Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Postavila jsem se proti neviditelnému protivníkovi a nejdřív si zkoušela údery, jak jdou za s sebou. Postupně jsem zrychlovala, ale měla jsem pořád skvělou náladu.

He? Naomi si dělá legraci ne? Nevěřicně jsem civěla, jak se v tréninkových prostorách opaluje. Radši jsem toho nechala a začala si hledět svého. No takže jak to bylo... Prvních 32 úderů už ostatně umím, teď ten zbytek.



Zvládnu to... ono budu muset, nic jiného mi nezbývá. Na nic jsem nečekala a dala se do práce.

Z kniznice som presiel sem a rozhodol som sa ze cely vecer pretrenujem kedze spat sa mi nechcelo a energie som mal dost takze som zacal z treningom ohna

Rano som bol tak unaveny ze podla mna sa uz viac ani nedalo
Tak ide sa ...
lenivym krokom som sa vybral do sidla klanu Inuzuka,Rongu ma nasledoval

Protáhla jsem se.
Vítr si pohrával s mými vlasy. Tak důkladně, že mi občas překážely ve výhledu.
Odhrnula jsem si jeden pramen z očí a "vypnula" Byakuugan.
64 úderů... Zase tak těžké to není. Je to jen rozšíření 32 úderů.
Pousmála jsem se a na mé tváři se objevil zasněný výraz.
A vypadá to, že mi to jde.
"Tak ještě jednou..." Ani nevím, proč jsem to řekla nahlas.
Postavila jsem se před jeden strom a aktivovala Byakuugan.
"Hakke Rokujūyon Shō!"

Nahodou som uvidel Shijin ako trenuje tak som sa siel pozriet blizsie ako sa jej dari Rongu si primne sadol lebo uz vedel ze nejdeme naspet

Na chvíli jsem se zastavila.
Na čele se mi perlil pot, ale byla jsem nadšená. A hlavně ráda, že se učím další silnou techniku.
Moje oči zaregistrovaly kousek ode mě pohyb a já se otočila, i když jsem už předem věděla, kdo tam stojí.

"Ahoj." mávla jsem na Ryuujiho a zářivě se usmála.
Měla jsem opravdu dobrou náladu...

Uff... Je tady...
Všechny myšlenky na to, jak ho budu muset někde hledat, protože jsem moc líná na pravidelné vstávání se rozplynuly a nahradila je má obvyklá nálada.
Optimismus... Jak ještě můžu být optimistická, když jsem tak nezodpovědná?

"Tak tohle jutsu už umíš, začneme s dalším, co říkáš?"
Tenhle způsob vyjadřování bych měla asi vypustit...

"Jinak ahoj Shijin a omlouvám se, že vám skáču do řeči." zářivě jsem se usmála a pro jistotu se ohlédla přes rameno, abych zkontrolovala Yuniiku. Má společnice ležela ve stínu jednoho z vysokých stromů a přivřenýma očima vše pozorně sledovala.

"Ashi-san..." vydechla jsem překvapeně.
"Tedy... Zdravím." Po jejím proslovu jsem mírně zvedla obočí.
Vlastně si dokážu představit, že by tohle řekla Naomi-sensei, ale rozhodně by se u toho netvářila takhle. Pousmála jsem se.
Moji náladu to jen zlepšilo.

"No... Já vás nebudu rušit." odklidila jsem se kousek dál a posadila se na jednu z větví, které byly dostatečně vysoko. Dostatečně vysoko, aby mě nikdo neviděl. I moje dobrá nálada byla zacloněná nějakými mraky. Dostatečně černými na to, abych upadla do nostalgie a zasněně sledovala nebe skz větve.

Sluneční paprsky mi kreslily po tvářích a já občas mrkla, když mě oslnily. S ubývajícími minutami jich ale ubývalo.
Nostalgie, melancholie...
Krásná slova...

"No a co ma teraz naucite Ashi sensei ?"
spytal som sa nadsene

"Začneme s jednou z těžších a ničivějších technik..."
Sledovala jsem, jaký na něj ta slova budou mít účinek.
"Tsuuga - Ostrý tesák."

"Ale tady už nemůžeš cvičit jako blázen. Měl by jsi to teoreticky zvládnout za tři dny, ale je to složitější než Juujin Bunshin. Klon člověk-zvíře vyžadoval soulad s Ronguem. Ostrý tesák vyžaduje ´naprostý ´a bezchybný soulad. Pokud to tak nebude..." Pokrčila jsem rameny a pak mu podala svitek.

"Záleží na tom, jestli jste se už dokázaly jeden do druhého vcítit."
Naklonila jsem se k němu blíž.
"A já myslím že ano." Rozcuchala jsem mu vlasy a posadila se vedle Yuniiku. V tomhle mu ani jedna z nás nepomůže.

"Ehm no idem nato!"

potom som pozrel na svitok a zacal som si ho citat
Takze nieco tazsie a konecne silnejsie no huraa!
peclivo som cital a potom co som to precital som sa pustil do treningu

Pohrávala jsem si z jedním z lístků, které mi uvízly ve vlasech.
Nechtělo se mi seskakovat dolů. Možná proto, že takhle jsem se cítila klidná.
Neviděná, sama... I když to asi nebyla největší výhra.
Uvolnila jsem sevření a sledovala, jak lístek padá na zem, proplétá se mezi větvemi až nakonec téměř líně dopadne. Vítr ho poodnese ještě kousek dál a pak už nic. Tak takhle nějak jsem si teď připadala.

