Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Aha... takže Kurama.

"A můžu se zeptat kolik ti je let? Chodil jsi na akademii?" pokračovala jsem ve vyptávání.

Pokud mu chci nějakým způsobem pomoci, měla bych o něm vědět co nejvíc.

"Som gennin a..."
V hlave sa mi zrodila zaujímavá myšlienka, pomocou ktorej sa budem schopný vyhnúť posmeškom z jej strany.
"...a mám 9 rokov."

Zajímavé... v devíti letech dokončil akademii. Možná i dřív. No, nedivím se že se chová tak dětinsky a že je někdy tak drzej. Nebudu ho tedy mlátit... i když si někdy koleduje.

"Dobře, a už máš nějakou představu jakým směrem by se měl tvůj trénink ubírat? Popravdě umím docela obstojně taijutsu, ale jinak toho nemám moc co nabídnout."

Tohle mě přivede do hrobu... určitě...

Čo najmilšie som sa usmial.
"Ja vám verím."

Kecla jsem do trávy. No nazdar. Do čeho jsem se to namočila.

"Dobře, a kdy plánuješ navštívit Hokage? Abych věděla odkdy s tebou můžu počítat?"

"Bol by som vám vďačný, ak by ste to uchovali v tajnosti. Za hokagem by som šiel až po úspešnom dokončení tréningu, áno?"

Hm, chceš to pišišvore, máš to mít. Postavila jsem se na nohy.

"Dobrá tedy, začneme něčím lehkým a nenáročným. Nechci tě hned zabít. Pro začátek bude stačit když mě poraníš. Je jedno jak, je jedno čím."

Postavila jsem se asi deset metrů od něj, zhruba do středu tréninkových prostor.



"Tak můžeš začít." zvolala jsem.

Chm, můj první trénink byl v něčem podobný.

"Rozumiem!"
Vytvoril som Sumi Bunshin, ktorý sa postavil hneď vedľa mňa. Pripravil som si pečate.
"Ideme na to!"
Rozbehol som sa oproti nej.

Zase dva klony... mám z toho blbý pocit. Zkoncentrovala jsem čakru do dlaní a byla připravená kdykoliv použít Juuken, nebo jeho odnože. Pro začátek zkusím tohle.

Mávla jsem oběma rukama a poslala na něj čakrové jehly. Zajímalo mě, zda se jim dokáže vyhnout i když je tak v ráži.

Klon sa vrhol predo mňa a dostal zásah za mňa. Ja som sa dostal až k Mikomi a po dokončení pečatí vznikol oblak dymu.
"Oiroke," tak som pred ňou už stál v malinko "dospelejšej" podobe.

Jen co jsem slyšela Oiroke hodila jsem salto, abych nic neviděla. To jsem zopakovala ještě pětkrát.



Kdyby to byl opravdovej úchylák a ne devítileté dítě, tak ho probodám jehlama...

"Dobře, je na čase tě upozornit, že tohle není žádný boj. A dvakrát na mě to samé neplatí." zavrčela jsem celá rudá.

Už nebudu útočit, jinak ho opravdu zabiju... znám se...

Smutne som sa na ňu pozrel.
"Ale ja okrem Sumi Bunshin a Oiroke nič neviem."

Tak to si ze mě dělá srandu ne?



"Chceš mi říct, že jsi se mě pokoušel dostat jen touhle úchyláckou technikou?" zírala jsem na něj. Pak jsem zase sklopila pohled k zemi, i když mi to s aktivovaným byakuganem bylo na dvě věci.

"Ehm... zruš to. A... a řekni mi radši nač máš talent. Genjutsu? Taijutsu?" snažila jsem se mu napovědět a zjistit o něm co nejvíc.

Po utvorení pečate som zrušil techniku.
"Genjutsu mám zakázané používať. Moje telo je na taijutsu príliš slabé a na ninjutsu vyšších tried nie som schopný vyprodukovať dostatok chakry."

Jedním slovem... génius... ušklíbla jsem se. Ale já když začínala... nebylo to o nic lepší.

"Nechápu proč bys nemohl používat genjutsu... souvisí to s tím obrazem?" naklonila jsem zvědavě hlavu.

Jestli je na genjutsu talentovaný, tak ho používat bude. Není nic horšího než promrhaný talent. A u nás nikdo jako on není.

Na jej poznámku s obrazom som len súhlasne prikývol a dodal:
"Genjutsu klanu Kurama je zakázané."

