Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Přišla jsem na na tréninkové místo. Chtěla jsem si zkusit novou techniku. Byla jsem tam, kde na mě nikdo neviděl, přes stromy.
Zhluboka jsem se nadechla, následně vydechla. Složila jsem pečetě. Nadechla jsem se a vyplyvla jednu velkou hroudu magmatu. Byla velká přibližně jako fotbalový míč. Hrouda magmatu se rozprskla a k zemi se snášely kapky magmatu.Pro začátek to ujde. Věděla jsem, že budu muset vytvořit větší hroudu. Pokračovala jsem v tréninku... pořád pečetě, hrouda magmatu, která se následně roprskla... pořád dokola. Hrouda se nezvětšovala spíš zmenšovala.

Byla jsem sehnutá a opřená o nohy. Po čele mi stékal pot. Měla jsem otevřená ústa a přerývavě jsem dýchala.
Zhluboka jsem se nadechla a narovnala se. Rukou jsem chytila za spánky. Bušilo mi v nich, jako bych bouchala do velkého zvonu. Zasténala jsem. Cítila jsem, jak se mě snaží ovládnout. Jelikož jsem ztratila přívěsek od hokageho, musela jsem se víc snažit. Snažila jsem se uklidnit.... nepomáhalo to! Začala jsem se třást. Už jsem věděla co přijde potom. Musela jsem se od tud dostat, abych nic neprovedla.
Rozešla jsem se směrem pryč. Každý krok mě bolel. Myslela jsem si, že se nikam nedostanu, ale pomalu jsem se dostala pryč.
(přesun)

Unaveně jsem se opřela o strom a dívala se na nebe.
Hledání mi moc nepomohlo. Tedy pomohlo by, kdybych... To nebyla já.
I kdybych tam šla, nic bych nezmohla.
Ksó, to ji nemohli odnést do nemocnice?
Když jsem uslyšela, že je nee-san zpět z mise v dost akutním stavu, samozřejmě jsem ji chtěla najít, jenže... Ani trochu se mi nechce tam, kde teď je.
Proč? Jediný rozumný důvod?
Povzdechla jsem. Ne, žádný neexistuje...

Prudce jsem vyskočila a zamířila k jednomu stromu.
"Šannaró!" vykřikla jsem a prudce do něj udeřila. Po kůře se rozběhly jemné praskliny. Prohlubovaly se, až se celý kmen zřítil jako domeček z karet a všude kolem mne dopadaly lístky jako kdyby jimi zatřásla vichřice. Prudce jsem zavrtěla hlavou a znovu se podívala.
He... A takhle já vyvíjím nové techniky...

Květy...
V prstech jsem držela drobnou sedmikrásku.
Chmm... Koho to otrhávání okvětních plátků napadlo?
Na čele se mi perlil pot, ale už ta technika byla dokonalá.
A ještě jednou...
"Kaze Ken!" vykřikla jsem a dlaní jsem prudce zasáhla kmen menšího stromu.
Na mé tváři se objevil vítězný úsměv.
Hai! To je ono! Šibalsky mi jiskřilo v očích.
Ano, to je ono...

Vyskákala jsem na strom, který mi připadal nejvyšší a na jeho nejvyšší špici zůstala stát. Udržovala jsem rovnováhu, zhluboka dýchala a aktivovala Byakuugan.
Rozhlížela jsem se po cvičišti i po ulicích a jedné z částí Konohy věnovala největší pozornost. A stejně jsem sestru nezahlédla. To mě neuvěřitelně štve.
Kysele jsem se ušklíbla a pokračovala v prohledávání Konohy.
Alespoň si protrénuji Byakuugan.

Ah, tady je... Tak přeci měli stráže pravdu je u Alliiho...
Vzápětí jsem se roztřásla. Nande? Přimhouřila jsem oči. Bůh ví jestli vzteky nebo z šoku. Co to? To není možné... Nevěřím tomu...

Strom se se mnou zakymácel a já ztratila rovnováhu.
Vykřikla jsem a v poslední chvíli se zachytila o jednu z větví. Aby toho nebylo málo byla jsem v takovém šoku, že mi nedošlo, že bych se asi měla držet pomocí chakry. Za chvíli jsem sletěla dolů. Volným pádem.

Zaklonila jsem hlavu a zavřela křečovitě oči.
Bolestí to nebylo. I když mě bolelo všechno.
Co to má k čertu znamenat?