Na konečcích prstů jsem začala tvořit chakrové jehly. Zase automaticky.
Zvláštní... Uklidňující... Dalo by se udělat z chakry něco víc?
Tvarovala jsem světle modrou chakru, kterou obvykle používám při Juukenu, promíchávala ji s Fuutonem a pak jen samotnou přeměňovala ve zvláštní podoby. Hmm... Kdo ví, jestli by se z chakry daly vytvořit třeba vrány?
Nedařilo se mi, ale nevzdávala jsem to. Tou myšlenkou jsem byla naprosto okouzlená a nechtěla jsem se jí vzdát.

Seskočila jsem větve a hbitě se prosmekla mezi stromy.
Jako kdyby nikdo neměl vidět, že jsem zmizela. Bůh ví proč jsem to tak chtěla...
Zamířila jsem do ulic, zatímco v ruce se tvarovala chakra.
Bavilo mne to, neuvěřitelně mne to bavilo.
Až by člověk neřekl, že jednou má tahle nevinná hra zabíjet.

(Přesouvá se)

Hm. Nikde nikdo... jen Naomi spí opodál na sluníčku. Tím pádem jí můžu na chvíli zdrhnout. Píchla jsem se čakrovou jehlou a poskládala pečetě na Kuchiyose. Kizoku se objevil během vteřiny.



"Už zase potřebuješ zachránit zadek pískle?"

"Ne, tentokrát chci abychom natrénovali něco společně. Ale potřebujeme hodně prostoru. Pomůžeš mi hned, nebo si musím vyslechnout obvyklou přednášku o své neschopnosti a tvé nekonečné úžasnosti?" mimoděk jsem si při těch slovech vybavila jistou osobu.

Cosi mě popadlo a hodilo to se mnou o svůj hřbet. Tohle nesnáším! Každopádně jsem byla ráda že letíme.

přesun.

Ako som trenoval tsuugu uz som aj vedel ze si vytvorim vlastnu ohnivu tsuugu no aj ked som mal tekate myslienky poriadne som dbal na trening

Konecne som dokoncil tsugu tak som si sadol pod strom a odpocival som lebo aj ked sa to nezdalo bol som dost unaveny kedze kazdy den trenujem
Tak a ako sa zobudim idem pokracovat v trenigu
pomyslel som si a zaspal som tam na mieste

Tohle bude zatím jeho nejsilnější technika... Neměl by se tak přepínat.
Sledovala jsem, jak se sedl a nepřítomně hladila Yuniiku ležící vedle mne. Trochu jsem se pootočila, abych líp viděla na Ryuujiho a zívla.
No, my ještě chvíli zůstaneme vzhůru... Doufám, že pro nás bude mít Hokage-sama brzy nějakou misi...
Myšlenky v mé hlavě v té chvíli jako kdyby předbíhaly jednu druhou. Nemohla jsem se soustředit.
Jo, moc dlouho odpočíváš a pak si nemůžeš zvyknout na dlouhé mise.
Yuniiku zavrněla. Zase.
Já mám asi vážně kočku... Velký, silný pes a takhle vrní, když ho chvíli hladím. No, nepřátelé by se rozhodně lekli...

Zobudil som sa a citil som sa uz lepsie vstal som a ponatahoval som sa vsimol som si Ashi ze tu je tak som prisiel pomali k nej
No som zvedavy co bude dalsie naozaj som nedockavy no ucenie ma bavy a este ked uz su to konecne take dobre techniky
Klakol som si k Ashi z boku a potom som potichu riekol
"Spiite?"

"Ja..." šeptla jsem a otevřela tmavé, zelené oči.
Yuniiku vedle mě zívla a já se trochu pohodlněji posadila.
Já a usnout na hlídce?
Provinile jsem se ušklíbla.
Ne, to bych nikdy nepřiznala...

"Tak ked chcete spat mali by ste ist radsej do sidla "
povedal som potichu

Nakoniec asi zaspala zasa tak som ju zobral a pobral som sa do sidla
(Keby je nejaky problem tak tu proste ona stale je )
(presun)

Nakráčela jsem do tréninkových prostor. Popadla jednu figurínu a nevěděla, čí obličej si u ní představit dřív. Kandidátů by bylo opravdu požehnaně.



Dobře. Čas na vypilování další techniky. Stále držíc figurínu pod krkem si najdu hezké místo, kde mám dostatek prostoru.

"Stůj a nehni se zmetku." zavrčím na nic netušícího panáka a umístím ho na zem. Poodejdu si pár kroků a pak se na něj rozeběhnu. Chytím ho a vymrštím do vzduchu. Chvilku poté se objevím za ním a celkem třikrát do něj praštím. Posledním úderem ho pošlu prudce k zemi. Nicméně zůstává celý, téměř nepoškozený.

"Hm. Takže cvičit, cvičit a cvičit, jak říkavál můj táta..." povzdechnu si a zkouším to znovu.

Došla jsem do tréninkových místností.
Květina vykvete a zvadne... Ksó, proč myslíš na něco, co říkal někdo, kdo se v jednom kuse snažil zničit Konohu?
Zamávala jsem na sestru a šla blíž k ní.
Cestou jsem přemítala nad tím, co cvičí. A jak to cvičí.
Lidé jsou křehká stvoření...

trénovala jsem spojení ohně s juukenem udýchaná a na některých místech ruky popálená jsem stála u shořelého stromu "Ksooo...ještě to pořád nění ono"