Podivila jsem se tomu rozpadu... Snad to neznamená nic nedobrého... Ale pochybuju že jsem tu co platná. Ostatní bojují, musím jít taky sakra.
"Jak víte že do dvou týdnů? To vy jste mu zapečetila vzpomínky? Víte co všechno jste nám tím zkomplikovala?" otočila jsem se zpět na Seita.
"Musíme se vrátit, nemám vůbec dobrý pocit z toho co se děje. Prosím."

Celou dobou jsem byl myšlenkami někde jinde. Až když tady začal být nějaký hluk a když mě Kushina objala otevřel jsem oči a díval se přímo na toho muže. V tu chvíli mi projely hlavou strašné bolesti a začal jsem opět zrychleně dýchat. V hlavě jsem viděl různé vzpomínky, ale žádné nedávaly smysl. Až po chvíli, když jsem se na něho znovu podíval. ,,A-assasine?" Když jsem to dořekl klon se rozpadl na malé kousky. Obrátil jsem svůj zrak na Mikomi a Kushinu. ,,Kam zmizel!?"

Naklonila jsem se k Seitovi. Úspěch zdá se...
"Vzpomněl sis na jméno svého bratra? Gratulace. Ale to že se rozpadl... nechci malovat čerta na zeď, ale dochází mu nejspíš dech na bitevním poli. Musíme pospíchat." kývla jsem rozhodně hlavou.

Mikomi takže tak sa voláš myslím že máš pravdu ale asi potrebujú tvoju pomoc keď sa ten klon rozpadol a určite tiež Seitovu tak čo keby že sa tam ideme pozrieť?Aspoň sa nemusíš báť že niekam vezmem Seita...zatiaľ môžme uzatvoriť dohodu o tom že nebudeme na seba navzájom útočiť keď pôjdeme preč natiahla som ruku a čakala kým bude súhlasiť.

Stiskla jsem její ruku na znamení že souhlasím.
"Neměla jsem v úmyslu na někoho útočit. To dělám opravdu nerada. Není čas se hádat, takže vyražme." pousmála jsem se a opět přivolala svého orla.
"Naskočte, takhle to bude nejrychlejší." pobídla jsem ty dva.

,,Jo, vzpomněl jsem si na nějaké vzpomínky z dětství, ale je toho pořád tak málo, jen vím jak se jmenuje." Řekl jsem si spíš tak pro sebe a sledoval ty dvě.

Meno Seito ďalej.etto... pozrela som na Mikomi pretože som nevedela jeho priezvisko,zároveň som naskočila na orla z Mikomi.Seito poď myslím že ten tvoj brat potrebuje tvoju pomoc... usmiala som sa.

Naskočil jsem na orla bez nějakých řečí. V hlavě se mi honily různé myšlenky, ale byl jsem potichu.

Orel se vznesl k nebi a za chvíli jsme byli fuč. Pomocí byakuganu jsem se rozhlížela po širém okolí, abych si usnadnila hledání Assasina.

Přesun - https://nsgoon.forumczech.com/t313p900-eky-potoky-lesy#69873

(přesun)

(presun)

Přišla jsem do hosticne. Akihiro byl za mnou. Posadila jsem se k pultu a čekala jsem na obsloužení.

Posadil jsem se hned vedle Mizukage a rozhlížel se kolem sebe. Bylo to tady trochu podezdřelé a tak jsem radši byl připravený a ostražitý.

Rozhlédla jsem se kolem sebe.
Myslela jsem, že tu bude víc lidí. Potřebovala jsem najít nukenina, kterému záleží víc na penězích.
Bylo tu skoro prázdno. Povzdechla jsem si.
"Už ti došlo, proč jsme tady?"

