First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

,,Víš moc dobře, že tomu tak nebylo vždy.." polkla jsem. ,,Daisuke, já..." nevěděla jsem co říct. Opřela jsem se zádama o zeď.
,,Ach ta vaše tvrdohlavost.." opřela jsem si i hlavu.

"promiň nechtěl jsem tě tím zatěžovat. měl jsem raději mlčet" došel jsem ke dveřím "jestli budeš něco potřebovat budu dole"

,,Nezatěžuješ mě..Jen mě to zaskočilo a takové situaci trochu mrzí..že ti tím ubližuji.." vzdychla jsem si a odlepila se od zdi a otočila se čelem k němu.
,,Byli jsme jako brácha a ségra. Nedal jsi mi nic najevo...gomene.." už jsem mlela kraviny. Zaskočilo mě to řádně.

" nedělej si se mnou starosti, hlavně, že jsi šťastná" odešel jsem do obýváku, kde jsem se posadil na křeslo a přemýšlel

,,Daisuke." šeptla jsem. Opřela jsem se znovu o zeď a sjela po ní na zem. Nestěžuj si už nikdy, že jsi sama. Máš teď pozornosti na rozdávání!

po minutách rozmýšlení jsem si lehl na pohovku a koukal se do stropu, kde jsem před sebou stále viděl Himiiny oči a nemohl jsem se na ně nedívat
neměl jsem jí nic řikat, akorát jsem zhoršil situaci, Dai mě zabije jestli se něco dozví

Vstala jsem a svlékla se a šla se se osprchovat. Oblékla jsem se se do noční košile a sešla dolů, abych se šla alespoň napít. Šla jsem opatrně, abych nevzbudila ani jednoho a hlavně abych neupadla. Schválně jsem nikde nerozsvítila. Co nejtišeji jsem si vzala skleničku a nalila si perlivou vodu. Otočila jsem se zádama k lince a opřela se o ni.

v tom napostém tichu jsem slyšel i šumění bublinek v jejím pití
asi bych měl opravdu odejít do suny, možná to pro ní bude lepší
převalil jsem se na bok a koukal se na vstup do kuchyně
ale po tom dnešku jí tu samotnou nechat nemůžu

Prázdnou skleničku jsem po sobě umyla. Rozsvítila jsem světlo a šla za ním. Věděla jsem, že nespí. Přiklekla jsem si k němu, skousla jsem si spodní ret.
,,Nechceš...Nechceš něco jíst, když už nespíš?"

"pojídám své myšlenky, to mi stačí, na noc bych i tak jíst neměl, ale ty by si měla spát, aby si byla zase fit" řekl jsem ustarale

,,Já jsem toho zažila hodně a přežila jsem.." pousmála jsem se. Zvedla jsem se a odešla do kuchyně. Chvíli jsem tam cosi kutila, poté jsem zalila dvě misky ramenu horkou vodou. Přinesla jsem mu jednu misku.
,,Jez a žádný řeči!" nakázala jsem mu.

povzdychl jsem si " a jak bych mohl odolat tvému chutnému rámenu, že ano ?" uchopil jsem hůlky, posadil se a s chutí se pustil do jídla

Pousmála jsem se a posadila se do křesla vedle gauče. ,,Potom si jdi lehnout nahoru. Je tu víc pokojů. Nemusíš spát na gauči." vložila jsem si do úst první sousto.

"jsem na gauč zvyklí a navíc jsem jde krásně chladný vzduch z kuchyně, celkem se mi tu líbí, není co měnit" pokračoval jsem v jídle

Vzdychla jsem si a snědla další sousto. ,,Jsi hrozný beran."

vzbudil jsem se na gauči a viděl Himi spát v křesle, vzal jsem svou deku a přikryl jí "alespoň tak si odpočineš" usmál jsem se

"Ohayo!!" vykřikl jsem do domu, sotva jsem otevřel dveře. "Byl jsem na nákupu!" usmíval jsem se nadšeně a ignoroval fakt, že je všude ticho! Donesl jsem tašky do kuchyně a začal uklízet věci do poliček a lednice - ramen, ramen, ramen, ramen, nějaká zelenina, ramen, ramen, dvě krabičky cigaret.. spokojeně jsem se usmál, vzal jednu cigaretu a vyšel s ní na verandu. Když jsem procházel přes obývák všiml jsem si Himi i Daisukeho. Divný...

vstal jsem a šel za Daie, došel jsem na verandu a tiše promluvil "chodíš si na nákupy, když je Himi na pokraji smrti, jak šlechetné"

"Zdravím..." vešla jsem do domu a unaveně se opřela o futro.

"Cože? Jak jako, že je na pokraji smrti? Co to sakra kecáš?" vyjekl jsem a zahodil cigaretu do trávy.

"Kdo je na pokraji smrti?" optala jsem se ustrašeně.

"nekecám vůbec nic, teď už je v pořádku, byl jsem s ní v nemocnici" mávnul jsem mezi tím na PiliKKu "byla nucena použít tu pečeť, stálo jí to hodně sil"

"Můj bože.." přiložila jsem si ruku k ústům. "A.. a je už v pořádku?"

"Ale já... já to nevěděl..." zamumlal jsem. "Jak jí je?" měl jsem strach a bylo to vidět!

"vždyť říkám, že už je v pořádku !" řekl jsem mírně naštvaně "hlavně jí nechte spát co nejdýl, utekl jsem s ní z nemocnice, takže se musí léčit doma"