First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"fajn .. užij si zbytek večera" opět jsem se vydal za svým cílem a už nehodlal zastavit

"Jo... ty taky..." zamumlal jsem tiše a potáhl z cigarety. Modrý kouř stoupal k nebi a já ho zaujatě pozoroval.

Mírně se mi třásly ruce. Vůbec mi tohle nebylo příjemný. Všechno jen kvůli mě...Sledovala jsem Daisukeho odchod, nevěděla jsem, jak se tvářit. Povzdychla jsem si a sklonila jsem hlavu.

"Jestli vzdycháš kvůli tomu, kvůli čemu si myslím, tak to nech být... bude to dobrý!" pousmál jsem se a znovu ji cvrnkl do čela.

Pohladila jsem si místečko, kam mě cvrnknul. Dělal se mi tam malý červený flíček.
,,Doufám.." vzdychla jsem se vzala ho za ruku, protože pomalu začalo pršet. Zatáhla jsem ho dovnitř a zavřela dveře. Postavila jsem se před zrcadlo a prohlížela se. Vypadala jsem vážně hrozně. Jako bych najednou zestárla o několik let. Zastyděla jsem se, že předním takto zničená stojím. Hodila jsem si vlasy znovu dopředu, abych zakryla pečeť.
,,Měla bych se jít upravit...a asi se připravit na diplomatickou misi." otočila jsem se k němu čelem.

Usmála jsem se a vydala se do koupelny v dolním patře. Svlékla jsem se a stoupla si pod sprchu. Pustila jsem na sebe teplou vodu a nechala se objímat slastí, která mnou prostupovala. Teplou vodu jsem potřebovala jako Mei Terumi přítele. Ušklíbla jsem se. Umyla jsem si vlasy i celé tělo a vypla vodu. Obmotala jsem si kolem těla ručník a vyždímala vlasy. Vyšla jsem z koupelny, znovu se na Daie usmála a vycupitala schody do pokoje, kde jsem se převlékla do čistého. Sešla jsem schody a pohled mi padl na peřinu na gauči. Posmutněla jsem. Odešel jen kvůli mě. Vzala jsem peřinu a uklidila.
,,Budu trénovat venku.." pousmála jsem se na Daie a vyšla na zahradu.
Došla jsem k malému rybníčku a soustředila jsem čakru do nohou, abych mohla chodit po vodě. Začala jsem s tréninkem.

Po půl hodině jsem si sedla do dřepu a zavřela. Chytala jsem nerva. Ksoooo tolik potvor pohromadě jsem v životě neviděla! čílila jsem se. Kolem mě byly samé mušle, škeble i lastury různých velikostí. Naposledy, pak končím!!
Kousla jsem se do prstu a složila pečetě. ,,Kuchiyose no jutsu!" Všude mlha, pršelo a já se octla ve vzduchu. Lekla jsem se a ztratila balanc a spadla rovnou na zadek. Ale ne do vody, jak jsem si myslela, ale na něco..tvrdého.
Kdo jsi? A proč mě voláš? ozvala se kreatura a já překvapeně zamrkala. He..Dokázala jsem to... Stála jsem na Králi lastur.
,,Já...jsem Hitomi Yamada, Shichidaime Mizukage..." představila jsem se. ,,A přivolala jsem tě proto...protože..protože...nevím, budeš se mi hodit někdy při boji." pokrčila jsem rameny a usmála se. Král se zatřásl a já znovu ztratila rovnováhu. Tentokrát jsem s vypísknutím padala dolů. Zastavil mě Králův jazyk. Obmotal ho kolem mého těla a postavil si mě před sebe, aby na mě viděl.[/color]
Tak za prvé-Nevím, kdo ti povolil mi tykat. Taková drzost!..A za druhé-Je těžké mě vyvolat, takže to s tebou zkusím, navíc jsi celkem sympatická. Ale připrav se, že pokud mě nebudeš respektovat...Nepřej si mě.
,,Ha-hai.." zakoktala jsem se. Potom jsem se zarazila. ,,Jak se jmenujete?" naklonila jsem hlavu na stranu a klimbala nohama ve vzduchu.
[color=indigo]Kami.
,,Hai, Kami-sama." opravila jsem se s úsměvem. Strašně mě to těšilo. Konečně jsem to dokázala!
Možná to s tebou nebude tak tragické. Svým jazykem mě položil na zem a já si Kamiho uchváceně prohlížela.
,,Daii!" zaječela jsem na něj jako siréna.

