First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

došel jsem do bytu "konečně !! pohovka !!!" radostně jsem ulehl na pohovku a během chvile usnul

Usmála jsem se a povzdychla si. Přikryla jsem ho dekou. Poté jsem se zhroutila do křesla. Doslova, napůl jsem omdlela. Časté použití pečetě.. pomyslela jsem si před tím, než se mi zavřely oči a já usnula vyčerpáním a bezesným spánkem.

vzbudil jsem se s rozespalým výrazem a podíval se na Hitomi
bylo toho na ní opravdu moc šel jsem uvařit čaj

Stikla jsem k sobě víčka a poté je otevřela. Zamrvila jsem se a se zívnutím se protáhla. Zase mě všechno bolelo. Asi bych s tou kondičkou měla něco dělat.. Usykávala jsem bolestí skoro při každém kroku. Podivně mě bolelo rameno. Došla jsem k zrcadlu v předsíni a stáhla rukáv. Řezná rána na rameni a zaschlá krev? Jasně! Vždyť mě ten Jashinista sekl do ramene. Povzdychla jsem si.

přinesl jsem dva hrnky čaje do obýváku na stůl a posadil se s pohledem upřeným do hrnku

Když hrnky cinkly o stůl, probudila jsem se ze zamyšlení. Přestala jsem na sebe zírat do zrcadla, opět jsem ramínko vytáhla a přešla k Daisukemu. Položila jsem mu ruku na rameno.
,,Děje se něco?" všimla jsem si jeho zamyšleného výrazu.

"ano ... opět jsem zjistil jak jsem bezmocný, když ti jde o život" pohlédl jsem na ní "opět jsem ti nedokázal pomoct, když si to potřebovala"

,,I ty, Brute?" povzdychla jsem si. ,,Dai tuhle říkal to samé." klekla jsem si před něj a opřela se o jeho kolena, abych udržela rovnováhu. ,,Ani ty, ani on, si nemůžete nic vyčítat!..Stalo se, co se stalo. Jsme v pořádku všichni tři a to je nejdůležitější, ne?" pousmála jsem se.

"no .. to ano, ale jsi si jistá, že jsi opravdu v pořádku ? už zase si byla nucena použít prokletou pečeť, a nevypadáš zrovna v pořádku, udržíš se ještě vůbec na nohách ? nedivil bych se jesltiže ne, myslím, že tohle používání pečetě tě ničí víc než nám přiznáš"

Pousmála jsem se. ,,Udržím se na nohách, jen mě vše bolí. Brzy to bude v pořádku. Jsem jen vyčerpaná." ujišťovala jsem ho s úsměvem.
,,Kdybych si mohla vybrat, tak pečeť nepoužiju. Neumím ji ovládat, i když..Včera už jsem se jakž takž držela." naklonila jsem rozpačitě hlavu na stranu.

"a skončilo to useklou hlavou" zasmál jsem se "nečekal bych od tebe, že dokážeš být tak drsná bojovnice" usmál jsem se na ní "každopádně dnes budeš ještě odpočívat, jestli je třeba něco udělat, udělám to já"

,,Umm..Byla to moje teprve druhá useknutá hlava!" bránila jsem se se smíchem. ,,A nezapomeň, byla jsem i v Anbu. Když bylo třeba, zabila jsem bez soucitu a emocí." s usyknutím jsem se postavila. ,,Zatím o ničem nevím...A stejně bych tě nenechala. Měl bys odpočívat, jsi po zranění. Já jsem v pořádku a zvládnu to." pousmála jsem se.

"opravdu ? pamatuji, že tě ten magor sekl kosou do ramene, jaktože ses nenechala vyšetřit ?!!" řekl jsem ustarale

,,Protože jsem na podobná zranění zvyklá." usmála jsem se a abych mu to dokázala, stáhla jsem si tričko z pravé ruky. Na paži jsem měla jizvy.
,,Pořezala jsem se o plast, když jsem se rozčílila."usmála jsem se rozpačitě. ,,Zahojilo se to. Zahojí se mi i rameno." nandala jsem si rukáv zpátky.

"plast a kosa, nemyslíš, že je to rozdíl?"