Tak tenhle přístup se mi nelíbí.

"Poslyš, nevím kdo má právo to zakazovat. Jestli chceš být shinobi, měl bys rozvíjet to co umíš. Pokud ti to tedy nijak výrazně nevadí." Proč to je zakázané? Kdo to sakra vymyslel?

"A neměj strach, nikomu nic neřeknu." dodala jsem. I když mi nemusí věřit, zná mě teprve chvilku.

Nastala krátka chvíľa ticha.
"Genjutsu klanu Kurama nie je možné zrušiť. Navyše, ľudský mozog ho neodlišuje od reality. Preto ak by na niekoho bolo uvrhnuté genjutsu, v ktorom dostane infarkt, srdce dotyčného by skutočne prestalo pracovať."

Hnnnnnnng... jestli budu špatný sensei, tak zkapu. Ne dost, mám příliš bujnou fantazii. Nehnula jsem ani brvou.

"No... zní to děsivě. Nevím co si o tom myslet, buď ti Hokage zakáže něco takového používat, nebo tě bude chtít využít jako zbraň. Tedy myslím si to. Mám z něj takový pocit, ale třeba se pletu." zamyslela jsem se. Škoda že tu není Assasin. S tím měl nejspíš hezký vztah, když ho hledal.

"Ale neboj, to se zvládne." povzbudivě jsem se pousmála.

Jasně baka Mikomi, spoléháš na to, že Assasin přijde k sobě.

"Nie, to je nemožné. Hokage to ako zbraň nevyužije z istého dôvodu."
Prstom som ukázal na obraz.
"Kvôli nemu. On je ten, kto ma má pod kontrolou vždy, keď sa svoje genjutsu snažím používať. Nedá sa s ním dohodnúť. Nedá sa ho využiť. Preto by ma hokage najradšej videl... veď vieš."
Opäť som sa otočil k Mikomi.
"Ak mu nedokážem, že som schopný bojovať aj bez neho, môj osud bude spečatený a aj keby sa Assasin-sama vrátil, už nikdy viac nebudem môcť byť ninjom. Prosím, pomôžte mi, Mikomi-sama."

Do čeho jsem se to namočila...

"Neboj, udělám co jen bude v mých silách." rozcuchala jsem mu vlasy.

"Popravdě, ani já nejsem dvakrát silný člověk. Vynikám spíš rychlostí. Možná by pro tebe byl alternativou boj z dálky. Nebo genjutsu které běžně využívá Konoha. Co myslíš?"

Čekala jsem na odpověď a doufala že se něčeho chytím.

"Skúsiť to môžeme."
Prikývol som.

"Dobře, když jsem neuměla žádná pořádná jutsu, bránila jsem se tak, že jsem na nepřítele házela všechno co mi přišlo pod ruku." pravila jsem a ze skladu přitáhla jeden terč. Vytáhla jsem pět kunaiů a pět shurikenů a dala je tomu mrňouskovi.

"Teď zkus zasáhnout střed. Vyber si jakou vzdálenost uznáš za vhodnou." pravila jsem a posadila se do trávy kousek od něj.

Buď je to skrytý talent, nebo mi s tím kunaiem vypíchne oko.

Vzal som kunai do ruky a postavil sa dostatočne ďaleko od terča. Prižmúril som ľavé oko.
To je vlastne pravda. Precíznosť, ľahkosť a presnosť, to sú prvky k maliarstvu. Ak som schopný aplikovať ich na štetec, prečo nie na zbraň?
Natiahol som sa a chystal ním hádzať.
Bude to presný zásah. Vidím to. Som si tým istý. Nie je šanca, aby som minul.
Čo najsilnejšie som ním hodil. Dopadol asi meter predo mňa.

Aha...

Nevěděla jsem co si o tom myslet. Že je fyzicky slabý, to jsem čekala, ale že až tak... Napadlo mě, že by mohl střílet z luku, ale když jsem si představila, že nedokáže ani napnout tětivu a ještě mu ten luk praští do obličeje... raději jsem to zavrhla.

"No... budu upřímná. Ty budeš mít kunai v ruce, na nepřítele ho házet nebudeš. Nepřítele budeš zásadně podřezávat, až bude chycen v genjutsu." povzdechla jsem si.

"Budu muset vymyslet, co by pro tebe bylo to pravé. Zkusíme od každého něco. Půjde to."

Musí to jít... Ale ten nový Hokage se bude určitě vyptávat pro koho ty svitky chci...