First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"pečivo se bez zeleniny neobejde" usmál jsem se "vypadáš už mnohem lépe než včera, už jsi v pořádku ?"

Usmála jsem se. ,,Hai..Cítím se dobře. Říkala jsem, že si potřebuji odpočinout..Jak se cítíš ty? Co rameno?" přešla jsem k němu a začala mu sundavovat obvaz, abych se na to podívala. Sice nejsem lékař, ale obvaz by se měl měnit, to vím i já.

"myslím, že už je to v pohodě, srostlo to docela rychle, asi díky těm krystalům" podíval jsem se na rameno

Použitý obvaz jsem smotala a vyhodila. Prohlížela jsem si rameno.
,,Umm asi bude v pořádku...Chceš ho znovu obvázat nebo to necháš volně?" odtrhla jsem pohled od zranění a podívala se na něj.

"necháme to být ten obvaz mě akorát omezuje v pohybu" usmál jsem se "nuže .. moje věcy ?"

,,Dobře." pousmála jsem se mírně. ,,A tvoje věci se právě suší venku na sluníčku." zakřenila jsem se.

"takže strávím opět další den v Daovích věcech, jak potupné" podíval jsem se na ní "to neni fér, když jsem tu já jen v trenkách a ty si tu chodíš oblečená!"

Zarazilo mě to.
,,A co mám jako podle tebe udělat?" hlesla jsem mírně vytočeně a zmateně.

"přízpůsobit se" usmál jsem se "ale to je jen na tobě ty jsi tady doma" podotkl jsem

Dvakrát za sebou jsem zamrkala.
,,To se mám vysvlíknout?!" nevěřila jsem, co po mě vlastně chtěl. Jsou to vážně dvojčata, i když dvojvaječná.

"ale né .. to byl jen takovej menší provokativní vtip" usmál jsem se "to bych přece po tobě nechtěl" stále jsem se usmíval

,,Menší provokativní vtip?" opakovala jsem a nahla se k němu. Mírně jsem naklonila hlavu na stranu.
,,Vážně?" usmála jsem se a přivřela oči, kterými jsem ho bedlivě pozorovala.

"jo ... vážně" cvrnkl jsem jí do čela a zasmál se při tom "kawaii-chan"

,,Au.." třela jsem si místo, do kterého mě cvrnknul. Kawaii-chan jo? Pousmála jsem se a narovnala se.

"brzy bych si měl asi najít vlastní dům, nejspíš ti tu překážím, že ?" řekl jsem potichu

Podívala jsem se na něj.
,,Uhodila jsem tě nejspíš do hlavy, ne do ramene." zavrtěla jsem hlavou a culík mi poletoval za zády. Seplé vlasy jsem moc nemusela, tudíž jsem z nich stáhla gumičku a upravila si je tak, abych je neměla v očích.
,,Nechápu proč bys tady měl překážet." dala jsem si ruce v bok a na ten pravý se zhoupla.

"protože tu žiješ s Daiem, cítím se jako vetřelec v cizím hnízdě"

,,Nabídla jsem bydlení oběma." zamračila jsem se. ,,A moc dobře víš, že jako pár nejsme dlouho. V té době jsme spolu nebyli, když jsem vám tuto možnost nabídla.."

"he... já vím, ale stejně si připadám jakože bych tu neměl být" povzdechl jsem si

,,Bránit ti nebudu.." kousla jsem do rtu. Věděla jsem, že mu to není příjemné.
,,Ale byla bych ráda, kdybys tu zůstal.."

hm .. ale kdo mi pak bude vařit ?
"zůstávám !" vykřikl jsem a znalecky pokýval hlavou

Překvapeně jsem zamrkala. Tak rychlou reakci jsem nečekala.
,,Umm...Dobře.." nicméně jsem se potěšeně usmála.

pousmál jsem se a hluboce se zamyslel nad úplnými hloupostmi

Znovu jsem se k němu nahla a zamávala mu před očima.
,,Haloo...Hlásím přjem, ozvěte se!" podivila jsem se, jak se člověk dokáže tak rychle zasnít.

"volaný účastník je dočasně nedostupný, opakujte prosím své volání později" řekl jsem aniž bych si to uvědomil