Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Jej slová som úplne ignorovala a konečne som sa aj ako tak rozdýchala.. spýtam sa ťa to takto... ty chceš ísť.. k Akatsuki da? položila som jej otázku takým naštvaným tónom hlasu pri čom som sa jej pozerala priamo do tváre, ak áno.. tak gomenne.. ale nemám silu na dlhý boj.. budem to musieť skončiť jedným úderom.. prebehlo mi hlavou a ďalej som sa na ňu pozerala.

"ŠÍlené nápady? jaké proboha." zděsil jsem se.

,,To poznáš sám. Jestli teda neusnu." Polkl jsem dalšího panáka a trochu se mi přivřela očka. ,,Je čas něco zrobit." Postavil jsem se a udělal pár kroků. Vrátil jsem se zpátky na své místo. ,,Až za chvíli." Znovu jsem se usmál.

"Ech, doufám, že nechceš jít dělat striptýz." zasmál jsem se a dojedl řízek.
"Už bys neměl pít." řekl jsem přísně.

Brácha zavelil tak musíme poslouchat! Usmál jsem se v duchu a díval se kolem sebe. Samehada se mi zakroutila na zádech. ,,Heh maličká ještě nepila." Usmál jsem se a podával jí panáka. ,,Opiju si meč." Samehada k tomu čuchla a hned se odvrátila. ,,Hm tak ne. Její chyba."

Pobíhala jsem po ulici stále v tom samém oblečení. Na dotazy ostatních už jsem ani neodpovídala. Kso, proč mám pocit, že se něco děje?! Z jednoho baru jsem zaslechla známý smích. Vlezla jsem dovnitř a mírně se pousmála. Došla jsem až k němu.
,,Hezký večer přeji, rozhodl ses opít?" naklonila jsem hlavu na stranu a dívala se černovláskovi do očí. Úsměvem jsem pozdravila i Seita.

"Bože," zasmál jsem se.
"Opít Samehadu? Baka." znovu jsem se smál. vypil jsem posledního panáka. "Ne, rozhodl jsem se věnovat svému bratrovi." pokrčil jsem rameny.

,,Zdravím." Usmál jsem. ,,Bratře." Vstal jsem a položil mu ruku na rameno. ,,Je načase si udělat noční procházku." Udělal jsem pár kroků k východu, ale opět jsem se zastavil a nakráčel zase zpátky. ,,Až za chvíli."

Zvedla jsem jeden koutek úst do úšklebku. ,,Tak vás v té bratrské lásce nechám. Oyasumi." mávla jsem jim a vyšla z odamtud. Na ulici jsem se zastavila. Zvedla jsem hlavu k noční obloze. Třeba se mi to jen zdálo...

"Kam jdeeeeš?" zakřišel jsem.
"Achjo, ještě mě vyvedou. Promiňte." zamával jsem číšníkovi, který se jen zasmál.
"Má výhody být Hokage." vytáhl jsem odněkud karty.
"Jsou Tsunade-sama, zahrajeme si?" začal jsem míchat a podal mu je.

,,Promiň bráško, ale já hazard v tomhle stavu hrát nemůžu." Usmál jsem se a podíval se na něho. ,,Jdu." Postavil jsem se a vyšel z baru ven. Lehl jsem si pod strom na lavičku a pozoroval noční oblohu. ,,Heh tolik hvězdiček. Zkusím je spočítat. Jedna, dva, tři, čt-tyři, ppět a tam je še...." Víčka mi klesly a já už spokojeně oddychoval.

Povzdychla jsem si a procházkou to vzala zpátky. Nebýt té pitomé pečetě...byla bych mrtvá..Neochránila bych tím nikoho..sáhla jsem si na místo, kde mi zůstane jizva. Začalo se to léčit pozdě, mezitím se to zacelovalo samo. Na tom místě jsem měla kimono protržené. Ušklíbla jsem se. Opět jako Anbu..Jen bez masky, ale s přetvářkou..

Usmál jsem se dal číšnikovi dýško a zaplatil celou částku. Vyšel jsem za Seitem.
"Pojď domů." opatrně jsem ho zvedl a nesl. Jako když jsme byli malý.
"Achjo, ty vzpomínky." ušklíbl jsem se a nesl ho po svých.
Dohonil jsem Mizukage.
"To ses nemohla umýt." ušklíbl jsem se.

Z proplouvání myšlenkami mě vytrhl mužský hlas. Pootočila jsem na něj hlavu.
,,Zatímco se opíjíš, já vraždila pro dobro světa." vrátila jsem mu škleb. ,,Před chvílí jsme se vrátili, nebyl čas." povzdychla jsem si a opět se zahleděla na noční přikrývku zdobenou hvězdami a kotoučem měsíce.

"Pšt. Nevidíš že spí?" uchechtl jsem se. "Tak pro dobro světa? Hm, zajímavé, na co tě poslal, náš milovaný Osmý Hokage, Ohnivý Daimyo a taiken celé aliance?" zeptal jsem se s úšklebkem.

Až teď jsem si všimla Seita, kterého nesl na zádech. Pousmála jsem se.
,,Poslal nás na misi do Kiri. Zabít vůdce ROOTu, jež mě neměl rád a odmítal poslouchat vše, co jsem udělala." zakřenila jsem se. ,,Tak teď už poslouchat opravdu nemusí." ušklíbla jsem se. Zde pravidlo-O mrtvých jen dobré- neplatí..

