Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Zvedla jsem hlavu a prohlížela si nově příchozí.
Mám mlhavý pocit, že jsem ho viděla na chuuninských zkouškách, ale jelikož jsem odpadla po prvním souboji...
Vstala jsem a šla k nim.
"Ashi-san! Dlouho jsem vás neviděla." Snažila jsem se tvářit co nejneutrálněji, ale moc mi to nešlo... Kdyby tak všechno bylo jednoduché... Vzpomněla jsem si, jak jsem jí pomáhala uklidit její sídlo a jak jsme obě byli celé od pavučin a prachu. Jenže to bylo ještě před útokem.

Otočila jsem se k tomu chlapci.
Měla jsem pocit, že je z Kiri...
Trhla jsem hlavou a vrátila se do reality.
"Ahoj." zavrněla jsem.

"Ehm no zdravim "
povedal som docela nesvoj no snazil som sa byt uplne v klude
Aspon som dufal ze tu nikto nebude ....

Pravou rukou jsem si prohrábla vlasy.
"Jsem Shijin. Shijin Hyuuga. " ušklíbla jsem se.

"Nechci se do něčeho plést, ale tvoje chakra je... Ehmmm... Jak to říct..."
odmlčela jsem se a mírně nejistě pokrčila rameny.
"Nepravidelná?" zkusila jsem to.
Když máte Byakuugan, někdy se nejde nedívat. Navíc když to vypadá, že je někdo... Nejistý... Víc než nejistý, pravděpodobně.
Uvažovala jsem, jestli může chakra přestat fungovat jak má ze stresu.
Možná ano. A nebo možná z nějakého silnějšího Jutsu.
Pokusila jsem se o úsměv.

"To ode mne nebylo moc vhodné, co?"

"Těší mě." ušklíbla jsem se.
"Viděli jsme se na chuuninských zkouškách, mám pravdu?" zeptala jsem se.

"Měla jsem dojem, že jsi z Kiri."

"Aha... " Na víc jsem se nezmohla.
Připadalo mi, že o moji společnost příliš nestojí.
"Bude se ti tu líbit. Konoha je nádherná vesnice... Listy vždy znovu vyrostou."
Hmm... Zajímalo by mě, proč to sem pletu?

Trochu som to nechapal no neriesil som to
"No a inak ty tu trenujes sama ?"

"Ja. Se sestrou a Naomi-sensei. I když dřív nás trénoval Futoshi. Samozřejmě všichni Hyuugové." ušklíbla jsem se a do poslední věty vložila jistou dávku ironie.

"Momentálně, bohužel, není nikdo z nich v dohledu, takže..."
Bohužel nebo naštěstí... Kdyby Naomi-sensei viděla, jak zase trénuji jenom své vrány a nevěnuji se Byakuuganu byla bych přinejmenším mrtvá. Tak mě napadá, že cvičný souboj bych si s chutí dala. Ale na druhou stranu by to nejspíš nebyl nejlepší nápad. Nechci působit nepřátelsky.

"Ah.... Ahoj Shijin."
To by mohlo být zajímavé... Možná bych mohla chvíli myslet na sebe a odpočinout si...
"Vidím, že si rozumíte, tak Shijin ti tu může všechno ukázat a já si ještě musím zařídit.. Ehmmm... Něco..." vychrlila jsem ze sebe extrémě dlouhou větu a vytratila se dřív než ti dva stihli něco říct.

(Přesun)

Taka zrada ....
pozrel som na Shijin
Asi by som sa mal vratit aj ja k treningu a ked som tu tak uz chodit dalej ani nebudem a mozno by som si mohol dat suboj tuto s nou ako vravela Ashi ze sa tu da dat takto aj treningovy boj
umna bol rongu a pozrel som smerom nanho
A mozno sa takto zapoji aj on
"Ehm noo nesla ... by si si .... ked tak zatrenovat teda ... cvicny boj alebo tak .... "
Ale aj tak nesmiem sabudnut na dovod preco som tu ....

V očích mi blesklo.
On mi snad čte myšlenky...
Nemohla jsem si pomoct, nad jeho nervozitou mi cukly koutky úst a já se pokusila to zamaskovat úsměvem. Nedivím se, nedokážu si představit, že bych někdy přešla do jiné vesnice...

"Proč ne." ušklíbla jsem se.
Páni, už dlouho jsem s nikým nebojovala. Kromě Mikomi a to nebyl zrovna nejlepší nápad.

