Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

"Okey...idem teda...Sayonara Lady Mizukage..." poviem jej ukloním sa a zmiznem. (Presun Konoha)

Otočila jsem se k oknu. Je to tu, Neuro. Stává se ze mě to, co v Anbu..

Zaklepala jsem na dveře a mírně se do nich opřela. Pomaloučku, skoro až dramaticky se otevřeli. "Mizukage-sama... vypadáte dobře..."
Sarkastická mrcha...
Hodná!

Otočila jsem se od okna ke dveřím. Zamračila jsem se. Tsukiko..Přišla, jak jsem očekávala.. Bedlivě jsem ji pozorovala, ale nic neříkala. Neměla jsem z ní dobrý pocit.

S pomocí Raijina jsem se objevila před ní. Aniž stačila zareagovat, prudce jsem ji chytila rukou na krku a přirazila na chladné sklo.
"Je slušné odpovědět!" Zavrčela jsem, ale pak jsem se zastavila. Druhou rukou jsem odhrnula pramen vlasů z její pečeti. "Který dobrák tě toho zbavil?" přimhouřila jsem oči a pozorovala ty její vodnaté.

Trochu jsem se narazila o parapet, když mě prudce opřela o sklo. Usykla jsem.
,,Slušnost je pozdravit..To jsem od vás neslyšela." prskla a přivřela oči, když mi odrhnula vlasy.
,,Proč je to důležité vědět?" odpověděla jsem otázkou.

Pousmála jsem se. "Docela se mi líbíte Mizukage-sama... drzost... spíš pošetilé, ale mě to pobavilo." pustila jsem ji a začala si prohlížet věci na stole, jako nějaká stará známá. "Důležité to ani moc není... spíš by mě zajímalo, který člověk touží po další pečeti, když maří moji první práci!" pousmála jsem se. "Určitě jste věděla, že přijdu... nejste hloupá.. co pečeť, jak vaše tělo reagovalo?" sedla jsem si na stůl a pozorovala ji.

Trochu jsem se uvolnila, když ode mě odstoupila. Teď jsem byla ráda za Anbu výcvik.
,,On by si pečeť dá nenechal..." ušklíbla jsem se. Potom jsem se zaměřila na druhou otázku.
,,Co byste typla? Jsem pořád tady..." pokrčila jsem rameny. ,,Tak snadno se mě nezbavíte."

"On?" pozvedla jsem obočí. "Není zas tolik lidí, kteří by uměli tuto pečeť..." ukázala jsem na znaky kolem mích prvně vytvořených znamének. "Výborné... vaše tělo to vydrželo... co záchvaty? Typuji, že byli časté a drastické, když máte tohle..."

,,Tak vidíte a on je jeden z mála, co tu pečeť umí." pousmála jsem se.
,,Pár jich bylo." usmála jsem se medově. ,,Ale zvládla jsem je, to je důležité, ne?" znovu medový úsměv. Nelíbí se mi, kam tím směřuje..

Znovu jsem se pousmála. "Takže vysoká hodnost- jonin, anbu... nebo snad kage?" zvedla jsme k ní oči.
K čemu ti bude to vědět?
Mlč, mám ráda kvízy!
Zalovila jsem v kapsičce pláště a vytáhla pár čokoládových kuliček. Strčila jsme je do pusy, pěkně jednu za druhou a usmála se. "Docela by mě zajímalo, jak moc se pečeť uchytila... ale to mi asi nepovíte.. že?"

,,Bohužel." usmála jsem se rádoby omluvně. To si dělá srandu s tou čokoládou?! Takhle trhlá jsem nebyla ani já v při Anbu misích!
,,Ano...Vysoká hodnost...ano, Kage....A vám známý..." pousmála jsem se. ,,Malá Tsu.." rozšířila jsem úsměv.

"Malá Tsu...?" přimhouřila jsem oči. "Takže Assasin..." pousmála jsem se. "Pravda... on by si pečeť dát nedal... ale jednou se mi podřídí, stejně jako vy všichni ostatní!" vstala jsem a stáhla plášť. "Je mi líto milá Mizukage-sama, ale váš odpor jsem čekala... budu si tedy muset na vás posvítit sama!" Kousla jsem se do palce, z kterého steklo trochu krve, která se hned zformulovala do provazce. Ostře jsem s ním švihla a svázala jí ruce k tělu. "Nechci vám zmazat kancelář!" informovala jsem ji a pomocí bleskové rychlosti obě transportovala na ulici za budovou.

Když se zmínila o Assasinovi, usmála jsem se. Poté už jsem nestihla udělat nic a zmizely jsme ven.

bez klepání jsem vstoupil do kanceláře
cože ? není tady ? .. ale to se nestává často
oknem jsem vylezl na střechu a rozhlédl se, poté jsem zahlédl dvě osoby na nedaleké střeše a rozeběhl se blíž k místu dění

Po krátkom hľadaní som našiel budovu Mizukage a vstúpil dnu. Zaklopal som na dvere jej pracovne a čakal na odozvu. Snáď je dnes v práci.

Rychlejším krokem jsem došla k budově Kage.Vystoupala jsem točité schody nahoru, kde sídlila má kancelář. Už na posledním schodě jsem se zarazila. Pomalu jsem se blížila ke svým dveřím, nespouštěje očí muže přede mnou. Na dva metry před ním jsem se zastavila.
,,Dobrý den.." pozdravila jsem slušně a následně se zeptala. ,,Kdo jste?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Dobrý deň. Volám sa Midotsuchi a som nový Tsuchikage. A vy ste kto?" Usmial som sa a naklonil hlavu na opačnú stranu.

Usmála jsem se. ,,Ráda vás poznávám, Midotsuchi-sama...Já se jmenuji Hitomi Yamada. Jsem Shichidaime Mizukage." představila jsem se s úsměvem a přišla blíže ke dveřím. Sáhla jsem na kliku a vdeře povolily, když ucítily mou čakru.
,,Pojďte dál." pozvala jsem ho. Přišla jsem ke stolu a sedla si za něj, zatímco jsem Tsuchikagemu pokynula rukou, aby se posadil do jednoho z křesel.

Vstúpil som do pracovne a zatvoril dvere. Potom som sa posadil na stoličku. "Rád Vás poznávam, Hitomi-sama."

,,Říkejte mi jen Hitomi, nemám ráda, když mi tak někdo říká..A klidně mi můžete tykat, zas tak stará snad nejsem." zasmála jsem se.

"Vporiadku, Hitomi." Usmial som sa. "Pôjdem rovno k veci. Prišiel som sem prejdnať diplomaciu medzi Iwou a Kiri."

,,Mírová smlouva?" pousmála jsem se a zamyslela se. Přiložila jsem si palec ke rtu a nakonec úsměv rozšířila.
,,Nenamítám nic proti. Budu ráda.." přikývla jsem.

S mírným úsměvem jsem přikývla.
,,Tuším, že Kirigakure ve spojenectví s Iwagakure nebyla. Za mou vládu ne. A myslím, že ani za předchozího Mizukageho. Budu ráda, když to napravíme." pousmála jsem se. ,,Věřím, že se Iwa polepší."