Tak jo, budeme to msuet nějak vyřešit...
Pomalu jsem vstala a zamířila domů.

(Přesouvá se)

Přišla jsem na cvičiště. Pomocí čakry jsem si přinesla několik cvičných panáků, jak to tenkrát udělal Yuu. Postavila jsem je do kruhu kolem sebe. Vzala jsem katanu a po její tupé straně přejela dvěma prsty. Vložila jsem do něj čakru.
Sehnula jsem se. Rychle jsem vyrazila ku předu. Chytila jsem katanu do obou rukou, ostří namířila na panáka. Sekla jsem kolmo ze spodu na horu. Druhému panáku jsem usekla hlavu. Třetího jsem rozsekla vejpůl. U posledního jsem zkusila sek s výskokem. Vyskočila jsem. Katanu zvedla nad hlavu a sekla směrem dolů. Panákovi odletěla levá ruka.
Skončila jsem v kleče. Katanu jsem měla namířenou směrem od sebe. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem na rozseklé panáky. Hm... To by ušlo.
Katanu jsem dala do pochvy. Na panáky jsem použila youton, aby jsem to nemusela uklízet.

Už se začalo stmívat. slunce pomalu zapadal za obzor.
Oprášila jsem si ruce. Šla jsem domů uklidit si katanu a projít se ulicemi.

Přišla jsem na cvičiště. Nikdo tam nebyl. Složila jsem pečetě. Nadechla jsem se a vyplyvla velkou hroudu magmatu. Byla větší než posledně. Hrouda se rozprskla a k zemi se snášely malé kapky "deště" magmatu.
Techniku jsem několikrát zopakovala.
Po pátem, mě začala pobolívat hlava. To bude můj limit. Posadila jsem se pod strom.

Došla jsem na cvičiště.
Všimla jsem si spící Shizuky a raději se posunula ještě kosuek dál, abych ji neprobudila. Zhluboka jsem se nadechla a udělala pečetě. Očima jsem vyhledala strom, který se mi zdál nejpříhodnější a představila si chakrový oběh neviditelného nepřítele. Zaktivovala jsem Byakuugan a ucítila, jak mě v dlani příjemně šimrá Fuuton spojený s Juukenem.
"Kaze Ken: One hyaku ni hachi sutorouku!" vykřikla jsem a rozeběhla se proti stromu.
2, 6, 32, 64, 128...!

Vyčerpaně jsem se sesunula na zem a vydýchávala se. Poslední údery byly nepřesné. I přesto jsem uslyšela tupý zvuk, když se strom zřítil do vody. Na poslední chvíli jsem uskočila a místo, kde jsem seděla před chvílí se zalilo vodou. Naštvaně jsem prskla, ale na mé tváři se objevil jemný úsměv, když se kmen stromu posetý prasklinkami po celé své délce potápěl hloub a hloub do vody.
Ještě pár dní a zvládnu to... A je to neuvěřitelně silná technika...

Ležela jsem pod jedním stromem a přemýšlela vesměs o pitomostech. Nechtělo se mi dvakrát trénovat, spíš jsem odpočívala abych to nepřehnala. Pak ale jednoho dne... budu horší než doposud. Budu na sobě dřít. Spokojeně jsem se pousmála.

Seděl jsem na stromě, pod kterým Mikomi odpočívala. Škodolibě jsem se zasmál. Seskočil jsem dolů a přímo před ní aplikoval své nejoblíbenější jutsu. Kdo by odolal dvěma kolouškům zahaleným jen v bílém dýmu?

Všechno se odehrálo během vteřiny, pochybuju že si stihla vůbec uvědomit kdo jsem.

Co to ku..a?!!

Vytřeštila jsem oči a hned je zase zavřela. Znova mě touhle technikou nedostane! Dnes podruhé jsem uvolnila čakrové jehly z celého těla. Ozvalo se tiché "puff" jak přeměna na dva chlapce zařvala za vlast.

"Toro, ty dobytku, můžeš mi říct co tím sleduješ?" zavrčela jsem podrážděně a otevřela oči, abych se podívala jak dopadl po mém zásahu.

Měl jsem štěstí, že Mikomi ležela na zádech a já stihl vyskočit zpět do korun stromů, kde jsem se alespoň trošku před jehlami kryl. Co to má bejt za techniku? Cítil jsem, jak mi z několika ran začala téct krev.

"Mladá dámo, ničíš mé vrcholné umění! Nikdo jiný nedokázal tuto techniku dovést k takové dokonalosti jako já! A vůbec, jak jsi mě poznala?"

