First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"jak myslíš, to je tvoje volba, sice je možná těžké se o ně starat, ale sluší ti to s dlouhými vlasy" došel jsem ke dveřím domu a potichu otevřel

Pomalým krokem jsem šla za ním. Na jeho odpověď jsem nereagovala. Panovala mezi námi taková ztísněná nálada. Takhle jsem to cítila já. Vešli jsme dovnitř a já za námi zavřela. Okamžitě jsem šla směr kuchyně, kde jsem si postavila vodu na kávu, kterou jsem už dlouho neměla.

lehl jsem si na gauč a shodil ze sebe triko "půjdu spát, ty dva dny bez spánku už stačili" usmál jsem se "dobrou noc Himi-chan"

S kávou v ruce jsem se vydala do pokoje. ,,Oyasumi nasai, Daisuke." popřála jsem s úsměvem a vystoupala schody do pokoje, kde jsem si znovu vzala dokumenty o Hyuugách. Posadila jsem se na postel a opřela se o zeď. Pročítala jsem si dokumenty a pila kávu. Přistihla jsem se však, že mi myšlenky zalítávaly každou chvíli jinam. Povzdychla jsem si a snažila se udržet mysl bdělou.

chvíli jsem přemýšlel o dnešních událostech, načež jsem brzy zavřel oči a usnul

Anbu, který viděl události u brány, se objevil za dveřmi mého pokoje. Slušně zaklepal a po mém dále vešel dovnitř.
,,Omlouvám se, že jsem sem vešel, aniž bych se ohlásil Lady Mizukage, ale máme problém.."
,,Jaký?" zvedla jsem k němu pohled.
,,Rusovlasá žena, která útočila už minule, se tu objevila znovu. Chce s vámi mluvit." vysvětlil.
Tsukiko... Postavila jsem se a ukryla dokumenty. Kousla jsem se do prstu, poskládala pečetě a vyvolala kosu, kterou jsem si připevnila na záda.
,,Kde je?"
,,U brány." odpověděl Anbu a zmizel a já k odchodu použila okno. Gomene, Daisuke, Daii..Ale tohle je naléhavé, nesmím se zdržovat.. Co nejrychleji jsem běžela k bráně.

vzbudil jsem se na gauči a rozhlédl se kolem, všude bylo ticho
asi ještě spí .. nebo šli na nákup pomyslel jsem se a zamířil si to do kuchyně.
V kuchyni jsem si vzal mléko z lednice a nalil si ho do hrnku, opřel jsem se o linku a pomalu ho upíjel

S plnou zbrojní jsem došla domů. Práskla jsem domovníma dveřma a vytočeně jsem došla do kuchyně. Nalila jsem si vodu do skleničky a pomalu ji pila. Ani jsem nepozdravila Daisukeho, byla jsem naštvaná na sebe. Jsem neschopná, fakt!.. přivřela jsem oči a skousla si spodní ret.

přišel jsem k domu od Hitomi a zaklepal

Z mého přemýšlení mě probudilo klepání. S povzdychem jsem šla otevřít a hned mě čekal infarkt.
,,Sa-Sasuke...?" zírala jsem do černých očí černovláska před sebou. Přistoupila jsem o krok blíž. ,,Iie..to..není..vždyť jsem.." zarazila jsem se.
,,Ty..Ty jsi Kisuke, že?"

"Ano...omlouvám se za sklamání ale potřebuji se na něco zeptat Mizukage-sama"

Konečně jsem se probudila a znovu vysoupala má nálada.
,,Nejde o zklamání, ale překvapení a probuzení..." ustoupila jsem ode dveří, aby mohl vstoupit dovnitř.
,,Na co zeptat?" povzedla jsem pravé obočí.

"Prý u vás byla PiliKKa-sama...jen se chci zeptat jestly náhodou neříkala jestly má nějakou stopu po Neurovi"

,,Hmm...Vlastně moc nevím..Když odcházela, nebyla jsem při vědomí. Psala vzakz, že Neura nenašla, od té doby nic nevím." zavrtěla jsem hlavou.

"Aha....a vy asi nevíte kde by mohl být že ?"

Znovu jsem pozvedla obočí a odložila jsem si kosu ze zad. Hodila jsem si vlasy dozadu a znovu se mu podívala do očí.
,,Proč? Chce to vědět PiliKKa?" zeptala jsem se nedůvěřivě.

"Ne....chci to vedět já....slíbil jsem jí že jí ho najdu"

Mírně jsem zvedla koutky úst v menší úsměv.
,,Naposledy byl spatřen v Kirigakure..Kam se poděl potom, nevím..Bohužel, více informací nemám."

pozoroval jsem z gauče Kisukeho
co je zas tohle, vypadá jak ten mrtvej .. bože asi už mi hrabe .. bezhlaví lidi se vracej, pomsta padlích !
vstal jsem a došel k Hitomi "co tu chce ?" řekl jsem potichu stojíc za ní

"Omlouvám se tedy že jsem otravoval" uklonil jsem se a pomalu odcházel

Pootočila jsem se na Daisukeho. ,,Hledá Neura." pousmála jsem se a znovu se zaměřila na Kisukeho.
,,Neotravoval jsi. Zkus se porozhlédnout po Kirigakure, naposledy jsem ho viděla u jezera, ale pochybuji, že tam ještě bude. Už je to celkem dlouho. Je mi líto, že jsem nepomohla." povzdychla jsem si.

"a hlava mu narostla znova ?" díval jsem se na něj v domění, že je sasuke

,,Hlava? Jaká hlava?" nechápala jsem a prohlížela si ho.
,,Počkej...Ne...Tohle je Kisuke Uchiha..Je to vnuk Sasukeho." pousmála jsem se.

"Nasledanou a děkuji" šel jsem k jezeru

Zamyšleně jsem ho pozorovala. Všechno mi vrtalo v hlavě. Zavřela jsem za ním a posadila se do křesla. Vzala jsem si na klín kosu a prstama přejížděla po její čepeli.