"Dobre tak podme nato "

uskocil som dozadu a tym som bol od nej dalej
Pri boji sa viem uvolnit urcite
"Rongu ty este ostan v zadu "
zvolal som na svojho psika a pozrel som potom na Shijin ako zacne

V očích mi pořád tančili jiskry nadšení.
Ksó. Jsem blázen nebo mám radost z toho, že budeme bojovat? Asi... Mám radost, že mám zase po dlouhé době co dělat.
"Sanzengarasu no Jutsu!" vykřikla jsem a složila pečetě.
Nad mojí hlavou v té chvíli kroužilo třicet vran. Tentokrát jsem jich víc nepotřebovala. Dvacet jich začalo kroužit kolem něj a blokovaly mu výhled.

Z oboch ruk my vyletel ohen a neletel nanu ale na vsetky tie vrany kedze to bolo oboma rukami plamen bol nieco ako zmensene goukakyuu ale riadene

On ovládá oheň?
Tak to svůj vítr použít nemůžu. Díky bohu, že jsem to zjistila už teď.
Nechala jsem své vrány vletět nad něj.

Zbylo mi jich už jen patnáct. Ale to nevadilo. Pořád je to dost...
Vytvořila jsem pečetě a aktivovala Byakuugan.
Je čas se předvést.



"Chakura senbon no Jutsu!" na konečcích prstů se mi vytvářeli chakrové jehly. Ty nespálí...
Zamířila jsem a vyslala je přímo na něj a některé kousek stranou, kdyby uhnul. Vrány teď dál od něj jsem nechala poletovat tak daleko, aby na ně plameny nedosáhly, ale aby mu zakrývaly výhled na jehly.

Skocil som smerom na stranu no par ma ich zasiahlo hned potom som zacal cely horiet teraz som sa uz vran vobec nebal
Sakra zaciatok a nechal som sa zranit no co uz a skryt aj ked sa skryjem urcite ma vdaka tym ociam najde
skryll som sa za strom aj tak a vytvoril som 10 bunshinou nevedel som cito vyjde ale az tak ma to netrapilo klony sa rozbehly po 3 prec teda skor nanu a ja medzi nimi bol tiez

Rozesmála jsem se.
"Byakuugan rozpozná chakru." zavrněla jsem a s klidem jedním z přeludů proběhla směrem k němu a natáhla před sebe ruku.
"Shukuuken!" vykřikla jsem těsně u něj a do úderu, který ho měl znehybnit vložila jen tolik chakry, kolik bylo nutné.
Zároveň jsem totiž vypustila chakru z celého těla, kdyby se mě pokusil popálit.
Doufala jsem, že to nic neudělá. Přece jen má chakra má větrnou podstatu.
Už jsem byla blízko.

Ked ma chcela udriet tak som trochu viac zabliskol trafila ma no ja som aj cez bolest jej schmatol ruku co bol mojim zamerom uz ked som ju videl ako utoci teraz som ju za tu ruku potiahol a mal v plane odkopnut no nehorel som teraz cely lebo som ju nechcel dopalit

(Technický dodatek: Pokud jsem tě trefila Shukuukenem, tak se teď nemůžeš hýbat XD )

Chytil mě za ruku? Jak?
Podrážděně jsem zavrčela a rozhodla se to obrátit ve svůj prospěch!
"Hakeshoo Kaiten!" vykřikla jsem a roztočila se i s ním. Přičemž jsem ho nehodlala hned pustit. Až když jsme se chvíli točily, pustila jsem se jeho ruky a naprosto bez závratě se zastavila. Otočila jsem se, abych viděla, jak je na tom on.

(gomen mne to velmi nic nehovorilo co to je alebo co to robi )
Odletel som dalej no dopadol som na na nohy no hybat som sa nechystal lebo mne sa hlava tocila aj ked mierne zasa som vzplanul

(No jo... Tohle Jutsu snad nemá překlad a navíc je takové... Ne zrovna známé )

Doběhla jsem k němu a nejistě si klekla vedle něj.
"V pořádku? To jsem nechtěla..."
Nechala jsem se tím nějak unést. A takhle to je, když dlouho nemám žádnou misi...
Položila jsem mu ruku na čelo a poradila, ať zavře oči.
Pak už mi z dlaně začala proudit zelená chakra a závrať měla během chvíle zmizet. Tohle bych měla zvládnout, i když v lékařských Jutsu zase tak zběhlá nejsem.

Po chvili som oci otvoril
"Ehm dakujem noo budeme pokracovat ?"
Je vazne lepsia nez som si myslel a po tom mensom boji uz aj nervozita presla ...

"Já bych toho už nechala, jsem docela unavená."

"Navíc se bojím, že bych prohrála. Byakuugan sice mám, ale s ním také Fuuton." šibalsky jsem mrkla.
"Někdy si to můžeme zopakovat."
A raději bez Kaitenu...
Posadila jsem se a opřela se zády o kmen stromu.