First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Zůstala jsem červená a raději se zaposlouchala se do rozhovoru. Stejně jsem byla myšlenkama jinde. Motalo se mi toho v hlavě tolik.

"takže jste otěhotněla v 15, řekl bych, že na Kazekage dost nezodpovědné, nemyslíte ?"

I když jsem byla mimo, tohle jsem postřehla. Vlepila jsem mu pohlavek
,,Baka! Chovej se slušně! Tohle je její osobní věc!" zamračila jsem se.

"Etto... v šestnácti..." uculila jsem se trochu ostudně xD. Tohle budeš poslocuhat do konce života! "Připouštím, možná to bylo trochu... nezodpovědné, ale zvrhlé to nebylo!"

pohlavek jsem více méně ignoroval "já se tu nezmiňoval o zvrhlosti v téhle spojitosti .. to vy jste ta která to řekla" koukl jsem na ní s šibalským výrazem

"Ne! Vy jste řekl, že jsem zvrhlá, já že ne a vy jste se ptal na věk!" zavrtěla jsem hlavou. "Kde je Dai?" zamrkala jsem... trochu zvrhle xD.

"každý jsme v nitru své duše zvrhlí, jen to nemusíme dát najevo .. že ecchikage Hitomi-sama ?" pousmál jsem, přičemž jsem přesunul pohled na Hitomi

,,Hmm? Asi v koupelně, slyšela jsem sprchu." zvedla jsem se a a podívala se na Daisukeho.
,,Když myslíš." pokrčila jsem rameny a šla do kuchyně.

"Asi se za to stydí!" špitla jsem, když zmizela v kuchyni. "Chceš s něčím pomoci?"

,,Iie, zvládnu to." křikla jsem zpátky a uvařila vodu, kterou jsem zalila tři rameny. Opřela jsem se o linku a zírala do země. Vlasy jsem si dala na levou stranu a chytila se za pečeť. Štvala mě, protože mě omezovala. Ale už jsem byla trochu klidnější, když ji Assasin zapečetil. Povzdychla jsem si a sledovala páru z misek.

zamyšleně jsem hleděl na Kazekage
musí být asi náročné starat se teď o dvě děti a ještě o dědinu, když s ní není Neuro, hm...
hlavou se mi honili různé myšlenky a nevnímal jsem okolní dění

"Stalo se něco? Najednou jste nějak zvážněl..." zamávala jsem mu rukou před očima. "A mimochodem... nemohl by jste mi normálně tykat... já si pak připadám strašně stará..." zazubila jsem se. "Faaaajn!" křikla jsem k Himi zpět.

když zakřičela na Himi, tak jsem se probral "hm ..? co že to ? promiňte nevnímal jsem"

"Všimla jsem si!" zasmála jsem se. "Můžeme si tykat? Vadí mi to, připadám si jako stoletá!"

Vlasy jsem si znovu upravila tak, aby pečeť nebyla vidět. Styděla jsem se za ni. Vzala jsem dvě misky a odnesla do obýváku. Jednu jsem postavila před Daisukeho a jednu před PiliKKu.
,,Nechte si chutnat." pousmála jsem se a vrátila se do kuchyně pro třetí misku, která patřila Daiovi. I tu jsem přinesla do obýváku, leč Dai stále nikde. Co mu tak trvá? On snad v té koupelně usnul.

"Arigato!" pousmála jsem se. Povzdychla jsem si. Vzpoměla jsme si na Daikiho a na to, jak jsem ho u rozjedeného ramenu nechala bez vysvětlení... život je plný zvratů.

"ano ano, žádný problém já jsem Daisuke" chtěl jsem jí podat ruku, ale při pohledu na ní se zarazili mé oči u misky rámenu "Itadakimasu !" zakřičel jsem a s rozzářenýma očima se pustil do rámenu

,,Stalo se něco?" optala jsem se, když jsem si všimla, že najednou zesmutnila.

"Nic... znovu mi došlo proč jsem tu..." povzdychla jsem si ale hned se zase usmála při pohledu na Daisukeho. "Vypadá to, že to máš výborné!" zazubila jsem se.

bleskurychle jsem rámen dojedl a spokojeně se usmál "ano je to skvélě, Himi-chan vaří výborně"

Přikývla jsem a pousmála se.
,,Hned jsem zpátky." vyšla jsem schody nahoru a zaklepala na dveře koupelny.
,,Daii? Tys tam zapustil kořeny nebo jsi usnul?" zavolala jsem na něj přes dveře.
Dneska se ještě potřebuje uklidnit a nabrat sílu...Zítra se dáme do práce..Ach, Pili..

"Skoro!" otevřel jsem dveře. "Chtěl jsem si vyfoukat vlasy... ale zapomněl jsem si utřít ruce..." ukázal jsme na své vlasy trčící do všech stran. "Dostal jsem ránu...Chvilku jsem se vzpamatovával!" zazubil jsem se xD.

,,Jashin-sama!" zděsila jsem se. ,,Baka, vždyť se ti mohlo něco stát!" vynadala jsem mu a sáhla si na jeho vlasy. Pobaveně jsem zakroutila hlavou. Protáhla jsem se kolem něj do koupelny a pustila sprchu.
,,Pojď sem." usmála jsem se.

Poslušně jsem za ní docupital i když jsem neměl tušení co chce dělat. "Nemůžu za to...!" hájil jsem se chabě.

podíval jsem se na PiliKKu "no .. nechceš jít někam ven ? myslím, že dneska už se tu stejně nic dít nebude, kromě jejich ložnicovích aktivit kam nás rozhodně nepustí"