First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Zavrtěla jsem hlavou na znamení nesouhlasu. Nicméně jsem se postavila a přidržujíc všeho kolem sebe, protože mě neposlouchaly nohy, všechno mě bolelo, neměla jsem sílu, jsem se s nepřítomným pohledem před sebe, mechanicky a po paměti vydala po schodech nahoru do koupelny, přestože jedna koupelna byla i v dolním patře.

ihned jak jsem jí viděl u schodů jsem jí příspěchal na pomoc a pomohl jí po schodech na horu, poté jsem si nahoře sedl na zem a koukal ze schodů dolu

Kdybych to v tuhle chvíli dokázala, vděčně bych se alespoň usmála. Takhle jsem jen pokračovala, přidržujíc se stěny, dál do koupelny. Zavřela jsem za sebou, doslova servala ze sebe oblečení, vlezla po sprchu, přičem jsem se ale musela napůl opřít zeď a pustila na sebe úplně ledovou sprchu. Jakýs takýs účinek to mělo. Přestala jsem mít oči jako zombie a tělo ztuhlo, díky čemu jsem mohla stát rovně bez kymácení. Slzy se nezastavily, nyní se míchaly s vodou. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a kousala se do rtu, abych se nerozeřvala nahlas. Tak takhle vypadá zpytování svědomí vraha. Vraha lásky, důvěry a všeho krásného, co je mezi dvěma lidmi, kteřé se milují. Vnitřně jsem bylazničená, můj zevnějšek též, jak jsem zjistila při pohledu do zrcadla, když jsem vylezla. Prázdné oči, prázdný, ubrečený výraz, třesoucí ruce, které jsem zvidla před sebe. Opřela jsem se o umyvadlo, abych se zhluboka nadechla. Zabalila jsem se do ručníku, oblečení rovnou vyhodila a s o něco lepší chůzí jsem šla do pokoje, kde jsem se převlékla do čistého.
,,Jdu trénovat." oznámila jsem Daisuemu jen tak a krůčkem po krůčku scházela schody.

seběhl jsem schody a postavil se před dveře "chceš se zničit úplně ? chceš se snad zabít ? takhle zničená jít trénovat nemůžeš ... ale já nemám právo ti v tom bránit, říkám ti to jen jako ... kamarád" řekl jsem sklesle

Možná jsem vypadala jako psychopat, ale trochu mi to ještě myslelo.
,,Jenže já se tady dusím.." namítla jsem. Jenže....já se budu dusit všude...Pohlédla jsem mu do očí.
,,Gomene..Za všechno.." uhnula jsem pohledem a odvrátila hlavu tak, aby neviděl, že mám znovu skelné oči.

"přestań se mi omlouvat, nesnáším, když se mi omlouváš za něco co jsem způsobil já !" otočil jsem se ke dveřím "půjdu za ním a promluvím si s ním"

,,Nic se tím nevyřeší...Jeidné, co si přeji je...Aby mi jednou dokázal odpustit...Podívat se mi do očí a odpustit a stejně tak tobě.." zaťatou ruku v pěst jsem si přiložila k prsům a stočila pohled zase k němu. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale...zase jsem ji nechala sklapnout. Žádala bych po Daiovi nemožné..

"jak myslíš, nebudu tedy dělat nic .." posadil jsem se do křesla "užij si trénink ..."

,,Nemylela jsem to zle..." zašeptala jsem. Nechala stéci první nové slzy a vyšla ze dveří ven. Zamířila jsem k jezeru trénovat, přestože jsem neměla žádnou čakru. Musela jsem ale něco dělat, vybít se fyzicky. Teď to bolí ještě hodně.

Do okna vlétla holubice, posadila se na stůl a rozpadla se na písek.

Dopis:

nemohl jsem si nevšimnout písku na stole a tak jsem si přečetl vzkaz
nový hokage ? spojenctví se rozpadá ?! co má tohle znamenat ? ještě ke všemu v této situacipovzdychl jsem si a koukal ven okna abych viděl kdy se vrátí

Vysílená jsem se konečně dostala domů. Aniž bych se vyzula, s usykáváním a motáním jsem zaplula do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu, přečetla si vzkaz od PiliKKy a čmárala vzkazy své. Poslední zbyteček jsem použila na vyvolání Kitsu a použila bunshin jutsu, aby byly dvě. Každé jsem na krk přiipevnila lísteček a obě poslala pryč. Jednu do Suny, druhou do Konohy.
,,Omlouvám se, že jsem tě teď tak přehlížela, jen...Zase se to začíná sypat." pokusila jsem se o menší úsměv. Složila jsem hlavu na ruce a chvíli se dívala před sebe. Začaly se mi ale klížit oči a s myšlenkou na NĚJ, jsem usnula.