Podíval jsem se na Mizukage."Ano...došlo...ale..ale myslím, že to není nejlepší nápad..." Znovu jsem se kolem sebe rozhlédl. Pár lidí tu bylo a ty upírali zrak na nás."Nechtěla by jste poprosit někoho jiného...my bychom vlastně z takovýma lidmi vůbec neměli spolupracovat..." A to říkám já, kterým jim byl a ještě k tomu z toho stále není venku...
(No...si z někým domluvená nebo tak?...protože se dá hrát i za NPC, ale lepší by fakt bylo, kdyby se tu někdo objevil...)

(kdyby jste se rozhodli pro NPC, tak vám ho klidně zahraju xD a nebo sem můžu nakráčet jako Ex, ikdyž to asi není to pravé ořechové co hledát, ne? xD)

(No xD...uvidíme, co na to naše Mizukage xD)

"V Kiri moc lidí, kteří mají dobré schopnosti není. A jelikož mezi tebou a Lizzy něco je, tak nepočítám, že bys byl na sto procent aktivní. Takže není moc na výběr."

Jen jsem si povzdechl."Ale i tak...není to dobrý nápad..." Dál jsem raději už, ale mlčel. Nechtěl jsem se dál do toho vrtat.
(Tak jak to bude?...)

Nukenin



Vešel jsem do hostince a kývl na hospodského. Sedl jsem si k pultu a předemnou přistála sklenice z půli naplněná jakousi hnědou tekutinou. Kývl jsem obsluze a začal pomalu upíjet. Byl jsem tu docela provařaný a v lokále se rozhodně nenacházel nikdo, kdo by mě znal a chtěl mě rozzlobit. Popíjel jsem ze své skleničky a dobře pozoroval okolí. Byly tu dva lidé, kteří sem evidentně nezapadali. Dál jsem je poočku pozoroval, ale zatím jsem nehodlal nic dělat.
Vypadá to, že tu dnes bude zábava.

"Dobrý nebodrý nápad... Nenechám si všechno líbit... Na to si budeš muset zvyknout."
Do baru vstoupil nějaký muž. Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě.
"Sám si řekl, že ji nedokážeš zabít a co když to vážně po tobě budu chtít? Potřebuji někoho kdo se nebude ptát a zdráhat."

Všiml jsem si nově příchozího člověka a začal si ho pořádně prohlížet. Připadal mi trochu podezdřelý, ale snažil jsem se vnímat i Mizukage. Jen jsem si znovu povzdechl."No tak dobrá..." Už jsem raději mlčel. Rada by s tímto nesouhlasili, ale toto jsem neměl ve zvyku něco někomu práskat a navíc, měla pravdu. Ale stejně...nedovolil bych mu ji zabít...ne kdybych tam byl...

Otočila jsem se na židli. Lokty jsem se opřela o pult.
"Chtěl by si někdo z vás přividělat?"
Zeptala jsem se hlasitěji, aby mě bylo slyšet.

Nukenin

Dál jsem ty dva pozoroval. Tu ženu jsem nikdy neviděl, ikdyž jsem musel uznat, že je to celkem kus, zato ten kluk, ten kluk mi někoho zatraceně připomínal. Jen kdybych si vzpoměl koho. Nakonec jsem to hodil za hlavu. Odložil jsem skleničku a hodil na stůl mince. Bylo to o něco míň, nežli stálo na tabuli s cenami, prostě jsem zrovna neměl štědrý den. Pak jsem zaslechl tu otázku. Ušklíbl jsem se, zdálo se, že má ta ženská sebevražedné sklony, říkat v téhle hospůdce, že má tolik peněz, že by je chtěla někomu dát. Na to prostě nešlo nereagovat.
Zábava se rozjíždí.
Naprosto přirozeně jsem se zvedl ze stoličky. A přesně v tu chvíli jsem se problesknul za ty dva a položil jim ruce na ramena.
Nabízíte kšeft?

Ucítila jsem na rameni něčí ruku. Nečekala jsem to, proto mě to trošku šokovalo, ale nedala jsem to na sobě znát. Hlavu jsem mírně naklonila na stranu a podívala jsem se na ruku.
"Možná, že ano. Proč? Měl bys zájem?"