First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"Chyběl jsem ti, já vím.." Ironicky jsem se na něj zašklebil a protočil jsem panenkami. Víc jsem se zabořil do křesla a ramen jsem již dávno snědl.
Pak jsem, ale pohled zase vrátil zpět k Daisukemu. "Ale, ale. Mohl jsi mi rovnout říct, že se ti ty kraťasy líbí.." Ušklíbl jsem se, když jsem si všiml jeho "oděvu". Potom jsem svůj pohled přesunul na Hitomi, klidně spala.
"Vezmu ji nahoru, rovnou do postele.. " Vstal jsem a vzal jsem ji do náruče. Pomalu jsem se vydal ke schodišti. Vystoupal jsem po nich nahoru a Hitomi položil do postele. Letmo jsem ji přkryl dekou, usmál jsem se při pohledu na ni a potom odešel z její ložnice. Vrátil jsem se zpátky dolů a znovu si sedl do svého oblíbeného křesla, protože gauč byl jaksi zabraný mým dneska obzvlášťě milým bratříčkem.

"no já půjdu spát, tak jestli bys byl tak hodnej, zhasni až budeš odcházet"přikryl jsem se peřinou a otočil se k němu zády

"Fajn.." Přikývl jsem a pak vstal. Šel jsem odnést prázdné misky ramenu do kuchyně. Pozhasínal jsem všude a pak došel poslepu ke schodišti. Zázrakem jsem se bez zaškobrnutí vysápal nahoru a zaplul do svého pokoje, kde jsem i usnul.

Prudce jsem se posadila. Měla jsem pěkně divný pocit. Tohle není dobrý. Ačkoli jsem věděla, že z toho budu mít problémy, vstal jsem. Na pravou nohu jsem si připevnila brašničku s otrávenými zbraněmi. Pomocí Kuchiyose no Jutsu jsem vyvolala kosu, kterou jsem si připevnila na záda. Okolo pasu jsem si uvázala čelenku vesnice a pečeŤ zakryla vlasama. Vyšla jsem z domu a zamířila k bráně.

Došla jsem na verandu. Zastavila jsem se a nadechla se. Podívala jsem se na pravou ruku. Značky ještě nezmizely. Bodejť by mizely, když jsem byla nervozní a vzteklá. Dovnitř jsem nešla. Stála jsem na verandě opřená o zábradlí a přemýšlela.

Vzbudil jsem se a oblékl si své věci, poté jsem ustal a chtěl jít ven, ale ihned jak jsem otevřel dveře jsem uviděl na verandě Hitomi a nemohl jsem si nevšimnout pečeti na její ruce "Himi-chan ?! co si zase dělala ?" ustaraně jsem k ní přiběhl

,,Umm?" otočil jsem se na něj. Pousmála jsem se.
,,Střetla jsem se se členem Akatsuki." podívala jsem se na ruku

"zase si nic neřekla ! děláš si z nás srandu ?! něco jsme ti snad řekli ne ?!" řekl jsem poměrně naštvaně, ale pak jsem se nadechl a uklidnil "doufám, že jsi v pořádku, není ti nic ?"

,,Spali jste, nechtěla jsem vás budit. Měla jsem špatné tušení. Obavy o jednoho mého genina a bylo to oprávněně. Potkala se s Akatsuki. Jenže je jinchuuriki a přišla jsem včas, Rokubi se probouzel. Musela jsem zakročit. Jenže mě chytil a uvěznil do nějaké koule, kde mě paralyzoval. Odešla s ním dobrovolně výměnou za mou bezpečnost. Dodržel slovo a pustil. Než s ní odešel, dal mi tohle." natáhla jsem dlaň se zeleně svítící kuličkou. ,,Když svítí, tak je ještě živá..Pronásledovala jsem je, to už se pečeť probudila. Pak jsem to vzdala a vrátila se zpátky." sklonila jsem hlavu. ,,Zase jsem neochránila dalšího člověka." šeptla jsem a přivřela oči.

