First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Podíval jsem se na ni."Je ti dobře?" Chtěl jsem se postavit, na to jsem si musel ještě chvíli počkat."Posaď se..." Usmál jsem se.

Eh.. p..p.p..posadiť.. ?:. k..kam? zamumlala som pri čom som bola dosť mimo .. znova mi pohľad skĺzol na jeho telo po čom som sa trocha zavrávorala a keby že sa rukami na poslednú chvíľu nezachytím o bok postele tak by som asi zletela dole.. kukala som sa dole pri čom som len krútila hlavou a snažila som sa zo seba dostať ten divný pocit.

Lekl jsem se a i přes bolest vystartoval a trochu ji rukou podepřel a přidržel ji. Pomalu jsem ji posadil na postel a já si sedl hned vedle ni."Sem..." Pousmál jsem se. Potom jsem hned nasadil starostlivý výraz."Není ti nic?" Když jsem tak u ní seděl a díval se na ni měl jsem takový divný pocit. Byl, ale velmi příjemný. Začalo mě bolet pár ran, jak jsem vystartoval, ale to jsem teď ignoroval.

Keď ma posadil tak som vôbec nemala silu odporovať.. a ani som nechcela.. len som zaregistrovala že je vedľa mňa a po tom čo som si uvedomila že je tak blízko tak mnou zase cuklo.. nejak som sa však ovládla a len som prikývla.. l..l..len k..keby som v..ve..vedela čo.. vykoktala som zo seba potichu pri čom som bola celá taká strnulá.. a úplne nervózna..

Podal jsem ji ze stolku pití."Napij se..." Příjemně jsem se na ni usmál."Nemám někoho zavolat?" Zeptal jsem se starostlivě.

Len som prijala pitie po čom som sa napila.. trocha sa mi triasla ruka takže som na seba vyliala polovicu pitia ešte kým prišlo k mojim ústam.. uhm. t..t..to nebude ..t..treba.. zamumlala som rozpačito pri čom sa mi pohár vyšmikol a obliala som sa celá.. ani to nevyzeralo že by som si toho všimla..

Rychle jsem ho zachytil a ani nevím jak. Bylo to jako instinkt. Vzal jsem deku a zabalil ji do ní. Potom jsem hned nalil novou vodu, protože pohár stál taky na stolku. Dal jsem ji sklenku k ústům a dal nechal ji se napít. Potom jsem ji zase položil."Je ti lépe?" Zeptal jsem se starostlivě. Vypadala rozrušeně a já se cítil tak dobře, když jsem u ní seděl. Zadíval jsem se jí do očí a co nejpěkněji se usmál.

Pozerala som sa na neho pri čom som sa len vďačne napila.. keď sa na mňa znova usmial tak som znova úplne sčervenala no ako tak som to už začala ovládať.. Prikývla som po čom som sa mi len zatočila hlava a ja som sa vyčerpane zvalila jeho smerom.. nebolo to len tou prítomnosťou.. ale tým že toho na mňa začínalo byť moc, mala som svôj každodenný tréning s tesákmi na šermiara.. tiež dosť vela povinností s chodom Kiri páč bola Himi niekde a sama som nevedela kde.. + daľších x blbostí včetne papierovačiek a podobne.. začalo mi to liezť na dravie, vôbec som na to nebola zvyknutá..

Převalila se na mě a já ji zachytil. Vypadala unaveně a tak jsem ji klidně nechal opřenou o mou hruď a trochu víc jsem ji přitáhl deku. Posunul jsem se trochu a opřel se zády o zeď, pořád sní na mě položenou. Dal jsem kolem ní ruky a přidržoval ji, aby se nemohla převrátit a zároveň se držela v teple. Bylo to příjemný, když tam takhle se mnou byla, ale pořád jsem byl zmatený.

Po nejakej chvíľke som sa dosť spametala aspoň na to aby som zo seba vedela vysúkať nejaké slová.. jemne som si rukou zakrila čelo pri čom som na neho vyvinula tlak páč som dúfala že ma tá bolesť prejde.. G..gomenasai.. ty tu máš byť ten..z..zranený.. zamumlala som pri čom som sa stále necítila na to aby som sa sama nejak viac pohla.. aj keď som bola mierne mimo z tej blízkosti.. prišlo mi to hrozne príjemné..

Usmál jsem se a jen ji dál držel, i když jsem z toho byl pořád dost překvapený."V pohodě...nic se neděje. Jen odpočívej." Ten tlak jsem nevnímal, i když mě to docela bolelo kvůli zraněním. Nechtěl jsem, aby se musel zase hýbat.

Vtrhla jsem do stanu s Chikako v náručí. " Zástupkyně! Já..." padla jsem vyčerpáním na kolena, běžela jsem opravdu rychle, protože jsem nevěděla, jak rychle ten jed může působit. Chtěla jsem jí to co nejrychleji všechno vysvětlit, ale sotva jsem popadala dech.

