First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Mechanicky jsem se napila kakaa a dál přemýšlela. Když budeš chtít víc síly, přijď za mnou.. To určitě..ušklíbla jsem se v duchu. Nejsem jako jiní, kteří touží po moci, Tsukiko..

"hm .. je mimo tak nic, budu si muset věcy obstarat sám" odešel jsem do Daiova pokoje a začal se přehrabovat v jeho věcech "bože to je magor, co to nosi ? to nemá nic normálního na spaní ?!" ještě chvíli jsem se tak přehraboval až sem narazil na cosi dívčího "co to sakra ?!! kalhotky ?!!" zamhouřilo se mi před očima a fláknul sebou o zem

Ze snění mě probudila tupá rána. Položila jsem hrníček a pokoušela si zvuk připomenout. Počkat, v domě jsem jen a Daisuke.. Okamžitě jsem vystartovala za zvukem, který mě dovedl do Daiova pokoje. Na zemi ležel Daisuke.
,,Proboha!" vrhla jsem se na kolena a zatřásla s ním. ,,Vzbuď se, slyšíš?!"

měl jsem nepříčetný výraz v obličeji "bože Daii ty úchyle" opakoval jsem potichu pro sebe a v ruce držel kalhotky

Ummm co? ,,Co to meleš?! Probuď se!" třásla jsem s ním jako s panenkou. Pohled mi nejdřív sklouzl na jeho oděv, který mu ukrýval pouze intimní místa. Zrudla jsem jakobych snědla kari smíchané s chili papričkou. Chtěla jsem odvrátit pohled, ale oči mi padly na cosi červeného v jeho rukou.
,,Kalhotky?" zamrkala jsem překvapeně a rudla jsem dál. ,,Daii, ty úchyle!" zakřičela jsem přes celý dům.
,,Vzbuď se!" probudila jsem černovláska fackou.

"he ?!" vylítl jsem do sedu a zahlédl kalhotky ve své ruce a poté jsem se podíval na Himi, pohledy jsem chvíli střídal "ááááááá! co to sakra ?!" zahodil jsem kalhotky "co se sakra stalo ?!" zděšeně jsem se díval a pomalu se odšoupal až do postele a strhl na sebe peřinu

Tak jo..Jsi krásný modrý strom. Jsi volná a cítíš, jak si s tebou jemný vánek hraje....Raz, dva, tři, čtyři, pět...
,,Omdlel jsi." odpověděla jsem jednoduše a stále celá ruda a zmatená.

"m-m-myslím, že už jsem našel co jsem h-hledal.." se zděšeným výrazem v obličeji jsem se zabalil do peřiny a jako tělo bez duše jsem šel pomalu do kuchyně

Povzdychla jsem si. Vstala jsem a podívala se do Daiovy skříně. Vzala jsem jedny z jeho kraťasů a donesla je Daisukemu dolů.
,,Na..Budeš to muset vydržet, než ti tvé oblečení vyperu." podala jsem mu je a snažila jsem se na něj moc nedívat.

vzal jsem si je a pod peřinou si je oblékl "díky .." stále lehce v šoku jsem se k ní otočil zádý "dnešní večer byl velice zajímaví .. máš ráda červenou barvu, že ?"

Posadila jsem se do křesla vzala si nedopité kakao, ve kterém jsem se vzápětí málem utopila.
,,Co? Jak jsi na to přišel?" zeptala jsem se zmateně a v duchu ho zaříkávala, ať nenaráží na incident, co se před chvilkou odehrál.