Zasmála jsem se poněkud jízlivě.

"Jednoduše. Právě proto, že nikdo jiný se takové prasárny neučí, jenom ty. A jestli je tohle tvoje vrcholné umění tak potěš. Sundala bych tě i já." ušklíbla jsem se.

Jednou se z tohohle magora zblázním. Je fakt ze stejného klanu?

Vstala jsem.
No to je něco, dva shinobi s Byakuuganem a ani jeden si mě nevšimne...
Ještě trochu vyčerpaná z tréninku mé vlastní techniky jsem se vydala blíž k nim, ale raději jsem si přece jen dávala pozor.
Moc dobře už vím, co mám od něj čekat. Tss.. Pozdě ale přece.
"Dobré odpoledne." zavrněla jsem.

"No nazdar!" vykřikl jsem na Shijn a seskočil ze stromu.

"Alespoň někdo kdo dokáže ocenit mé kvality. Jsem tu, abych vás něco naučil vy dvě lemry. Mikomi, ty bys mě jen tak nesložila, hned tě vyvedu z omylu." sladce jsem se usmál.

Hmmm? Zvedla jsem obočí.

"Chceš mi nakukat, že umíš něco jiného než jen Henge v mnoha úchyláckých variacích? Pokud ano, tak se můžeš předvést. Pokud ne, pak uděláme pápá." oplatila jsem mu milý úsměv ve kterém bylo vlídnosti jak v pr**li cukroví.

Naklonila jsem hlavu mírně na stranu, ale nic neříkala.
Jsem opravdu zvědavá, co předvede... Ale jestli to bude jedna z jeho úchylných technik, tak na něj asi nějakou zvláštní náhodou spadne támhleten strom.

"Pche." zatvářil jsem se nadmíru dotčeně a založil si ruce na prsou.

"Dobře poslouchejte škvrňata, naučím vás techniku, jejíž název ani neumíte vyslovit. Hakke Hyakunijuuhachishou!" dodal jsem schválně co nejrychleji, abych udělal dojem. Tázavě jsem se zadíval, zda jsem si už u nich získal respekt.

Bez zájmu jsem vstala a začala si oprašovat šaty.

"Budiž, 128 úderů. Už by ses do toho ale mohl pustit. Úvod to má sakra dlouhej." ušklíbla jsem se. Ano, úvod je delší než technika samotná.

Zatvářila jsem se zmateně a trochu překvapeně.
"Ty umíš tuhle techniku?" Zdá se mi to?
Vzápětí jsem prudce zavrtěla hlavou a pousmála se.
"Tak pro tuhle techniky bych klidně překousla i Oiroke."
Dokonce bych si na to troufla sama, ale to raději říkat nebudu nebo bude chtít, abych to udělala... Tiše jsem se zasmála svým myšlenkám.

Z Mikomi začínám mít pomalu ale jistě depky. Kde je ta plachá holčička? Kde je to malé hodné a důvěřivé stvoření? Nebo se snad její zkažené já pouze vyklubalo na povrch? Otočil jsem se na Shijin. Připadá mi pořád stejná, ale tyhle jsou nejhorší... Nejnebezpečnější. Eh, dost úvah.

Ze skladu jsem vytáhl dřevěného panáka a vzal si lihovou fixu.

"Jak jistě víte, 32 úderů spočívá v tom, že zasahujete body, které jsou na těle umístěny zhruba zde..." vytečkoval jsem 32 bodů na panákovi.

"64 úderů je rozšíření tohoto útoku, tentokrát pokračujete tudy, tudy, až sem..." pokračoval jsem v tečkách.

"Doufám že už to umíte, jinak jsem tu zbytečně." vrhl jsem na ně skeptický pohled.

Za koho nás ten pošuk má?

"Jistě že tu techniku umíme. A pokud chceš, můžu ti poskytnout názornou ukázku." pravila jsem zlým hlasem a prokřupala si klouby.

Baví ho dělat důležitého, baví ho poučovat ostatní. Když z toho mám prospěch, tak budiž. Pro jednou jeho ego přetrpím.

Z očí mi zbyly úzké štěrbinky.
Ještě jedna arogantní věta a vyzkouším si svou chakrovou katanu...
Mé úmysly na mě nejspíše byly dost vidět, tak jsem nasadila podobně sladký výraz, jako když jsem Alliimu míchala střevní čaj s citronovým.
"Jistěže to umíme."