First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Cože?
,,Umm...jak myslíš." pokrčila jsem rameny, otočila se hodlala odejít.

vstal jsem a ruku jí položil na rameno "ale kampak ? tohle bylo na účet volajícího !"

Zastavila jsem se, když mi ruku položil na rameno.
,,Možná..." odpověděla jsem vyhýbavě a otočila se k němu. Do očí jsem se mu ale nepodívala.

když se otočila, tak jsem jí objal "jsem rád, že můžu bydlet s tebou Himi-chan, je to lepší než o samotě sedět na křesle a zabavovat se jen sám se sebou"

Překvapilo mě to, ale objetí jsem přijala a opětovala.
,,Já jsem ráda, že tu jsi. Uklidňuje mě to a nemám strach." pousmála jsem se a tentokrát se mu podívala do očí.

"strach ?" podíval jsem se jí do očí "z čeho si měla strach, když jsem tu nebyl ?"

,,Ze samoty..Necítila jsem skoro žádnou podporu." odpověděla jsem a trochu přivřela oči.

"no .. ale vždyť Dai tu byl, a máš přece Kazekage a Yuuki"

,,Myslela jsem ještě předtím, než jsem vás povolala do Kiri..." vzdychla jsem. ,,PiliKKu tu sice mám, ale i ona má jako Kage své povinnosti a vidíme se jen v ojedinělých případech. A Yuuki tu mám taky, ale ta neustále někam mizí. Každou chvíli o ní přicházím a už si s tím nevím rady." sklonila jsem hlavu. ,,Teď mi ji navíc vzali Akatsuki a ona šla...dobrovolně...chtěla jít, vím to. Viděla jsem jí to na očích.."

"aha .. to je mi líto, ale asi k tomu měla nějaký důvod, když chtěla sama od sebe jít, doufejme jen, že její úmysl není špatný" usmál jsem se "neboj, já tě neopustím nikdy .. jen až si to sama budeš přát"

Přikývla jsem a objala ho pevněji. Opravdu jsem se cítila klidnější. Čelo jsem so opřela o jeho rameno, protože byl vyšší, a zavřela jsem oči.

"hlavně mi takhle neusní" usmál jsem se a rukou jí jemně hladil po zádech

,,Vadilo by to?" optala jsem se se stále zavřenýma očima.

"no .. mě ani ne, ale tobě by se ve stoje spalo asi hodně špatně" tiše jsem se zasmál

Zasmála jsem se s ním. ,,Neboj, spát ve stoje nebudu." usmála jsem se a zvedla k němu pohled. Musela jsem mírně zaklonit hlavu, protože byl o hlavu vyšší než já.

podíval jsem se jí do očí a po chvíli jsem pohled otočil rychle pryč s mírně červenýma tvářema "etto ... no .. proč na mě tak koukáš ?"

Povytáhla jsem pravé obočí. ,,Jak se dívám?"

"no .. tak .. mm .. roztomile" pustil jsem jí a zalezl pod deku přikryt tak, že jsem nebyl vůbec vidět "vyvádí mě to z míry"

Zčervenala jsem. ,,Gomen...Nechcti ti přidělávat problémy.." hypnotizovala jsem zem.

"nepřiděláváš mi problémy, jen ... jen pak myslím na věcy, které se nemohou uskutečnit" mluvil jsem potichu z pod peřiny

Bylo mi těžko a docela mě tahle situace bolela.
,,Gomen...Už toho nechám.." pousmála jsem se koutky úst a pomalým krokem jsem se s nádobím v ruce vydala do kuchyně.

odkryl jsem peřinu abych sa nedechl a následně jsem si připlácl na hlavu polštář
baka .. takhle přiděláváš problémy akorát jí, proč radši nemlčim ?!
naštvaně jsem se mlátil polštářem

V kuchyni jsem sklidila nádobí a vrátila se do obýváku, kde se Daisuke snažil udusit polštářem. Stáhla jsem mu ho z obličeje a přísně se na něj podívala.
,,To už nedělej!...Vážně nechceš jít spát do jednoho z pokojů? Když tu bydlíš, nemůžeš pořád spát na gauči." namítla jsem.

" ne ! miluju ten gauč !" přitulil jsem se k němu "za nic ho nevyměnim .. a .. šel bych už psát, jestli dovolíš, jo ?" aniž bych stihl počkat na odpověď jsem usnul

Pousmála jsem se a odešla do sprchy. Poté jsem si i já vydala na kutě.