Řeky, potoky, lesy

Assasin Senju napsal:Viděl jsem, že se ke mě blíží další hadi. Tak ona!? Orochimaru, ty šmejde. Aktivoval jsem Izanagi.
"Jak vidím, máme dokonce i podobné techniky." přestal jsem vyplivovat hady a udělal něco jiného. V pravé dlani jsem měl podivné plamínky.
Když jsem se plazil okolo ní tak jsem se napřáhl a snažil ji vtisknout pečeť na jakoukoliv část těla.

"Chceš něco říct ...? Byla jsem u Orochimara několik let, byl mým senseiem... tyhle techniky znám!" ušklíbla jsem se a probleskla jsem se za něj. Zvedla jsem ruku a ostře s ní mávla. Zvedla se vlna větru ostrá jako ocel a přesekla mu ruku v místě zápěstí. Posumála jsem se.

V pohode.. pousmiala som sa pri čom som sundala ďalšieho týpka ktorý sa opovážil priblížiť na vzdialenosť 100 metrov.. nechceš pilulku? mohla by ti pomôcť.. navrhla som a ďalej som pomocou kg preskúmavala okolie od prípadných nepriateľov..

Kloni najednou zmizely,a já z posledního zbytku jílu vyvolal čtyřkřídlého ptáka.Vyskočil jsem unaveně na něj a v plné rychlosti zamířil někam pryč..(Přesun)

"Popravdě..." tiše jsem se ušklíbla.
"Nikdy jsem to nezkoušela."
A nikdy mě nic takhle nezřídilo jako tahle bitva...
Opřela jsem se o kmen a snažila se co nejrychleji nashromáždit dostatek chakry pro aktivování Byakuuganu.

Bol som tam skryty aj z Ronguom v stinoch , bola to technika skryvania nieco ako splinutie z prirodou takze som tam bol ukryty a sledoval som situaciu ako sa to dalej vyvynie nemaly by ma tu vypatrat no pre istotu som vytvoril par pecati

Měl jsem stále plnou charku,jelikož mi jí meč stále dodával z nepřátel.Bylo jich tu vážně nezpočetně...''Jo je jich tu vážně málo..''Řekl jsem ironicky.''No řekni není to romantika?''Zakřenil jsem se a připravoval si pečetě na další Katonové jutsu...

NEmal som náladu ho špehovat používal som svoje oči už dost.
Chitil som sa za očil pretože som videl rozmazane.
"Sakra čo to je."
Oklepal som hlavou ale stále som nevidel tak ako predtým.
Vyšiel som z lesa a šiel som takou mantlavou chôdzov.
Ruki som si nadalej držal pri očiach.
Sadol som si pod blízky strom a pozeral sa pred seba a snažil sa zaostrovat.
Sharingan som vypol.

"Už zase? Jsi asi trochu masochista, když se vyžíváš ve válce a přijde ti to romantické!" ušklíbla jsem se. Potom jsem si všimla Shijin a doběhla k ní.
"Všechno v pořádku? Nejsi zraněná?" klekla jsem si před ní a prohlížela si ji.

Len som si povzdychla a prikrčila som sa k nej.. na.. uvidíš bude ti lepšie.. povedala som pri čom som jej do úst chcela dať chakra pilulku.. tá by jej ihneď obnovila dosť chakry na to aby bola schopná ako takého boja.. mne išlo hlavne o to aby bola v poriadku..

Nechal jsem zápěstí odpadnout a nevnímal jsem bolest. Pak to obnovím, protože by mi nezbyla žádná čakra. Jen jsem rychle zareagoval, hodil na ni čtyři hiraishin no kunaie a když byli u ní, tak jsem se objevil u kunaiů. V letu jsem vysunul z úst Kusanagi a udělal...viz gif. "Tak už konečně..chcípni!"

''Tak masochista?Pff když si to myslíš.''Vyzývavě jsem se zakřenil a zmizel mezi nepřátely,z jejího dohledu.Kuchiyose no Jutsu,přivolal jsem jestřába a vylétl do vzduchu,odkud jsem na nepřátele posílal Katon.

"Hai, jen jsem to trochu přehnala. " kývla jsem a trochu nedůvěřivě jsem se na ten prášek zadívala.
"Arigato, Lizzy-chan." zkusila jsem to a překvapilo mě, když jsem se po chvíli cítila o něco lépe.
"To je... Skvělé." zářivě jsem se pousmála.
Jak ubývalo nepřátel, vracela se mi dobrá nálada.

Podívala jsem se Nawakiho směrem a sledovala, jak dělá to samé co já - Snaží se zaostřit. Nedalo mi to a rozesmála jsem se.
"A pak že je Sharringan lepší než moje oči." pousmála jsem se a konečně se mi podařilo něco vidět. Odhrnula jsem si z čela pramen vlasů.
"Jste jinak v pořádku?" otázala jsem se a sama si vyléčila drobnou ránu na ruce.
Trochu chakry jsem měla zpátky, ale maximálně na léčení ne na boj.

"To je môj dar a moje prekliatie."
POstavil som sa a oprel sa rukou o strom.
MUsíš sa spameať Nawaki.
POmaly sa my vracal zrak už som videl tak ako predým.

Assasin Senju napsal:Nechal jsem zápěstí odpadnout a nevnímal jsem bolest. Pak to obnovím, protože by mi nezbyla žádná čakra. Jen jsem rychle zareagoval, hodil na ni čtyři hiraishin no kunaie a když byli u ní, tak jsem se objevil u kunaiů. V letu jsem vysunul z úst Kusanagi a udělal...viz gif. "Tak už konečně..chcípni!"

