Ulice Kirigakure

First topic message reminder :

Sem pište veškeré ostatní dění.

Neodtahovala jsem se a stoupla jsem si na špičky. Rukama jsem mu zajela do vlasů a vískala je.

po chvíli jsem odstoupil ani né o 20cm a zmateně jsem se koukal před sebe neveděl jsem co mám říct nebo co dělat

Celá jsem jen hořela. Zrychleně jsem dýchala a dívala se mu stále do očí. Viděla jsem na něm rozpaky, ale ani já jsem na tom nebyla o nic lépe. Kso kso kso...Co teď?! Kousla jsem se do rtu, neschopna slova.

přemýšlel jsem co říct ale nic mě nenapadlo

,,Umm..já..Etto..." koktala jsem. Sakra, tak k tomu něco řekni! No stejně jsem mluvit nemohla. Zmohla jsem se pouze na úsměv, kterým jsem ho obdarovala. Na sucho jsem polkla.

pořád sem neveděl co říct mísili se ve mě pocity

,,Etto..já..." přistoupila jsem k němu, trochu si stoupla na špičky a pohladila ho po tváři. Usmála jsem se. ,,NEvím jestli se to mělo stát..." píchlo mě u srdce, když jsem si vzpomněla na Assasinův polibek..poslední polibek...,,Každopádně..Nelituji toho, SAsuke." měla jsem opět vážnou tvář, i když zrychlený tep. Ten jeho jsem cítila taky, byl stejně rychlý jako ten můj.

"No....mělo nemělo....já na osud nevěřím.....ale ani já toho nelituju..." snažil jsem se uklidnit "Ale co teď ?? a já vůbec nevím co si mám o tom myslet....."povzdechl jsem si "vyznat se ve vás je težké"

,,Vyznat se ve mě je těžké?...Myslím, že není..Jen..Ještě se o to nikdo nepokusil." pousmála jsem se a přejela mu bříškem palce přes rty. Své suché jsem si olízla, aniž bych si to uvědomila.

"Ne ...myslým obecně ve vás...dívkách"

´Já radši du ségra´přesun dům klanu yamada

,,Aha, tak odtud vítr vítr." pousmála jsem se napůl pobaveně. ,,Ve vás, mužích, se taky málokterá dívka vyzná...Jste vždycky strašně tajemní a málokdy se k něčemu máte." Stoupla jsem si zase na paty, zase jsem byla o hlavu menší, než on. Zvedla jsem k němu pohled a usmála se.

"Já teď nevím co mám dělat....nevím jestly to byl jen úlet nebo něco víc"

Sklopila jsem hlavu. ,,Nevím." zavrtěla jsem hlavou. ,,Možná úlet..Jsem už tolik let zamilovaná...Jenže nám zřejmě není přáno být spolu..Nevím..Stále se mezi nás něco staví..A já už nevím, co mám dělat." Nemohla jsem uvěřit, že se tu svěřuji nukeninovi! Vždyť před chvílí to byl můj nepřítel!

"Nevím..necháme si to proležet v hlavě ok ?....a no...asi by si mě teď měla zadržet přece jenom jsem nuukenin"

Zavrtěla jsem hlavou a o krok odstoupila. ,,Nenechám tě zavřít..Stalo se, stalo..Jen..Tohle prostě zapomeňme.." pokusila jsem se o úsměv.

"Dobře...ale nechci aby si z toho měla problém prosím zadrž mě"

,,Iie!" vykřikla jsem prudce. ,,Nenechám tě zavřít! Hold..Bude lepší, když se nebudeme vídat..Takhle by to nemuselo ublížit ani jednomu." sklopila jsem oči. Už jsem se mu nedívala do očí. Najednou to na mě spadlo. Vše jsem si uvědomila. Jak jsem mohla být tak blbá?! Píchlo mě znovu u srdce. Do očí mi vyhrkly slzy, které jsem se nesnažila zastavovat. Samovelně mi stékaly po tváři.

"Dobře....budem dělat jako oby se tohle nestalo" šel jsem pryč

Dívala jsem se přes slzy za Sasukem. V hlavě jsem měla hrozný zmatek. Ničemu jsem nerozumněla a možná jsem ani nechtěla. Padla jsem na kolena, obličej si schovala do dlaní a brečela jako malá holka.

Příběhl jsem k hitomi"Neplač Hitomi co ti udělal?Mám ho jít zabít?".Hned poté jsem si uvědomil že je vlastně mrtvej a tak jsem si dal ruku na hlavu a škrábal se.

S obličejem v dlaních jsem zavrtěla hlavou. Poté jsem se mu podívala do očí.
,,Neudělal mi nic...Jen....Všechno jsem zkazila, Kine." vybuchla jsem v ještě větší pláč a objala ho.

Ale notak neplač"Pohladil jsem jí po zádech jemně."Nic jsi nepokazila nevím co si udělala ale určitě to bylo správné."

,,Iie..Nevím..Prostě to..bylo to špatně...já..Jsem strašně zmatená.." vzlykala jsem mu v náručí.