ANBU
Objevili jsme se uprostřed místnosti. Dívku jsem položil před Mizukage. Pak přišel medik a vytáhl z jejího srdce kámen. Ušpiněný od krve ho pak podával Mizukage. "Lady Mizukage, bereme si tělo Yuuki Botan. Tohle je něco co by jste měla mít vy. Její tělo vám nedáme, je našim majetkem." řekl prostě medik a přešel k Yuuki. "Nejdřív Tora..pak Usagi. Ti dva už konečně našli klid..." popadl Yuuki do náručí a spolu ze skupinkou zmizel pryč. Na zemi zůstala jenom obrovská kaluž krve. A venku pořád nepřestávalo sněžit.

zastavím se v henge jounina ze Suny u domu Mizukage a slušně zaklepu

Přestala jsem pozorovat Kamiho a zkoprněle, bez hnutí, bez...prostě jako socha jsem se dívala na mrtvé tělo dívky, jež byla mou poslední rodinou. Teď už jsem sama. Tak mě to zarazilo, že jsem zapomněla brečet. Sebrala jsem kámen do rukou a dívala se na něj a střídavě na Anbu s Yuuki. Oči jsem měla prázdné, plné bolesti. Ruku, ve které jsem svírala kámen, jsem zaťala v pěst. Mechanicky jsem se otočila, luskla prsty a Kami zmizel. Odešla jsem domů, nevnímaje kohosi přede dveřma. Zabouchla jsem mu je před nosem, ignorovala Daie a vyhledala šňůrku. Kámen si naň upevnila a nasadila kolem krku. Čekala jsem nějakou změnu, ale nic se nestalo. Se stále prázdným výrazem jsemse opět vydala ke dveřím a ze široka je otevřela.
,,Co si přejete?" zeptala jsem se Shinobiho přede mnou.

"No víte....." podíval jsem se na kámen, měl jsem chuť si i pokecat ale zase jsem to chtěl mít rychle za sebou. laxně jsem přešel těsně k Mizukage dal jí ruce na ramena jakoby v přátelském gestu
okamžitě začala celá krystalizovat a jen tak tak jí sebrat ten kámen z krku. Obalil jsem ho krystalem
"Pardon Mizukage, ale ten teď bude náležet mě a omlouvám se za možně vzniklou bouli, pro veškeré informace se směřujte na Akatsuki, děkuji." pak jsem jí silně praštil do temena a stratila vědomí (promiň Himi) pobral jsem jí do náruče a opatrně položil na zem a pak odešel (přesun)

Přiběhl jsem z obýváku před dveře. Viděl jsem už jen záda muže, kterého jsem nikdy předtím neviděl, ale upřímě mi to bylo docela jedno. Zaujala mě především zkrystalizovaná Hitomi. "Ettoo..." vyvalil jsem na ni oči. "Saaakra jak se ti to stalo?! Sakra, sakra!! Co mám dělat?!" začal jsem hystericky panikařit. Krystaly hochu, to tu ještě nebylo! Saaakra... "Himi? Jestli ti to nepomůže, a já tě zcela náhodně zasáhnu,... nezabíjej mě prosím!!" složila jsem pečetě na raitonové jutsu a ruku s elektřinou přiložil na krystal. Ozvalo se křupání a růžová krusta začala praskat. Zvládl jsem to Dai!! Přežiješ!!