Baka! už zase se omlouvá.. podíval jsem se na ní a bez povšimnutí jsem si šel lehnout do obýváku

Na okno domu sa posadil poštový holub z Iwy.

Pre Mizukage:

Probudila jsem se a snažila si rovzpomenout, proč jsem vlastně usnula na stole v kuchyni. Přemýšlení jsem opustila hned, jak jsem zjistila, jaká bolest hlavy mě sužuje. Přiložila jsem si ukazováčky ke spánkům a zavřela oči. Jo..vypotřebování čakry není žádný med.. Postavila jsem se, natočila si skleničku vody a spolkla prášek na bolesti, který jsem vyhrabala ve skříňce. Zvedla jsem pohled k oknu a všimla si poštovního holuba se vzkazem.
,,Copak? Že by už PiliKKa napsala?...." položila jsem skleničku a vzala si lísteček. Zamračila jsem se. To snad ne..Jsem ráda, že nemáme mezi sebou mírovou smlouvu, ale...Ksoo, zatracení Akatsuki! Sedla jsem si a napsala odpověď. Připevnila jsem vzkaz holubovi na nohu a poslala ho opět do Iwy. Sedla jsem si za stůl a povzdychla si. Blíží se válka...Cítím to..

Šel jsem kolem domu a podle vzpomínek jsem usoudil, že by Mizukage mohla být zde. Přišel jsem ke dvěřím, zaklepal a čekal na odpověď.

Z rozjímání mě vyrušilo zaklepání na dveře. Zvedla jsem se a bylo mi vážně jedno, jak vypadám a že to nebyl zrovna pěkný pohled, jak mě ujistilo zrcadlo na chodbě. Oteklé oči od pláče, strahaný obličej, po těle samé šrámy. Nechala jsem to tak. Jediné, co jsem udělala bylo, že jsem si vlasama zakryla prokletou pečeť, aby nebyla vidět. Otevřela jsem dveře a mírně překvapeně se dívala do Seitovy tváře. To je Assasinův bratr..
,,Ummm zdravím.." pokusila jsem se o úsměv. ,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se mile.

,,Taky zdravím." Podíval jsem se na ni. ,,Tady nesu kartu Tsuyoshi Rena. To je ten co dostal mojeho bratra, teda Hokageho. Posílá Vám to Danzou, ať o něm víte." Podal jsem jí kartu.

Trochu otřeseně jsem přijala Tsuyoshiho kartu. ,,Co...co je s Assasinem?" třásl se mi hlas.

,,No bojoval s ním a teďkom má porušený chakrový oběh a je v komatu. Ani se neví jestli se z toho vůbec dostane." Pohled mi klesl až na zem.

Ztuhla jsem. Tohle byla pěkně ledová sprcha. Roztřásly se mi ruce. Přestože láska k němu byla pryč, kus z ní mi v srdci zůstal. Byl to přítel, stejně jako Daisuke nejlepší přítel!
,,To..to..není možné.." vrtěla jsem hlavou. Vždyť je silný, jak to, že ho dostal?!
,,Jmenuješ se Seito, že? Pokud si to tedy pamatuji dobře...Prosím tě..Jakmile se jeho stav změní, dej mi hned vědět..prosím." šeptla jsem.

,,Jo Seito a dám vědět pokud se stav změní. Teď jestli mě omluvíte musím to kartu roznést do dalších vesnic ať si dají pozor." Podíval jsem se naposled na ní a pomalu kráčel pryč.

Otřáslo to se mnou, ale...na něco jsem si vzpomněla..
,,Seito, počkej!...Dneska mi přišla zpráva od Tsuchikageho, že Kumogakure uzavřela spojenectví s Akatsuki...Nevím, jak je na tom s Kumo Konoha, ale tu kartu tam nenos. Vysvětli to Hokagemu.." zarazila jsem se. Zabolelo to, když jsem to vyslovila. Polkla jsem ap okračovala. ,,Vysvětli mu to a pak uvidíš, co ti k tomu řekne on."

Otočil jsem se na ní a pokusil se o úsměv. ,,Díky za upozornění." Mávl jsem na rozloučenou a šel směrem k bráně.(přesun)

Pousmála jsem se a sledovala ho chvíli, jak odchází. Poté jsem za ním zavřela dveře a zády se o něj opřela. Začíná to být vážnější, než jsem čekala...Ksooo! Sklopila jsem pohled k zemi a stále otřesena zprávou a s kartou v ruce jsem zamířila do kuchyně, abych si ji přečetla.