First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"takže nesplňuju podmínky, tato volba je vyloučena, jdu tam sám a ty jdeš okamžitě spát ať si odpočatá, odejdu až si zítra promluvíme, dřív ne"

koule kterou jsem dal Himi začala silně svítit ... po chvíli se zde objevil Hologram mě a u mě stále Yuuki, koule kterou jsem dal Himi fungovala jako projektil

,,Řekla jsem, že jsem schopná toto podstoupit!" zamračila jsem se a snažila si udržet vážnou tvář. Jenže se mi samovolně zavíraly oči a já se je násilím snažila nechat otevřené. Opřela jsem se aspoň o linku. V tom se objevil hologram Yuuki a toho člena Akatsuki.
,,Co? Yuuki!" křikla jsem a dívala se zmateně do jejích očí.

otočil jsem se k hologramu
hm .. co má v plánu .. zabít jí yuuki před očima aby trpěla ? .. jestli ano, není dobré aby tu byla
podíval jsem se na Himi a pak zpět na hologram
snad ne, potřebujou jí snad živou

Hologram Yuuki.

Som rada že ste v poriadku Mizukage-sama. povedala som a pri tom som sa usmiala.

stál jsem vedle yuuki
''zdravím Mizukage''
ušklíbl jsem se

,,Jsi...Jsi v pořádku, Yuuki?" zakoktala jsem se. Bylo slyšet, jak se mi třásl hlas. Silou jsem potlačila slzy.

Hologram
Hai...mizukage-sama a čo vy?Som rada že vás vidím pred tým než zomriem ...povedala som ale stále som sa usmievala Higukademu som tak mačkala ruku až to bolelo.

Teď jsem slzy nezadržela. Samovolně mi stékaly po tvářích.
,,Ne...nenechám tě umřít." zavrtěla jsem hlavou.

v ruce se mi vytvořil plazmoví kunai
''yuuki ?''
vzdychl jsem si
''chceš za mizukage ?''

Prekvapene som pozerala a bola som ticho.

''brzy se setkáte, neboj jenom to teď trochu štípne''
kunai jsem jí zarazil do srdce a ten jí vpustil do srdce trochu plazmy tak že to vypadalo jako by byla mrtvá ale má plazma ji rychle uzdravovala což, ale nebylo vidět

Já som sa okamžite zrútila na zem a bola vidieť iba jedna slza v oku ktorá mi stiekla po líci.

,,YUUKI!" zakřičela jsem, po tváři se mi kutálely slzy jako hrách a padla jsem na kolena, přičemž jsem to celé sledovala neschopna slova.

vytáhl jsem kunai teď ji konečně mohu přenést
na místě kde jsem vytáhl kunai netekla žádná krev jelikož to místo již bylo zacelené a ona měla v krvi trochu plazmi která ji během hodiny vyprchá...
klekl jsem si k tělu yuuki a začal jsem dělat pečetě na obou rukách

hm .. takže udělal co jsem si myslel, ale její chakra stále nezmizela, něco tu nehraje sedl jsem si k Himi a pozoroval yuuki

Upřeně jsem vše sledovala. Ničemu jsem nerozumněla, jen jsem pozorovala bezvládné tělo rusovlasé dívky, ležící na zemi. Plakala jsem, to bylo vše, na co jsem se vzmohla.

najednou se v jejich místnosti ve které byli vytvořila silná fialová záře tak že nic neviděli ... když záře zmizela ležela u nich na zemi yuuki a v ruce držela kouli kterou jsem dal himi a svítila zeleně... můj hologram zde již nebyl

Na chvíli mě oslepila záře, než jsem si na její světlo zvykla. Když zmizela, spatřila jsem záplavu červených vlásků. Polykala jsem slzy a dívala se na ni.
,,Yuuki..." zašeptala jsem její jméno. Zavřely se mi oči a mé tělo zmalátnělo.

Bola som stále v bezvedomý.Ty si ale blbá...Prečo?aspoň som pomohla mizukage a keď zomriem tak sa nič nestane.stane zomriem s tebou! rozhovor dlho trval ale nakoniec moju myseľ nechal rokubi tak

prohlédl jsem Yuuki a nahmatal jí tep "pořád je živá .. to není normální .. další člen akatsuki, který pomohl" nejdřív jsem vzal Hitomi do jejího pokoje na postel a přikryl jí, potom jsem vzal i Yuuki a odnesl jí do postele k ní a taktéž jí přikryl
snad bude ráda, že je s ní až se probere

,,Yuu..ki.." zašeptala jsem ze spaní, přičemž se mi po tváři kutálely slzy dál. Pohla jsem rukou tak, že jsem se dotkla její. Zareagovala jsem stejně jako novorozeně. Chytila jsem ji za ruku a nepustila.

usmál jsem se a sešel do obýváku, kde jsem si sedl na gauč a zavřekl oči

ani som sa nepohla ale moja ruka stískala tu jej.

Přitiskla jsem k sobě víčka a potom je otevřela. Bolela mě hlava. Otočila jsem se na pravý bok a dívala se na dívku s červenými vlásky, spokojeně oddychující vedle mě. Jednou rukou se mě držela. Pohadila jsem ji po tváři a pousmála.
,,Ani nevíš, kolik jsi mi nahnala strachu.." zašeptala jsem a zastrčila jí pramínek rudých vlasů za ucho. Vstala jsem a přikryla ji. Poté jsem se vydala dolů. U schodů jsem se musela zastavit a přidržet stěny. Udělalo se mi mdlo a myslela jsem, že se mi rozkočí hlava. Když už jsem byla schopná sejít dolů, opatrně jsem sešla schody a zamířila do kuchyně, nejdříve se napít.