"no jestli ty červený kalhotky nosí Dai, tak je to opravdu úchyl !" zasmál jsem se "ale nejsou Daiovi, že ?" otočil jsem se na ní se záludným pohledem upírajícím se na její oči

Hrklo ve mně. ,,Ne, tohle Dai opravdu nenosí..Sakra, proč se ptáš mě? Ty jsi s ním vyrůstal! Ty jsi jeho dvojče!" byla jsem pekelně nervozní. Kousala jsem se do rtu, div jsem si ho neprokousla.

otočil jsem se na ní úplně "znám a proto to vím, takže to byli TVOJE kalhotky v JEHO skříni ... jak zajímavá okolnost, ale rozebírat to nebudu, jste partneři, takže mi do toho nic není" otočil jsem se zpět

,,Daisuke.." začla jsem. Má pravdu..Začít mu něco vymlouvat nemá cenu...Kso! Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat. Nebylo mi zrovna příjemně. Chvíli jsem si ho prohlížela.
,,Vezmi si Dango a vypij to kakao, Daisuke..." potom jsem se zvedla a posadila se k němu. ,,Mám tě ráda...Ne, miluji tě!...Ale jako bráchu. Nejlepšího bráchu, jakýho si kdo může přát. Ochranářského sourozence, kterého každá holka potřebuje. A já mám to štěstí, že ho mám..Jsi pro mě důležitý a nenahraditelný!" usmála jsem se a protože byl ke mě zády, objala jsem ho tak. ,,Vím, že tohle asi moc nepomůže...a říkat ti, to bude dobrý, netrap se, nechci. Nemělo by to výšku..Já..Pokusím se ti s Daiem nelézt tolik na oči." skoro jsem šeptala.

"děkuju Himi-chan" řekl jsem už v polospánku "taky te mám rád, tada mi .. mi ..m.." usnul jsem aniž bych to dořekl

Padnul mi do klína. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. ,,Krásně se vyspi." zašeptala jsem a dala mu malou pusu na čelo. ,,Niichan." Položila jsem ho do polštářů a přikryla dekou, kterou si přinesl. Kakao jsem vylila a Dango uklidila. I já jsem odešla nahoru. V Daiově pokoji jsem sklidila oblečení a zavřela skříň a Daisukeho obečení jsem hodila do automatky. Došourala jsem se do pokoje a vysíleně padla do postele. Usnula jsem okamžitě a opět bezesným spánkem.

vzbudil jsem se, ale dál jsem ležel a koukal do stropu
začátek dalšího zabitého dne .. ovzdechl jsem si

Čile jsem pobíhala po pokoji. Uklízela jsem a u toho si pobrukovala mělodie.
,,Dango, dango, dango, dango..Dango, daikazoku!" zazubila jsem se a poskládala další kus oblečení. Převlékla jsem se z pyžamka. Vlasy jsem si sepla do velkého ohonu. Spokojeně jsem odťapkala do koupelny a z automatky vyndala Daisukeho oblečení. Vzala jsem ho a cupitala s ním ven, kde jsem ho pověsila na sluníčko. Odešla jsem do kuchyně připravit něco k jídlu. Předtím jsem ale zavolala na Daisukeho.
,,Nelež a vstávej. Je pěkně....Dango, dango, dango..Daikazoku." prozpěvovala jsem si u toho.

"pobízíš mě k tomu abych tu běhal v ručníku či dokonce nahý ?" posadil jsem se

,,Ne.." zrůžověla jsem. ,,V Daiových kraťasech.." usmála jsem se na něj, když jsem mu donesla čaj a obložený talíř, kde bylo několik druhů uzeniny, zeleniny a nakrájené slané pečivo. Položila jsem to na stůl a odběhla si do kuchyně pro svůj čaj.

"případám si jako příživník"
bože nekecej a ber dokud nabízí !
vzal jsem si od všeho trochu a pustil se do jídla

,,Baka!" usmála jsem se. ,,Proč bys měl být příživník. Bydlíš u mě, tak přece nebudeš o hladu...Pomáháš mi víc než dost." napila jsem se čaje.

"no moc jsem ti zatim nepomohl" zasmál jsem se a dojedl "bylo to skvělé" usmál jsem se spokojeně

,,Neřekla jsem přesně jak mi pomáháš...Kdo řekl, že je to fyzická pomoc?" usmála jsem se.
,,A jinak ano..Je to výborné a hlavně zdravé." ukážu s úsměvem na zeleninu.