"hm .. možná to má, ale i své výhody, když nám budou pořád unášet naše členy, budeme pak mít lehčí zaútočit, pošleme tam dalšího dobrovolníka, který bude již informovaný a otevře nám vchod až to budou akatsuki nejméně čekat, potom můžeme všechny osvobodit a ještě vnést zmatek do celého jejich sídla"

,,Jenže jí zabijou! Jsou to Akatsuki, jdou po Bijuu!" zvýšila jsem hlas a do očí mi vyhrkly slzy. ,,Zase jsem se dívala, jak mi Akatsuki odnáší člena Kiri! Jen se dívala a nic neudělala..Je mladá, skoro dítě! Už to, že má v sobě Bijuu ji musí štvát a teď jde na smrt." zaťala jsem ruku v pěst, až jsem si nehty bolestivě zarývala do kůže. Spolykala jsem další slzy a zavřela křečovitě oči.

"tak tam půjdu já, nechám se zajmout a zajistím aby se jí nic nestalo"

Oči jsem doslova vytřeštila.
,,Uděláš to a NIKDY ti to neodpustím!" zavrtěla jsem hlavou.
,,Dostanu ji odtamtud...Ale bez dalších únosů či dobrovolných zajatců!" podívala jsem se mu do očí. ,,Slib mi, že to neuděláš..Slib mi to!"

"jsi mizukage, nejsi tu od toho aby si dělala všechno sama, a jestli tam sama půjdeš, zajmou tě taky, při nejhorším tě zabijou, a to nedopustím, navíc jestli budeš jen čekat a vymýšlet jak jí zachránit, může být pozdě"

,,Ano ale..." kousla jsem se do rtu. Tentokrát poněkud silněji, trochu jsem si ho prokousla. Pramínek krve jsem nechala stéc a usilovně přemýšlela.
,,Stejně nechci, abys tam šel! Nemůžeš. Kvůli mě, i kvůli Daiovi! To nejde!.." z očí se mi lily další slzy, které se smíchaly s pramínkem krve. Padla jsem na kolena, svěsila jsem ramena a sklonila hlavu. Poprvé jsem na tom byla tak, že jsem absolutně nevěděla, jak dál.
,,Neměla jsem ten post Kage brát..Jen lidem ubližuji." šeptala jsem si.

hlavou mi proletěla myšlenka, klekl jsem si k ní a objal jí "neboj, zachráníme jí my dva společně, a to co nejdřív, hned jak budeš připravená, jsi skvělá kage, nemohli jsme si přát lepší, musíš jen ukázat, že můžeš být ještě lepší než jsi teď a zachránit tak své členy, ty na to máš, my na to máme, společně to dokážeme" usmál jsem se a hladil jí po zádech

Objetí jsem opětovala. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a nechala slzy stékat z pod zvařených očí.
,,Arigatou..Daisuke.." šeptla jsem. Olízla jsem si olízla rty. V puse se cítila kovou chuť vlastní krve, smíchanou se slanou chutí slz.

"není za co, hned zítra se vydáme na pomoc té genince a vysvětlím ti náš plán, dneska máme čas na přípravu, to jak zbraní, tak i naší, tím myslím aby jsme byli dobře odpočatí a připravení reagovat na cokoliv" usmál jsem se, vstal jsem a vzal Himi do náruče " a začneme tím, že si hezky sednem uvnitř a dáme si čaj" šel jsem s ní dovnitř, kde jsem jí položil na gauč a mezi tím šel připravit vodu na čaj, poté, když byl čaj hotový, jsem donesl dva hrnky do obýváku "tak tady to máš" usmál jsem se

Vzala jsem si do rukou hrníček s čajem a pohrávala si s ním. Hřál mě a já se uklidňovala. Pozvolna se začaly stahovat značky a já rychleji dýchala. Ještě stále mi pečeť dělá problémy.
,,Děkuji.." pousmála jsem se a opatrně, abych si nepolálila rty, jsem se napila. Trochu jsem usykla. Štípala ranka, kterou jsem si na rtu způsobila. Ale byl to jen nepatrný, skoro škrábanec.
,,Jaký je ten plán?" optala jsem se a znovu se opatrně napila.

