First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

když se zaměřila na mé oči, tak jsem si nepozorovaně dovolil zajet jí rukou na zádech pod tričko a jemně rukou pohyboval do kruhu a jemně jí při tom šimral konečky prstů

Jestliže jsem předtím měla husí kůži, nevím, jak se to dá nazvat teď. Nyní jsem se mu do očí dívala bez úsměvu. Věděla jsem, že je to vůči Daiovi nefér, jenže ze mě padaly všechny zábrany.Nechala jsem ho jezdit mi prsty po nahých zádech, zatímco mě se vzrušením ježily všechny chloupky na těle. Bylo to příjemné.

usmíval jsem se a semtam mi ruka zabloudila na její boky "opravdu jste obě stejné ... jemné a kawaii"

Pousmála jsem se. ,,Takže jsem si mazlíčka k mazlinkování vybrala správně?" zeptala jsem se, maličko naklonila hlavu na stranu, aniž bych sputila z pohledu jeho oči.

"nebo mazlíček tebe" rukou jsem zkoumal tvar jejího těla aniž bych si to uvědomoval, jelikož jsem byl opět zcela mimo pri pohledu do jejích oči

,,To je také možné." usmála jsem se. Dávalo práci udržovat si vážnou tvář, když mi jeho ruce bloudily nejen po zádech, ale sem tam mu zalítly i na přední část těla. Začala jsem čím dál více uhýbat pohledem. Vůbec jsem nevěděla, jak se chovat. Jako puberťačka, zaznělo mi v hlavě.

složil jsem si nohy na křeslo, Himi jsem si přitáhl tak, že mi ležela v částečně v klíně a pod triko jí zabloudila i moje druhá ruka, která byla ještě zvědavější a bloudila jí po bříšku.

Skousla jsem si ret, abych nevzdychala. Srdce mi divoce naráželo do žeber, které kdyby tam nebyly, srdce by mi z hrudě vyskočilo. Přerývavě jsem dýchala, okolní svět zmizel a já vnímala jen nás a jeho doteky.

díval jsem se na ní a lehce jí povytáhl triko jelikož mi nestačilo její křivky jen cítit a tak mé oči ihned následovali pohyb rukou, přičemž mé oči zářili jako nikdy předtím skoro jako maják ve tmé

To byl pokyn, abych něco udělala. Už jsem dál nemohla. Otočila jsem se k něčemu čelem, čím jsem na něm obkročmo seděla. Zapřela jsem se rukama o jeho hruď a nahla se k jeho obličeji, abych spojila naše rty.

při této reakci jsem nemohl dělat nic jiného než jí odpovědět stejně jako ona mě. Mírně jsem naklonil hlavu a mé rty se vydali těm jejím naproti, přičemž mé oči stěžkli a zavřeli se

Natiskla jsem se na něj a prohloubila polibek..Jenže...Dai! zakřičelo mi v hlavě. Odtrhla jsem se a slezla z něj. Posadila jsem se vedle nej a stáhla si top do původní podoby.
,,Já..já...omouvám se...Neměla jsem..Nemělo se to stát..Nemůžu..kvůli Daiovi..gomen.." mlela jsem páté přes deváté a do očí se mi hrnuly slzy. Udělala jsi to zase! Na nic jsem nečekala a bosky se rozběhla odtud pryč. Zranila jsi oba dva! OBA! znělo se mi celou dobu v hlavě.

probral jsem se z absolutního omámení
"Hitomi .." řekl jsem přerušovaně a hned jak jsem se probral jsem se za ní rozeběhl

Zaběhla jsem do zahrady a zamířila na obvyklé místo-pod sakuru. Sedla jsem si do měkké trávy. Přitáhla jsem si kolena a hlavu schovala mezi ně a nechala stékat volně slzy. Zkazila jsi to..Už zase!..Zradila jsi Daie a zranila Daisukeho...

Doběhl jsem na místo chvíli po ní "promiň Hitomi, omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit" posadil jsem se k ní a nadzvedl jí hlavu abych jí mohl utřít slzy "prosím neplač, neměl jsem to dělat, je to moje vina"

Z tváře mi stékaly nové a nové slzy. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Měla...měla jsem to zastavit hned, ne to nechat dojít až..sem.." vzlykala jsem a odvrátila hlavu na stranu. Zavřela jsem oči a brečela.

objal jsem jí "no tak Himi neplač, když tě vidím plakat tak mě to zabíjí, chci aby si byla šťastná, opravdu se omlouvám, už se to nestane, nikdo se to nedozví, bude to v pořádku, já jsem přeci jen tvůj kamarád, ber to jako, že se to nestalo, časem na to zapomeneš, s Daiem toho zažiješ mnohem víc, pomůže ti zapomenout na něco takového" usmál jsem se

,,Nedokážu dělat jakoby nic...Vím, že se to dozví, a pokud ano, tak ode mě.." polkla jsem další slzy. ,,A i přesto, že jsi kamarád, bráška, tak nezapomenu a má to několik důvodů..Omlouvám se za to všechno.." postavila jsem se a setřela si slzy. Vrátila jsem se zpátky domů, obula si a vyrazila trénovat a zpytovat svědomí.

sedl jsem si pod strom a zavřel oči
baka! baka! baka !!! křičelo mi v hlave
proč jsem to musel udělat, když vím, že bych to dělat neměl. .. proči ?!

Vešel jsem do domu a hlučně za sebou zabouchl. "Jsem domáááááááááááá!!" zakřičel jsem vesele a zul si boty. "A nesu dango!!" dodal jsem o poznání tišeji, s tím, že si hned jeden knedlíček ukradnu, načež tašku odnesu do kuchyně.

vrátil jsem se domů ze zahrady a tiše vešel do obýváku, kde jsem se posadil na křeslo a stále se díval před sebe aniž bych si všiml Daie

Vešel jsem do obýváku a všiml si Daisukeho v křesle. Usmál jsem se ještě víc. "Čau Nii-chaaan!" usmál jsem se a hodil mu do klína tašku. "Koupil jsem dango, myslel jsem, že by jsme si mohli udělat hezkej večer, nebo tak... už dlouho na sebe akorát štěkáme, ne?" pousmál jsem se. "Kde je Himi? Nikde jsem ji neviděl? Mám pro ní překvápko, přestávám kouřit!" zvedl jsem palec a zářivě se usmál. "Co se tak tváříš? Stalo se něco?"

když na mě dopadla taška probral jsem se z tranzu
"asi šla trénovat" podíval jsem se na něj a okamžitě si na něco vzpoměl
"do hajzlu rozsedl jsem Kitsu !" vyskočil jsem z křesla a začal ho prohledávat

"Koho?" vystoupali mi kolem hlavy otazníky. Co to kecá? Že by našel tu mojí trávu?

"Kitsu !! Himiinu lišku ! jsem mrtvej" (T^T) byl jsem z toho celej mimo
"doufám, že tu nebyla ... jestli jsem jí fakt rozsedl tak jsem mrtvej!"