se, ale oklepal."A-aha..." Vysoukal jsem ze sebe. Pomalu jsem se z bolestma posadil."Auuu...sakra..."

Eh počkaj.. zamumlala som vyplašene pri čom som rýchlo položila papiere na jeho nohy a podišla som až k nemu. jednou rukou som ho opatrne chytila za chrbát a druhou som ho jemne zatlačila späť na postel.. uhm.. aspoň prosím vydrž kým budeš môcť chodiť ok? spýtala som sa ho a až po tom som si uvedomila že na ňom mám stále položenú ruku.. len som sa začervenala po čom som ju rýchlo pritiahla späť k sebe ..

Položila me zpátky na postel. Nebránil jsem se. Pak trochu s červenala a já nevěděl proč, ale taky jsem nebyl moc v klidu, když se mě předtím dotkla. Už jsem to radši neřešil."Můžu se zeptat, kdo jsi?" Zeptal jsem se potichu.

K..k..kto .som? zakoktala som pri čom mi v hlave prebiehaval menší boj.. bola som celkom červená pri čom som si do tváre nahrnula vlasy aby to moc nebolo vidieť.. vlastne som sa divila že mi z uší nežačala sičať para... L..lizzy.. odpovedala som mu nakoniec a len som preglgla.. a..a ty? spýtala som sa ho ešte pri čom som sa pod jeho pohľadom úplne rozplývala..

Připadala mi nějaká zaskočená. Doteď jsem se tvářil na ni, jak na ducha, proto jsem na obličeji vyloudil úsměv."Já....no.....já jsem..." Nemohl jsem si vzpomenout a pak náhle..."Akihiro..." Byl to jen takový záblesk. Zadíval jsem se do jejich světle modrých očí a skoro jsem se topil jako ve vodě. Něco mi to připomínal, něco hodně známého...

Vstoupila jsem do stanu i s Chikako na rameni. Zástupkyně tam byla, ale zrovna pomáhala nějakému klukovi.
Baka! To tě mohlo napadnout, že tu asi nebude na procházce!
" Já, ehm, já moc se omlouvám, nějak mě nenapadlo, ehm," na chvíli jsem se zarazila.
Zatraceně! Moje blbost asi vážně nezná mezí.
"Počkám venku, " bylo to jediné, co jsem ze sebe nakonec vymáčkla.

Po chvíľke som len pokrútila hlavu a pár krát som sa nadýchla.. vlasy som si znova napravila na normálny vzhľad.. v tvári som bola stále mierne červená a len som sa mu pozerala do očí.. Akihiro.. uhm.. zamumlala som pre seba po čom som si povzdychla..dalo sa povedať že to zo mňa opadlo no stále som bola dosť nesvoja.. a..eh.. Akihiro-kun, povieš mi č..čo ťa takto zriadilo? .. našli sme ťa v neďalekom lese.. uhm.. bol si blízko smrti.. povedala som potichu a len som bola až taká hypnotizovaná jeho zelenými očami.. zaregistrovala som Roku no len tak letmo.. vlastne som ani nevedela či to nie je skôr nejaký môj blud..

Jen jsem ji poslouchal a pořád se ji díval do očí. Celé svítili. Pak někdo došel, ale já nevěděl, kdo to byl."Ahoj..." Řekl jsem a pak se otočil na Lizzy."Já...vůbec nevím...nic si nepamatuji...má takový divný pocit...všechno je mi známé a zároveň neznámé..." Byl jsem docela zoufalý.

Takže to naozaj bola Roka? .. myslela som si že bude s Naruto-san.. pri jeho slovách som sa však už plne venovala jemu.. etoo.. uhm.. máš.. ranu na hlave no.. zamumlala som neisto po čom som si len povzdychla.. zavolám ti sem dvoch medikov, tí ťa dajú do kopy.. aspoň na toľko aby si bol schopný ako tak fungovať.. okej? spýtala som sa ho pretože som mala povinnosti aj voči Roke a tak som ju musela vypočuť keďže očividne niečo chcela..

Chytil jsem se za hlavu. Strašně mě v ní hučelo a všechny ty rány po těle do toho. Bolelo mě všechno. Podíval jsem se na ni a snažil se na sobě nedat nic znát, ale někdy mi unikl tiché zasyčení. Hrozně to bolelo."Ano...děkuji..." Pousmál jsem se. Na víc jsem teď neměl.

Uhm.. za chvíľu ti bude lepšie .. neboj.. povedala som zo staroťou v hlave a len som rukou privolala nejakých medikov ktorý ho v momente začali liečiť.. ja som vyšla zo stanu kde som uvidela Roku a mierne som sa na ňu pousmiala.. čo by si potrebovala? Roka-chan? spýtala som sa jej milým hlasom a len som čakala čo na mňa vysipe..

Podívala jsem se na ní a rozpačitě se usmála.
"No, vlastně nic, jen jsem se chtěla zeptat, jestli něco nepotřebujete vy ."
Sakra a teď mi to připadá, jako pěkně blbý důvod.

Kývl jsem hlavou a snažil se uvolnit. Medici mě začali léčit a po pár chvilek jsem cítil, že se brzo budu moct hýbat, ale zranění mě ještě zůstanou. Byla docela vážná a to mohl vyléčit jen čas. Přitom jsem se snažil rozpomenout, ale marně.

Ah.. eh.. uhm.. popravde.. zaškerila som sa pri čom som sa poškrabala na hlave.. mám menší problém uhm.. toho chalana.. nepatrí z Kiri.. akonáhle ho prepustia tak ho budeme musieť vyviesť z dediny, nemám na to to srdce.. mohla by si skočiť ne velitelstvo a doniesť mi isté papiere? sú v stole, druhý šuplík.. tu sú klúče.. pousmiala som sa na ňu a už som jej ich podávala..

Trošku jsem ztuhla a podívala jsem se na klíče. Chikako mi jemně stiskla ucho do zubů. Opravdu rychle mě to probralo. "Hai, " rychle jsem přikývla, vzala klíč a odběhla jsem.
(přesun)

Keď odišla tak som sa za ňou len tak usmievala až kým sa mi nestratila z dohľadu.. po tom som len vošla späť do stanu kde už medici skončili.. tak.. ako sa cítiš Akihiro?.. uhm.. môžem ti hovoriť "-kun" ? spýtala som sa ešte a znova mnou prešla menšia vlna červene..

Medici skončili a ještě mě vyměnili obvazy. Otočil jsem se na Lizzy."Je mi mnohem lépe...díky." Usmál jsem se."Můžeš..." Teď už jsem se posadil. pořád ne úplně dokonale, ale šlo to. Byl jsem teď nezakrytý jen ve spodním prádle a čistými obvazy. Trochu jsem se chytl za hlavu. Proč si nemůžu vzpomenout...

Keď sa znova posadila skĺzla z neho deka tak so mnou až miklo.. aj keď bol v obväzoch .. tvár sa mi oddola hore naplnila červeňou a ja som začala mierne drkotať zubami.. vydávala som nejaké divné zvuky pri čom som nemala ďaleko od toho aby som odpadla..