Ah.. odpočinok je luxus ktorý si nemôžem dovoliť.. zamumlala som nešťastne.. moje kg som mala aktivované v podstate nonstop a tak som vedela že sa blíži Roka už dosť veľkou rýchlosťou.. len som sa od neho pomaly postavila a tak ospravedlňujúco som sa na neho pozrela..Roka-chan .. kľud.. povedala som potichu pri čom som ju pohladila po hlave.. a kludne mi môžeš tikať.. volám sa Lizzy.. usmiala som sa na ňu po čom som sa zapozerala na vydru.. signálom na ruke som privolala medika ktorý ju opatrne od Roky zobral a predbežne ju prezrel.. na ruke sa mu objavila smaragdová chakra s ktorou prešiel po tele Roke.. bol v nej jed.. ale len paralizačný.. je v poriadku.. povedal po čom ju len pustil späť k Roke.. po tom zo stanu znova odišiel.. uhm? tak.. ako to dopadlo? máš tie papiere? spýtala som sa pri čom som sa na ňu tak unavene a milo usmievala..

Já jen přikývl. Na její omluvný výraz jsem se jen tak usmál a pohledem říkal, že se nic neděje. Pak už jsem jenom sledoval, co se děje.

Trochu mě uklidnilo, když jsem se dozvěděla, že bude Chikako v pořádku. Pak jsem jen smutně zavrtěla hlavou. "Opravdu se moc omlouvám, byl tam nějaký shinobi a ukradl spoustu dokumentů a já jsem se ho snažila zastavit, jenže .... jsem je omylem všechny rozmočila," poslední slova jsem spíše zašeptala se skloněnou hlavou do země. Pak jsem se na ní podívala. " Netuším, jestli tam byly i ty co jsem měla přinést, opravdu jsem ti musela přidělat kupu starostí, promiň."

Po jej slovách som sa stále len usmievala.. tento krát to bol skôr taký zamrznutý úsmev.. t..t..t..to ..nič.. zamumlala som potichu po čom som spravila dva ťarbavé kroky v zad.. keď som si pomyslela.. na to že to musím celé prepisovať a to som nemala ani kópie tak sa mi zamotala hlava a ja som začala padať k zemi... mať na starosti Kirigakure bolo vážne moc.. vôbec som Himi nezávidela..

Prudce jsem vyskočil a přitom zasyčel bolestí. Zachytil jsem ji ještě ve vzduchu a položil si ji na klín. Odhrnul jsem ji vlasy z čela a podíval se na ni. Skusil jsem jestli nemá teplotu.

Rychle jsem vyskočila na nohy, protože jsem až do teď klečela. Zhrozila jsem se její reakce.
" Mě to opravdu moc mrzí, nedošlo mi to, já, já," začala jsem si nervózně mnout ruce,"můžu vám to pomoct přepsat." Zděšeně jsem se na ní dívala.
Pak jsem si ale vzpoměla na toho maskovaného ninju. Zamračila jsem se.
"Ještě horší je, že utekl, vůbec nevím, kdo to byl, ale asi by se s ním mělo něco udělat."
Chytla jsem se za hlavu.
Tak tohle jsem projela na plné čaře a to to vypadalo na pěkný den.

Horúčku som naozaj mala.. a nie zrovna malú.. úplne som horela a on mohol vedieť že to nebude len ním páč som teraz chvíľu nič nevnímala.. dokonca ani Roku.. proste som bola mimo.. úplne.. celý ten stres a vyčerpanie.. tréning a práca.. na mňa doľahli v plnej sile..

Pořád jsem se cítil špatně. Noha bolela, ruka v sádře, hrudník hlava, druhá ruka zafášovaná, ale to mě teď vůbec nezajímalo. Celá hořela a já ji musel rychle dost do postele. Pomalu jsem se začal zvedat i s ní v náruči, i když to bolelo jak šlak."Můžete mi prosím říct, kde má Lizzy stan?" Zeptal se té druhé dívky.

"No já nevím, ale tady to určitě někdo bude vědět," podívala jsem se na něj a všimla jsem si jak vstává. Nemusela jsem být medik, abych poznala, že rozhodně není ve stavu, aby někoho nosil. Rychle jsem se kousla do prstu a přivolala vydru, která byla v kohoutku ještě o něco vyšší, než já.
"Ty jsi to mládě, co s námi podepsalo smlouvu, že? Působivé."
Koukla jsem se na ní. "Teď není čas! Musíme jí dostat do stanu,"kývla jsem směrem k těm dvěma. Pak jsem se podívala na Akihira. "Jestli chceš s ní, tak si tam taky vylez."
Vydra se na mě podívala a pak si lehla, aby se dostali nahoru.

Došel jsem kulhavým krokem až k vydře a položil Lizzy na ni. Pak jsem se bodíval na tu dívku."Nechtěl bych nijak obtěžovat...já klidně dojdu po svých." Jen to dořekl podlomila se mu jedna noha on doklekl na zem.Sakra...

Jedno obočí mi ucuklo nahoru. "Tak, myslím, že je to jasné, řekla bych, že s tím nebude problém." Tázavě jsem se podívala na vydru a ona jen lehce zakývala hlavou na souhlas.
Bože, jestli jí takhle vyřídilo to, že jsem jí rozmočila dokumenty, tak si to asi vážně půjdu někam hodit. Povzdechla jsem si a vyskočila jsem na vydru.

Posunula jsem se blíž k vydře a trochu bolestněji dosedl. Nemůžu hned tak blbnout... "D-děkuji." Řekl jsem a podíval se na Lizzy. Nevypadala dobře.

"Takže jdeme," vyrazili jsme ze stanu do ulic.
Promiň Chikako, ale na chvíli tě tu nechám.
Cestou jsem se ptala lidí, které jsme potkali, jestli nevědí, kde Lizzy bydlí.
(přesun - Stavenisko Kirigakure)