"Chápu, určitě to ale všechno dělal pro vesnici. Vyvražďovat vlastní obyvatele. No, Konoha má co mluvit." hořce jsem se ušklíbl.
Chladný vánek, mě docela probouzel a slivovice mi přestala otupovat mozek.
"Docela bych chtěl zažít ty časy...Jak to tady vlastně bylo? Jaký byl Třetí nebo čtvrtý? Nebo rovnou můj předek První? Ach promiň, nudím tě tu kecy o naší úžasné Historii a o Hrdinech Listové..Ale co takový Yondaime Mizukage? slyšel jsem, že za jeho vlády se Kiri říkalo Krvavá mlžná."

Povzdychla jsem si. ,,Ano, každý všechno dělá pro dobro vesnice či světa. To je známé." ušklíbla jsem se. ,,Ale také záleží, jakým způsobem..Chtěl mě odstranit, protože jsem mu sebrala post Kage. Stejně tak se o to zřejmě pokoušel u Rokudaime Mizukageho. A to už by mělo být trestané a je to špatné...Aby mi bylo nějak blaho z toho, že jsem ho zabila, to opravdu ne." zavrtěla jsem hlavou, až se mi vlasy rozletěly kolem hlavy.
,,A nenudíš. Je krásné vidět někoho, kdo miluje svou vesnici, její historii a všechny Kage." usmála jsem se. ,,Za čtvrtého Mizukageho se tak vesnici říkalo. Kvůli zkouškám na akademii. Celou dobu byli všichni skvělí kamarádi, ale při zkouškách bojovali na život a na smrt. Silnější přežije." pousmála jsem se. ,,Později se tato zkouška zrušila. Někteří se do toho uměli vžít až moc." zasmála jsem se jemně.

"Ano, je zvláštní, jak osud Uchihů dopadá na nás všechny i teď...Tenkrát za to mohl Uchiha Madara." pousmáll jsem se.
"A opět je válka.. Ano, já miluju tuto vesnici a její obyvatele. udělám pro ně cokoliv, všichni jsou má rodina. Včetně tohot." trhl jsem ramenem, aby se Seito trochu uklidnil. Slintal mi na něj a hlasitě chrápal.
"Občas si říkám, jestli jsem neměl zemřít já, a Tsunade-sama mohla žít, ale myslím si, že to tam sama chtěla. Předala nám víru v mladou generaci, mě to čeká taky." ušklíbl jsem se.

Zasmála jsem se. Z brašničky jsem vytáhla kus čisté látky, kterou jsem utřela Seitovi pusu, jako malému klukovi a následně Assasinovi rameno, mezitím co jsem se pustila do dalšího svého proslovu.
,,Myslím, že přemýšlet, či jsme neměli umřít my místo někoho, je zbytečné. Jak jsi řekl. Tsunade-sama předala víru v mladou generaci. A každý z hrdinů, jako je ona nám něco předal. Můžeme na to přijít hned, nebo i později. Každá smrt má nějaký důvod, i když se může zdát opak." usmála jsem se nakonec.

"Souhlasím s tebou naprosto. Hm, nemáš to náhodou od strýce Kosukeho!?" podivil jsem se nad tou řečí, připadala mi povědomá.
"No, tak či tak, je to všechno moc zvláštní...Někteří dostanou dvakrát šanci žít, někteří jenom jednu, ale to nic nemění na tom, že budeme bojovat. Až do posledního výdechu. Naše přesvědčení je silnější, nesmíme dovolit, aby...Svět Shinobi Akatsuki jistě zničí. Docela mě překvapuje Everest. Když si vzpomenu, že jsem ho měl jako za vlastního Shinobi, tolikrát jsem mu zachránil krk. Jak dokázal zradit vesnici a předchozí Raikage? Vždyť z Kumogakure nikdy nepocházel žádný Nukenin. Když přehlédnu ty aféry s Byakuganem, Hizashim Hyuugou, Kushinou Uzumaki, Kyuubim a pokus o vraždu Druhého Hokage."

Usmála jsem se a zároveň vzdychla.
,,Život je plný překvapení...To, co se stalo, nezměníme. I když, správně, někdo tu šanci dostal dvakrát, ale to mají zřejmě vyvolení." zakřenila jsem se. ,,Akatsuki porazíme. Shinobi Konohy, Kiri i Suny jsou připraveni obětovat své životy, jen aby svět zachránili. A po dnešku, snad se nemýlím, ale věřím, že i Iwagakure. My budeme vítězové a Akatsuki opět zapláčou." usmála jsem se a zaryla si nehty do kůže.

"Ano, možná, že bylo zbytečné vyvolávat válku, ale ať Akatsuki vidí. Válka je hlavně kvůli Kumogakure. No nic, skvěle se mi s tebou povídalo, ale už jsem skoro tu. Jenom zahnu doprava. Takže..hmm..zatím." pousmál jsem se a chtěl něco udělat. Seito na zádech zachrápal tak jsem se otočil a zmizel.

Usmála jsem se. ,,Oyasumi," šeptla jsem do ticha, které panovalo po vesnici.
,,Vidíš, broučku, vracím se do starých vzpomínek..Jednou ti je třeba povyprávím. Historie je opravdu bohatá.." usmála jsem se a pokračovala dále, až na místo, kde jsou všichni utábořeni.

Ja a Lizzy sme boli stále na ulici a bola už dosť tma.Áno do akatsuki! pomohli by mi odpečatiť môjho bijuu aby som mohla trénovať a ochrániť ľudí! odskočila som na druhú strechu.Poskladala som ručné pečate a použila som Kuchoyose no Jutsu a privolala som meč aj zo šelmovitou mačkou.
vytreštila som oči keď som videla že prišlo mláďa.
TO SI ROBÍŠ SRANDU! zakričala som a vzala som si meč ktorý bol pri mláďati.