First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Zatlačila jsem rukou na jeho záda, aby se předklonil. Já se naklonila k němu a potom jsem mu vodou namočila vlasy, čímž byly znovu krásně hladké a mekké.
,,Utřít si ruce před tím, než sáhneš na elektrický spotřebič je samozřejmé! To ví i malé dítě, Daii." Vypla jsem vodu a ze skříňky pod umyvadlem jsem mu podala čistý ručník, aby si vlasy usušil. Mezitím, po usušení rukou!, jsem do zásuvky zapla fén.

Zakřenila jsem se. "Škoda." pousmála jsem se. "Jasně, můžeme!" kývla jsem. "Můžeme, z Kiri jsem toho nikdy moc neviděla."

Začal jsem si ručníkem sušit vlasy. "Nejsem ani malej ani blbej! Prostě jsem zapomněl.. krom toho raiton je můj živel!" ušklíbl jsem se. Potom jsem zpozoroval stroj v jejích rukou a ukázal na něj. "Nehodláš to znovu použít?!"

"hm .. mohly by jsme se vydat na louku, nic hezčího v kirigakure nemáme" vstal jsem a oteřel dveře "až po tobě slečno zvrhlá" zasmál jsem se

Povzdychla jsem si. ,,Chtěla jsem...Ale pokud nechceš, zase ho uklidím." pokrčila jsem rameny.

"Hele!!" zazubila jsem se. "A mimochodem..." ukázala jsem na něj rukou, na které byl stříbrný prstýnek. "...skoro paní!" vyplázla jsem jazyk. "Tak tedy na louku!" usmála jsem se a vydala se ze dveří ven.

"jen jestli jsi si svým rozhodnutím jistá" odešel jsem směr louka
(přesun)

"Naprosto!" následovala jsem ho. /Přesun/

Začal jsem si ručníkem sušit vlasy. "Nejsem ani malej ani blbej! Prostě jsem zapomněl.. krom toho raiton je můj živel!" ušklíbl jsem se. Potom jsem zpozoroval stroj v jejích rukou a ukázal na něj. "Nehodláš to znovu použít?!"

"No... když to přežiju, tak jo..." posadil jsem se na vanu. "Zkus to!"

Protočila jsem panenky, vzala jsem si do rukou hřeben a i s fénem jsem po postavila za něj. Zapla jsem fén prozatím na minimum a probírala jsem se mu vlasama, přičemž jsem mu na ně pohyby sem a tam pouštěla horký vzduch. Někdy jsem je pročísla hřebenem a postupně a přidávala na síle fénu. Tváře jsem měla růžové a usmívala jsem se. Věděla jsem, že o tom ví, byli jsme naproti zrcadlu. Bavilo mě hrát si s jeho vlasy.

Spolkl jsem poznámku o tom, že mé vlasy vidí hřeben poprvé v životě. Někdy si i pařez jako já uvědomí, že by tím zničil situaci. "Díky..." zamumlal jsem zamyšleně. Sledoval jsem její obraz v zrcadle.

,,Není za co." usmála jsem se a fén vypla. Vypla ze zásuvky a uklidila ho. Otočila jsem se k němu.
,,Teď už to uschne samo." pousmála jsem se.

Rukou jsem si projel vlasy. Znovu se rozčepýřili a rozlezli do všech strach. Pousmál jsem se. "Myslím, že jestli u tebe budu dlouho tak budeš mít dlouhý účet za vodu!"

Vykulila jsem oči. ,,Proboha, co máš s těmi vlasy?!" Zamyslela jsem se. ,,Zkus si je namočit a nechat uschnout volně. Možná ti fén nedělá dobře." pousmála jsem se. ,,Pak přijď dolů, ramen už budeš mít studený." uculila jsem se a zmizela z koupelny. Dole mě čekalo překvapení, nikdo tam nebyl.
,,Yare?" zamrkala jsem. ,,Aspoň mi to mohli oznámit." sebrala jsem prázdné misky a odešla do kuchyně, aby smyla nádobí.

Zkusil jsem si vlasy učesat, ale moc to nepomohlo. Rozhodl jsem se to neřešit, tak jako do teď! Sešel jsem dolů a obhlédl situaci. "Měl jsem pocit že tu seděl můj bratr a tu Kazekage!" ukázal jsem na obě křesla.

,,Asi šli ven!" křikla jsem z kuchyně. Domyla jsem nádobí a utřela si ruce. V obýváku jsem vzala misku se studeným ramenem a v kuchyni ji ohřála v mikrovlnce (nevím, jestli ji Shinobi mají, ale to je jedno xD). Potom jsem ji podala Daiovi.

Vzal jsem ramen a strčil si nudle do pusy. "Detuju!" zamumlal jsem s plnou pusou. Polkl jsem, nabral nudle a zvedl je do výšky. "Aaaaa!" udělal jsem na ní aby otevřela pusu. "Za maminku..."

Zakřenila jsem se. ,,Nemám hlad, Daii. Jen se najez." usmála jsem se a rovnala si kimono, které mi lezlo nahoru. Jakoby nestačilo, že je už tak dost krátké. Nikdy jsem neměla ráda dlouhé oblečení, tudíž jsem si nechala zkrátit i kimona, ale v takovýchhle situacích jsem z toho byla nervozní.

"Ale Himi..." přistoupil jsem blíž. "Otevři pusu!" pousmál jsem se na ni něžně.

Dala jsem hlavu na stranu. ,,Já vážně nechci jíst." usmála jsem se a nechala rty pěvně semknuté.

"Hitomi!" pronesl jsem přísně. "No taaak..." políbil jsem ji na tvář. "Kvůli mě bys to zvládnout mohla..."

,,Kyaah." kníkla jsem. ,,Nemám hlad!" vzdychla jsem, nicméně jsem pusu otevřela.

Potěšeně jsem se usmál a důlky s jídlem vložil do jejích úst. "Vidíš, ani to nebolelo!" usmál jsem se. "Měla bys jíst, ještě jsme tě dneska neviděl!"

Dokousala jsem to a spolkla. Olízla jsem si rty. ,,To proto, že jsem nejedla. Nejedla jsem od Yuukiiné smrti. Neměla jsem chuť ani čas." pousmála jsem se.