"v přestrojení, v henge no jutsu, se vydáme jakožto chuunini do oblasti sídla akatsuki a uděláme vše proto aby jsme byli uvězněni, hlavně se nesmíš nijak projevovat ve spojení s Yuuki, budeš se chovat jako by si jí neznala" podíval jsem se na ní "vím, že to pro tebe bude nejspíš těžké, ale musíš to vydržet, až budem uvnitř, tak mě hlavně poslouchej a dělej co ti řeknu, pak se nám doufejme nic nestane, akatsuki nejsou tak chytří jak vypadají " usmál jsem se "to by byl tak celý plán, pokračování až po průniku dovnitř, jestli se nám to nepovede a budou nás chtít zabít, musíme jednat a zajmout toho člena, jak jsem si stačil všimnout při každé příležitosti kdy tu byla Reina, zjistil jsem, že je dost citlivá a starostlivá, není vůbec bezcitná, tím pádem jí budem vyhrožovat smrtí toho uneseného"

,,Umm...mám trochu připomínky.." podívala jsem se mu do očí.
,,Reina zná mou čakru. Neumíme ji potlačit, takže je dost možné, že nás pozná. Stejně tak mě pozná Yuuki, i druhá Yuuki, ta, jež dneska odnesli..Druhá připomínka." poučítala jsem na prstech. ,,Nevím, jestli je Reina tak bezcitná nebo není. Dokázala nechat zabít svého člena. Vlastně už dva a nechala zabít i Sasukeho, který byl její přítel. Takže nevím, jestli by stačilo vyhrožovat smrtí někomu ze členů." ukázala jsem třetí prst. ,,A za třetí..Jestli nás zajmou, tak si myslím, že nás nenechají spolu, abychom naplánovali společný útěk." a čtvrtý prst. ,,Za čtvrté..Možná nejsou tak chytří, ale určitě jim bude podezřelé, že nebojujeme na plno a že se nechají zajmout rovnou dva lidé." Pátý prst. ,,A za poslední..Nevím, jestli zajmou každého člověka. Spíš je zabijou. Obě Yuuki se jim hodily." když jsem vše vyjmenovala, napila jsem se.

"v tom případě už tu opravdu není jiná možnost, půjdu jen já sám a bez přestrojení .. já si nějak poradím" zvážněl jsem a také se napil "dostanu odtamtud Yuuki za každou cenu, nebude trpět a umírat kvůli tomu, že jsi mi zakázala tam jít, nezastavíš mě"

Sklonila jsem hlavu. ,,Měla jsem zůstat u Anbu. Napáchala bych tím menší škodu. Od malinka přitahuji problémy a od malinka jste mě z nich s Daiem tahali." šeptala jsem. Zvedla jsem se a s nedoptým čajem jsem se přesunula do kuchyně, kde jsem ho vylila a hrníček umyla. Stejně tak jsem umyla i ostatní nádobí, pohroužena ve vlastních myšlenkách. Opřela jsem se zádama o linku a sjela po ní za mě. Sedla jsem si a civěla před sebe.

došel jsem za ní do kuchyně "taky je tu druhá možnost, pro tebe velmi bolestivá, a to, že celou noc budeš trénovat ovládání pečeti .. když se aktivuje tvá pečeť, tak se mění tvá chakra, tu by raina poznat neměla, ani já jí nepoznávám, nedá se identifikovat, potom by jsi byla schopná jít tam se mnou a navíc by ses jí naučila ovládat"

,,Trénovat pečeť?..." zopakovala jsem. Přivřela jsem oči.
,,Zusit to můžu..Ale jen tak se ji naučit nenaučím.." postavila jsem se. ,,Dostanu se do druhého stupně, který reaguje na mé kekkei genkai. Tohle můžu použít maximálně dvakrát. Sám jsi viděl, co to dělá s mým tělem, organismem." odmlčela jsem se. ,,Jsem schopná tohle podstoupit, když ji zachráním, ale nebudu moci trénovat předem, jestliže ji použiju potom." podívala jsem se mu do očí. ,,Takže mě to může ovládnout..A jestli se tomu tak stane, nebudeš se mi ukazovat na oči. Nechci tě zranit jako předtím...Je to má podmínka!"