First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"kawaii Himi-chan !!" usmál jsem se a mírně jí zatahal za ručník ve snaze zjistit reakci

Protože jsem se snažila dosáhnout na bloček a stoupání na špičky nepomáhalo, mírně jsem povyskočila. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy mi zatahal za ručník. Z menšího zatahání vznikla katastrofa. Ručník ze mě spadl. Lekla jsem se a nedávala pozor. Zakopla jsem o svoje nohy a řítila se přímo na Daisukeho. Ten pode mnou ztratil rovnováhu a oba jsme skončili na gauči. Skončil pode mnou, takže jsem měla měkkčí přístání. Byla jsem tak překvapená, že jsem nedokázala říct vůbec nic, stejně tak se pohnout. Jen jsem mu zírala do očí s pootevřenými rty a rudla na po celém těle.

když jsem se otřepal z rány utrpěné do hlavy a otevřel jsem oči, díval jsem se přímo do těch jejích krásných upřímných očí "Hi-to-mi" řekl jsem hláskovaně a přitom jsem taky mírně zčervenal, nemohl jsem se nedívat do jejích očí, přitahovali mě jako gravitace

Zrychlil se mi tep. ,,Já..já..umm.." koktala jsem. Nevyklopila jsem ze sebe nic kloudného. Trochu jsem se odtáhla, takže jsem na něm poloseděla. Automaticky jsem zkřižila ruce na prsou ve snaze se trochu zakrýt, nepřestávajíc pozorovat jeho oči.

vzal jsem peřinu a omotal jí kolem ní "promiň, nechtěl jsem tě dostat do takovéto situace Himi-chan" usmál jsem se a stále se jí díval do očí

Zavrtěla jsem hlavou. Přidržela jsem si peřinu a posadila se vedle něj. Oční kontakt jsem stále udržovala a usmála se.

"klidně jsem mohl udělat něco čeho by jsme mohly později litovat buď já nebo ty, ale nerad zneužívám situací" usmál jsem se a pohladil jí po hlavě

,,Hai." Přikývla jsem a usmála se. Věděla jsem, že má pravdu a možná...možná i tohle byl ten Daiův důvod v noci. Uklidnila jsem se.
,,Děkuji, Daisuke.." dala jsem mu letmou pusu a na rty a odběhla se nahoru převléci.

usmál jsem se a poté jsem si schoval notýsek
to bude velmi ecchi povídka pomyslel jsem si
poté jsem si vzal hrstku cereálií a pomalu ujídal

Nejdříve jsem zaplula do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře. Shodila jsem ze sebe peřinu a tak, jak mě Bůh stvořil, jsem si stoupla před zrcadlo. Pár minut jsem se prohlížela, zahloubaná ve svých myšlenkách. Potom jsem dala ruku, na které jsem měla kousíčky ledu, nad umyvadlo a led okamžitě roztál. Studenou vodou jsem si opláchla obličej. Znovu jsem se na sebe podívala do zrcadla a nespokojeně se ušklíbla. Poskládala peřinu, která mě stále zakrývala a přemístila jsem se do pokoje, kde jsem se převlékla do čistého. Na krátké legíny natáhla krátkou sukni. Navrch tričko s hlubokým výstřihem vpředu i na zádech. Kolem pasu jsem si uvázala čelenku vesnice. Na boso s přeinou na rukách jsem opět sešla do obýváku a sedla si do křesla.

"asi to pojmenuju Himiiny trable" zasmál jsem se a pak se na ní podíval
"dnešní incident se nestal, Dai se nic nedoví" řekl jsem s úsměvem
sice je to nezapomenutelné, ale opravdu to vědět nemusí, ještě se mi nechce zemřít, natož se pohádat s bratrem ...

Usmála jsem se a přikývla.
,,A i kdyby se dozvěděl...Nic se nestalo, byla to nehoda. Ani jeden situace nezneužil." naklonila jsem hlavu na stranu a pousmála jsem se.

"možná" uculil jsem se, při myšlence na notýsek
"co by potom bylo ... kdyby jsem toho zneužil?" zamyslel jsem se při pohledu na Himi

Skrčila jsem si nohy tak, že jsem si na nich klečela a loktem jsem se opěla o opěrku křesla. ,,Nevím.."

"řekl bych, že hádka .. nenávist, všechno zlé, možná i bratrovražda" ušklíbl jsem se při pomyšlení na Daiovi reakce "už se opravdu musím odstěhovat"

,,Žádná bratrovražda by nebyla....A nechci, aby ses stěhoval..." řekla jsem klidně. Vážně jsem nechtěla, aby šel odtud pryč, ale nemůžu tady někoho držet, zvlášť když....Prostě nechci, aby šel! Chci je tu oba. Brášku i lásku. Povzdychla jsem si.

"promiň, ale už dlouho mě to trápí, když jsem tady, a když k tomu připočtu ten dnešek a včerejší noc .. nevím co budu muset snášet příště, a ani to vědět nechci, proto musím pryč" řekl jsem mírně zklamaně

Sklonila jsem hlavu a přivřela oči. ,,Dobře..Jak chceš.." odpověděla jsem se staženým hrdlem.

vstal jsem a sebral si svůj batoh "a čím dřív se tak stane, tím to bude lepší, ikdyž to tak možná nebude vypadat, nicméně ti děkuji, že jsi se o mě tak hezky starala" usmál jsem se a batoh si hodil na záda

Zvedla jsem se z křesla a přišla k němu. Beze slova jsem ho objala.
,,Pamatuj si, co jsem ti před pár dny řekla. Miluji tě, oniichan!" tlačily se mi slzy do očí, tak jsem je musela zavřít. Bolelo mě vědomí, že je to kvůli mě. ,,I když se budeme vídat...stejně...bude tu prázdno."

"myslím si, že tu bude naopak akorát .. přebíval jsem tu už dost dlouho a Dai si toho určitě všímal, jen ze slušnosti mlčel" objal jsem jí taky "promiň, že ti taky neřeknu nic hezkého, ale kdybych ti své city vyznal, tak by mi bylo nejspíš ještě hůř než teď"

Polkla jsem a silou potlačovala slzy. Nevěděla jsem, co na to říct, ale věděla jsem, jak se cítí. Alespoň z poloviny. Vzpomněla jsem si na jednu situaci před třemi lety..Prostě jsem stála a objímala ho.

když jsem viděl jak na tom je a uvědomil si, že mě ještě nepustila, tak jsem řekl "vypadá to, že tu zůstanu ještě přes dnešní noc"

Zvedla jsem k němu pohled se zpytavým pohledem. Trochu jsem se pousmála a přikývla. Jedna noc. Nic moc, ale aspoň to není tak náhlé.
,,Gomene.." zamumlala jsem polohlasně.

"nemáš se za co omlouvat Himi-chan, neudělala si nic špatného kvůli čemu by si měla důvod" usmál jsem se a dal jí malý polibek na čelo "moje malá Himi" zasmál jsem se a batoh si hodil zpátky ke gauči