Stiskla jsem k sobě víčka a pomalu je otevřela. Dívala jsem se do studánkové modři Daiových očích. Opatrně jsem se posadila a před očima se mi zatmělo. Bolela mě hlava od rány, kterou mi Takeru uštědříl...do očí mi vyhrkly slzy. Instinktivně jsem si sáhla k ňadrům a jak jsem čekala, kámen byl pryč.
,,Nemám..Yuuki..ani..ani kámen.." nepřítomně jsem hleděla před sebe.

Dlaněmi jsem jemně chytil její obličej a palci setřel slzy, stékající jí po tvářích. "Co se stalo? Proboha jsi v pořádku? Udělal jsem něco, ublížil jsem ti? Prosím, řekni mi co se děje, neděs mě!!" skenoval jsem ji pohledem. Že bych tu ránu přepískl?

,,Je..mrtvá.." spolkla jsem další slzy. ,,Doopravdy mrtvá..a už jí nemohu pomoci.." podívala jsem se mu do očí. ,,Vzali mi i její tělo! Sebrali mi jí!" křičela jsem.

pomalu jsem se vracel k domu, když jsem uviděl okolo mě procházejícího muže
někdo ze suny ? kdo to je ? přejel jsem ho pohledem, ale pokračoval jsem k domu

Přitáhl jsem ji k sobě. Moc jsem tomu nerozuměl, ale nevěděl jsem jak jinak jí pomoct. Jednou rukou jsem ji objal kolem pasu a druhou jí jemně hladil po vlasech. "To bude dobrý... neboj, za čas to přejde!" Fakt pecka Daii, nic originálnějšího jsi vymyslet nemohl!!

Přitiskla jsem se k němu, div jsem ho neudusila. Opřela jsem si čelo o něj a plakala.
,,Takhle..takhle jsi mě...objímal když..když umřela..máma..Když jsem o ni přišla..." mumlala jsem přerývavě a tiskla ho pořád víc.

Rukou jsem jí lehce čechral vlasy, sem tam jí do nich políbil. "Himi... na to myslet nemůžeš.. lidi, které jsi milovala si máš pamatovat hezky a ne jak umírali... vzpomeň si, jak byla tvá máma krásná, když se usmívala!" přitáhl jsem si ji až těsně k sobě a schoval si ji v náručí.

Bořila jsem mu obličej do mikiny a stáme mu ji máčela slzama. ,,Vzpomínáš, čím nás maminka usmiřovala, když jsme se pohádali?" odtáhla jsem se maličko a podívala se mu do očí. ,,Lízátkem...Nahnala nás pod sakuru, posadila do měkké trávy a dala nám lízátko. Povídala si s námi a my se usmířili.." pousmála jsem se přes slzy.

Bol som pri dverách a zaklopal som.

přišel jsem k dveřím a podíval se na Nawakiho
"co tu chceš ? tebe neznám, řekni mi jediný dobrý důvod proč tu jsi"

hm, kašlu na něj, je nějak mimo když jsem se zadíval na dveře, rozhodl jsem se, že půjdu radši pryč.
Pod dveře jsem šoupl vzkaz, na kterém stálo,že odcházím a vrátím se do týdne

Poté jsem přes bránu zamířil do Suny. (přesun, jelikož je suna za mořem, přesun zkrácen na 15 min -_- )

Usmál jsem se a setřel jí slzy. Vzal jsem ji za ruku a dovedl pod strom. Sedl jsem si do měkké trávy a přitáhl si ji do objetí. "Te´d jsme zase děti..." zašeptal jsem do jejích vlasů.

,,Děti, které se usmiřujou?" schoulila jsem se mu v náručí a poslouchala tlukot jeho srdce.

"Jasně!" políbil jsem ji na čelo. "Hlavně mi zase nezmraz ruku, bu´d tak hodná... jo?" pousmál jsem se a přitáhl si ji co nejblíž.