First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"Já?" pousmála jsem se. "Naopak, žiji skoro jako jeptiška!" zazubila jsem se.

"hm .. ? copak vás k takovému životu vede ? myslel jsem, že máte děti" nejistě jsem odpověděl

"Ummm..." zavrtěla jsem se v křesle. "No... děti mám... dvě..." odpověděla jsem. "Dobře... tak úplně jeptišková nejsem..." zamyslela jsem se.

" a kdopak je ten šťastlivec, kterému se poštěstilo být s Kazekage ?" upřeně jsem se díval na Kazekage

"Emmm Neuro Uchiha..." pousmála jsem se. "Co vy? Nějaká přítelkyně?"

hm .. neuro
"no já .. na to nějak nemám čas, a navíc, nikdo by nechtěl chlapa kterej je pořád u jiné ženy" zasmál jsem se

"Pořád u jiné ženy?" zvedla jsem obočí.

" no však víte, někdo musím uhlídat ty dva nezodpovědné!" usmál jsem se a poukázal na schodiště vedoucí ke koupelně

,,No..." začala jsem, když Dai oněměl. ,,Půjdu se převléci." usmála jsem se a prošla jsem kolem něj. Nebyl ode mě tak daleko, tudíž jsem se o něj ,,nechtíc" otřela. Než jsem zmizela z koupelny, usmála jsem se na něj a utekla celá rudá do pokoje.

"Ach.." usmála jsem se znalecky. "Chápu!" pokývala jsem hlavou. "A jak dlouho už spolu jsou?"

Nasucho jsem polkl. Sotva vyšla z koupelny, padl jsem na záda do vody a zhluboka se nadechl. "Hitomi já tě zabiju... nestačilo ti, že jsem se jak idiot musel zchladit včera?!" ještě chvilku jsem se válel v louži, než jsem se sebral a pln pesimismu na sebe pustil sprchu. Chlapy to mají někdy těžký!

"kdo ví, bratr je do ní blázen od mala, ale kdy se dali dohromady to jsem opravdu nepostřehl" zamyslel jsem se nad tím

"Uiiiiiii kawaíííí!!" rozplývala jsem se nadšeně. "Muselo být hezké být v týmu!!" usmívala jsem se.

"jak pro koho ... kdo má pořád poslouchat ty jeho sladký řeči o Hitomi, hučel to do mě celý mí dětství !" zamračil jsem se

Zavřela jsem za sebou a padla na postel. To snad není pravda...Jako puberťačka... vzychla jsem a blaženě se usmívala.
,,Jako puberťačka." šeptla jsem, zvedla jsem se a konečně se šla obléci. Jen co jsem ale otevřela skříň, div jsem nekníkla. Vše bylo buď mokré nebo špinavé a já tu neměla skoro nic! Nakonec jsem vyhrabala kimono, které dosahovalo těsně nad kolena. Z vlasů mi ještě kapala voda, pročesala jsem si je a v duchu nadávala, když pár dlouhých vlasů zůstalo na kartáči. Hodila jsem si vlasy tak, aby nebyla vidět pečeť. Čelenku vesnice, nebo spíše spojenectví, které zázrakem ještě nepadlo, jsem si uvázala kolem krku a s povzdychnutím jsem vyšla z pokoje.

"Jůůů to je ještě roztomilejšííí!!" zářili mi oči nadšením. Sakra nejsem já trochu ujetá?

"Etto ... to jsou všichni kage tak divný jako vy dvě ?" řekl jsem s úšklebkem

"Co je na mě divného?" narovnala jsem se. "Snažím se být vážená Kage, trénuju to už čtyři roky!" zazubila jsem se.

"pořád jste pouhý .. zvrhlý .. člověk" zasmál jsem se

"Zvrhlý?!" vykulila jsem oči. "Nejsem zvrhlá! >.<"

"opravdu ?" usmál jsem se podezřívavě "vím, že je neslušně se ptát, ale kolik vám je let ?"

"Ehmmm... devatenáct?" dívala jsem se trochu zmateně.

"a etto ... kolik je vašemu nejstaršímu dítěti ?"

Když jsem procházela kolem koupelny, zaslechla jsem šumění vody. Nechala jsem to tak a sešla po schodech do obýváku.
,,Umm...gomene, že mi to tak trvalo..." zacvrlikala jsem mírně červená a posadila se k nim.

"Čtyři, obě jsou dvojčata.." pousmála jsem se na Daisukeho. "Ummmm v pořádku!" kývla jsem na ni významně.