Ulice Kirigakure

First topic message reminder :

Sem pište veškeré ostatní dění.

Zmätene som sa na Takera pozrela, "Nechceš mi čo...?" Chytila som Kaita do ktorého Takeru kopol, prešla som mu po bruchu ktoré mal isto udreté, vyliečila som ho. "Blondínka na vtákovi?" spýtala som sa Deidaru.

Postavil som sa vedľa Yuuki.
"Vďaka. Pre istotu musíme byť pripravení na najhoršie."

Pozrel som sa dole na ninjov Mas stastie ze som prisiel pozri sa co si narobil a este aj krvacas...obviaz si to lebo vykrvacas Povedal som a pozeral som sa stale dole vtacikovia odleteli do vzduchu a asi 20 metrov nad zemou vybuchli takze sa nikto nezranil

podívám se na deidaru "neboj trochu si užijem ne" skočím dolů a složím pečetě a vrhnu po kaitovy oštěp pomocí jutsu Yami:Ransu kura "ufff to bylo jen tak tak" skocím zpět na ptaka "deidara-sempai jedeme"

Vzhľadom na to, že ma ešte držala Yuuki, odrazil som sa od nej a preskočil oštep.
"Nie som žiadny amatér a už vôbec nie pomalý."

Mala som pred sebou bariéru z vody takže sa nič nestalo. "Divný...všetci v Akatsuki sú taký divný?" spýtala som sa len tak pre seba.

Jeziis Povedal som a leteli sme poamly nad dedinou Na co si sem vobec prisiel?

"ne to nejsi Ale dokaže se hýbat ve vzduchu" a vrhnu dalsí kopí

Vytvorim husenicu a ta zviaze Takeruho Heej spametaj sa... Povedal som znudene

"Okamzite mne pust deidaro"

Oštep preletel cez moju hlavu. Tá časť sa mi rozpadla na vodu.
"Mizu Kawarimi, to je dôvod, prečo ma nemôžeš zasiahnuť na diaľku."

Všetci shinobi pokračovali v útoku. Keďže Takeru lietal, dostal zásahom vody s raitonom.
"Konečne zásah!" Vykríkli ninjovia od radosti.

Kuknem na Takeruho Dobre padame Leteli sme smerom do aka sidla
[presun]

"už mně štvete"zakřičel jsem vytrhl jsem ruce skulinou vh lave mi znelo nedelej to bude to bolet složil jsem pečetě "chidor!!!!" a vrazil jsem ho do housenky a tim to zasahlo imne ale chidori jsem udržel a běžel jsem na kaita a snazil jsem se ho oslabit chidorim

"Možno že si trieda S, ale tvoje ťahy tomu nenasvedčujú. Takto nekrytého by ťa mohol dostať aj gennin."
Napadol som ho mečom a jeho ruky sa zošili dohromady, preto jeho chidori zasiahlo jeho druhú ruku.
"Nepodceňuj ma. Sám som možno na úrovni A, ale s mojim Nuibarim sa vyrovnám aj vám."

vyskočil jsem odkopl jsem kaita "Jednou tě dostanu" *přesun tsukki*

Tentokrát som už neletel ako predtým, iba ma to posunulo, pretože reagovať druhý krát na ten istý pohyb už nie je tak náročné.
"Už sa na to teším."

Sedela som ako prikovaná, nikdy som nevidela ninju ktorí dokáže zošiť protivníkove ruky. "K-kto ste?" spýtala som sa ho.

"Jeden z legendárnych šermiarov."
Otočil som sa k nej.
"Dúfam, že ste len zaskočená a nie vystrašená. Existujú totiž ešte omnoho nebezpečnejšie a odpornejšie zbrane, než je Nuibari."

"Aah...som len zaskočená..." povedala som mu a zdvihla som sa. "Nuibari? Ahh...silný názov...pre silného ninju..." povedala som a usmiala som sa. "Prosím ochraňujte mi Hitomi-chan...zaslúži si lepšiu ochranku než som ja.." poviem mu a zmiznem.
(Presun)

Zjavne som ju nestihol zastaviť. Ešte ma bolelo brucho po prvom odkopnutí.
Nie som si celkom istý, prečo práve takáto reakcia. Bojovali sme predsa spoločne, okrem toho, ochraňovať mizukage predsa nemusí iba jeden človek. Aj by som šiel za ňou, ale nie som senzibil, neviem, kam zmizla. Radšej tu počkám s Hitomi, no dúfam, že nič nevyvedie.

,,Zvládli jste to na jedničku." usměji se na Kaita. ,,Klidně můžou ostatní říkat, že je Kirigakure slabá, já ale vím, jaké Shinobi tu mám." položila jsem mu s úsměvem na rtech ruku na rameno.

Vešla jsem na ulici a rozhlédla se kolem sebe. Nidko mě nekontroloval, což mi bylo divné, ale to jsem zas tak moc neřešila. Přemýšlela jsem, jak mám najít adrasu Himiina domu.

,,Půjdu zkontrolovat další místa, jestli tu není někdo, kdo sem nepatří...Akatsuki využívají Kiri více a více a to se mi nelíbí." nakrčila jsem obočí a rozešla se dál. Procházela jsem dál troskama a bodalo mě u srdce. Kousla jsem se do rtu a zpozorněla. Pocítila jsem silnou čakru, ale povědomou. Šla jsem po ní a...Zaradovala se. Usmála jsem se a šla jí naproti.
,,Tak dlouho.." řekla jsem, když jsem byla skoro u ní.

Otočila jsem se na hnědovlásku a na tváři mi zazářil úsměv. "Strašně se mi stýskalo!!" objala jsem ji prudce. Konečně jsem měla v sobě klid.