Odletěla jsem několik metrů dál a zády narazila do stromu. Bolelo to... kurevsky moc, ale... smála jsem se. Jako šílenec. Tekla mi krev.. všude, ale zároveň se vracela zpátky. Byla jsme bílá jako křída, ale velká díra uprostřed mého hrudníku se zacelila. "Musím uznat, že to nebylo vůbec špatné!" usmála jsem se. Krev kolem mě se začala zvedat. Udělala jsem pečetě. "Chi: Mizu rappa!" všechna krev se zvedla a mířila na Assasina. Mocně jsem se nadechla a vyfoukla vzduch. Všechno, čeho se dotkla krev začala mrznout. Stačilo, aby se to Assasina dotklo a byla by z něj ledová socha^^

"Hai, o Byakuuganu se dá říct totéž." nervózně jsem si prohrábla vlasy, ale zůstala jsem sedět. Nebylo by mi na nic, kdybych vstala a za dvě minuty se zase neudržela na nohou.
"Uhmm... Měla bych se asi omluvit, že jsem na vás chtěla zaútočit." ušklíbla jsem se.
"Ale vy jste zase urazil můj klan, takže jsme si kvit."

"Nie ja sa chcem ospravedlniť...bol somnamyslený svojími očami už to nechcem zažit čo bolo v Akatsuki...chcem sa vrátit do Konohy ale to možné nebude."
Pozrel som sa do dialky a videl všetko dobre.

Som v poriadku.. vďaka tebe.. pousmiala som sa a znova som sa postavila.. hodila som jedno oko po Kazekage a po tom znova na Shijin.. Kiby som zastrčila do púzdier a len som si založila ruky na hrudi pri čom som sledovala okolie.

Rozdrtila jsem pískem pár posledních opovážlivců a znovu sledovala okolí. Nepřátel ubývalo, bylo jich méně a méně. Stále jsem hledala jestli někdo nepotřebuje pomoc a společně s loutkaři se snažila, co nejvíce ještě zapojit do poslední bitvy, proti sotva hrstce cizích nepřátelských Shinobi.

Podívala jsem se na Nawakiho, postavila jsem se a mírně uklonila na znamení toho, že i já se omlouvám.
"Pomáhal jste nám." pokrčila jsem rameny.
"Ale bůh ví, co bude dál. Reina je pořád naživu..."
Myslela jsem, že ho bude chtít zabít, ale nahlas jsem to neřekla. Už takhle bylo dost starostí.
"Třeba se jednou vrátíte. Jestli je to váš sen, pak byste měl věřit, že se splní."

Pak jsem se otočila na Lizzy.
"Kéž by to už skončilo. Netušíš, jak jsi mne vyděsila, když jsem viděla ta zranění."
Jsem tak ráda, že mi Danzou tu lékařskou techniku povolil... Nakonec...

Mé tělo se po 5 týdnech vyplavilo v klidnější části řeky na břeh, přežíval jsem jen tak tak díky mé enormní zásobě chakry uvnitř mého těla a byl jsem v bezvědomí, byl jsem nechán na pospas tomu kdo mne najde

"Nemusíš mi vykať sme rovnako starí skoro.."
Pozrel som sa na nu.
Už nemožem používat Sharingan nechcem aby som upadol do slepoty.

Co..já jen..Kso...Když si obnovím ruku, čakra mi nezbude, ale když nebudu mít ruku, budu v nevýhodě. Musím vsadit vše, do posledních několika úderů!
Skutálel jsem se na bok a hodil několik kunaiů různými směry. Objevil jsem se u jednoho z nich, na který nemířila krev-ledová vlna xD.
Pak jsem hodil další kunai a mířil přímo k Tsukiko. Pak jsem se objevil na půl cestě a hodil další, který byl na jiném místě.
Vypadalo to nějak takto.
Čakra mi nemilosrdně ubývala. Tsukiko se zřejmě snažila zaměřit mou polohu a já dal mizel a objevoval se, najednou jsem se objevil před ní. "Teď..už je to opravdu konec!!!" Na mé zbývající ruce se objevily plamínky a teď už snad opravdu ji zasaáhnu, nedokáže sledovat tolik pohybů.
(Dva gify, tak počkej, až se načtou ^^)

Orel přistál poblíž místa, kde bojovali Assasin a Tsukiko. Seskočila jsem z jeho hřbetu a počkala u něj, až tak udělají i zbývající dva pasažéři. To máme dvě dobré zprávy a dvě špatné. Assasin žije, Seito je zpátky. A špatné - Seito ztratil paměť a Assasin toho má plné kecky. Přestala jsem filosofovat a pro jistotu se připravila k boji.
"Co se to tu do čerta zase děje?"

"Uhmm... Hai." pokrčila jsem rameny a pousmála se.
Úsměv mi zmrzl na rtech, když jsem konečně viděla tak dobře, že jsem mohla sledovat boj Hokageho a té ženy.
Ksó... To vypadá... Špatně.
Zahlédla jsem Mikomi a přemýšlela, jestli ví, že Nawaki je s námi.
Alespoň, že Seito je v pořádku...

Nestačila jsem už zareagovat. Bojovala jsem už dlouho a moje reflexy už nebyli nejlepší. Ucítila jsem prudkou bolest, jak se jeho prsty dotkli mojí kůže. Vykřikla jsem, ale aspoń na chvíli jsem pobrala zbývající rozum a meč, který jsem měla v ruce mu vší silou vrazila do hrudi. Mírně jsme se pousmála. "Tak.. přece jen bude to objetí!"