,,Ano...V tomto případě byla kosa menším nebezpečím." přikývla jsem.
,,Plast mě poškrábal a zarýval do kůže. Řezné rány byly hlubší, než tohle..Přestože je kosa ostrá, ten plast mi ublížil mnohem víc. Udeřila jsem do něj silou, on mě sekl jemně. Cítila jsem to. Kdyby chtěl více, usekne mi ruku celou." usmála jsem se.

vzdychl jsem si "no dobře jak myslíš" vzal jsem si hrnek a vypil čaj "hlavně už nechoď nikam bez toho aniž bys jednomu z nás dala vědět, pak se o tebe bojíme a je nám akorát líto, když musíme jen přičumovat"

,,Hai, hai." zakřenila jsem se. Ano, tohle mi chybělo. Opět mezi nimi jako malá Hitomi, kterou ochraňují. To, co mi v Kiri chybělo, byli oni. Sklonila jsem se k němu, protože narozdíl ode mě seděl, a políbila jsem ho na tvář.
,,Arigatou, Daisuke." usmála jsem se.

odklonil jsem pohled "vůbec nechápu tvé myšlení, děkuješ za věcy, které by měli být samozřejmostí, a tohle by sis mohla odpustit, nejsem Dai" vstal jsem a šel před dům

Teď jsem nechápala já jeho. Šla jsem za ním.
,,Tohle nejsou samozřejmosti. Lidé můžou být sebevětší přátelé a nepomůžou si. Já mám štěstí, že mám vás dva. Za to děkuji..A ten polibek.." odmlčela jsem se. ,,Nemyslela jsem ho špatně. Není to poprvé, co jsem ti dala pusu, dělávala jsem to už jako malá. A pusu jsem dávala tobě, ne Daiovi, jestli si to už nepamatuješ...Teď se sice něco změnilo, ale tohle nemělo být...milenecké...Ale dobře, gomene." ušklíbla jsem se a opět zašla do domu. Mrzelo mě to, ale prosit se ho nebudu. Odcupitala jsem do pokoje, kde jsem si sedla na okenní parapet a dívala se ven. Vítr mi čechral vlasy a slabě svítilo sluníčko. Zavřela jsem oči a nastavila tvář paprskům.

"já si radši nemyslím vůbec nic" odešel jsem pryč (přesun)

Slyšela jsem kroky před domem. Věděla jsem, že je to Daisuke, ale nedalo mi to a oči jsem otevřela. Zahlédla jsem jeho záda, směřoval pryč. Povzdychla jsem si. Následovat ho opravdu nebudu. Svlékla jsem se a v lehkém županu jsem přešla do koupelny. Pustila jsem na sebe sprchu. Voda mi bičovala tělo a já usykávala bolestí, když mi smočila zraněné rameno Poté jsem si namydlila celé tělo a opláchla. Stejně tak vlasy. Zabalila jsem si tělo do ručníku a pomalu šla do pokoje. Byla jsem sama v celém domě, tak mi to bylo jedno. Posadila jsem se před zrcadlo a pročesávala si vlasy. Dlouhé vlasy jsou sice chlouba, ale ta údržba, to je děs. Poté jsem si v lékárničce, kterou mám ve skříni, našla obvaz, se kterým jsem si ovázala rameno a hruď. Už na suché tělo jsem si oblékla kimonové krátké šaty, na levé straně u nohy sešikmené. Kolem pasu uvázala čelenku vesnice, vzala kozačky a ještě s mokrými vlasy jsem se vydala pryč.

došel jsem domů a ihned usedl do svého oblíbeného křesla
hm ... měl bych se jít umeeeejt,ale jsem tak líneeej vzdychl jsem si a odebral se do koupelny s osuškou na zádech
"dám si jen rychlou sprchu, hned budu pryč" zakřičel jsem od dvěří koupelny na Himi a pak jsem vkročil dovnitř, svlékl se, posadil se pod sprchu a pustil na sebe teplou vodu
další promrhanej den, asi si budu dělat čárky

,,Jasně!" křikla jsem zpátky a odešla do kuchyně. Změníme zvyk... Podívala jsem se do lednice a vytáhla mé oblíbené sladké jídlo-DANGO pro dva. Připravila jsem k tomu kakao^^ (xDD) a došla s tím do obýváku. Vzala jsem si do rukou hrníček s kakaem a pomalu se napila. Potom jsem se zamyslela. Hrníček jsem držela v rukou a pohrávala si s jeho ouškem.

Když jsem se umyl, vylezl jsem ze sprchy a rozhlédl se "a sakra! jsem to vůl!" koukal jsem se na své zakrvácené věcy, poté jsem se zabalil do osušky a sešel do obýváku "etto .. Himi-chan, zapoměl jsem, že tu nemam zádné věcy" se smíchem jsem se podrbal na hlavě