Nukenin

Ruce jsem nechal tam, kde byli a jen jsem se trochu naklonil blíž.
To záleží na tom, co by to bylo, mluvil jsem tichým hlasem. V tomhle lokále nebylo radno mluvit nahlas o čemkoliv, ať už jste byl kdokoliv. Všichni lidé, kteří tu seděli moc dobře věděli, že informace se dají velmi dobře zpeněžit.
A taky pro koho.

Nečekal jsem, že Mizukage najednou takhle promluví. Trochu jsem sebou trhl. Pak se najednou vedle nís objevil ten muž. Uvědomil jsem si, že jsem ho už někde viděl. Sakra...doufám, že si mě už nepamatují...prosím...zatracená odměna... Věděl jsem, že reaguje na Mizukage otázku a tak jsem jen seděl a snažil se být nenápadný.

Ruka na rameni mi už byla nepříjemná. Proto jsem svou rukou tu jeho chytila a sundala ji z ramene. Pořád jsem však zůstávala na svém místě a nedívala jsem se na něj.
"Něco mi bylo odcyzeno a já to chci zpátky."
Řekla jsem to tak, aby to slyšel jen on.
"A pro koho?"
Pousmála jsem se.
"Bude ti muset stačit, že pro mě."

Nukenin

Nechal jsem jí, aby mi ruku sundala a narovnal se. Na mé tváři se zase objevil úšklebek.
Pak bych na vás měl tedy ještě dvě prosté otázky. Co? A za kolik?
Čekal jsem na její odpověď a tak trochu ošklivě se usmíval.
Výborně! Cizinec, co nechce prozradit svoje jméno, ukradená věc a kluk, kterého jsem už určitě někdy viděl. Začíná to být zajímavější, než jsem si myslel.

Já jeho ruku nechal tak, ale pořád jsem ho sledoval kdyby něco. Pokud ten půjde se mnou, budu muset být velice opatrný...já věděl, že to není dobrý nápad...ale to jsem ji mohl říct? Nemohl...už v tom nedělám, ale...pořád mě za to sledují....sakra... Moje oči tikali mezi Mizukage a tím chlapem.

Stoupla jsem si a otočila jsem se k němu. Podívala jsem se mu do očí. Koutky úst se mi zvedaly do lehkého úsměvu.
"Jistý svitek, ale víc informací později. A kolik by sis představoval?"
Znovu jsem naklonila hlavu na stranu.

Nukenin

Zamyšleně jsem se na ní podíval.
Jde za nukeninem, aby jí přinesl svitek. To musí být sakra něco!
Usmál jsem se.
Tak uvidíme, jestli to na ní bude moc.
Jak vás tak poslouchám, viděl bych to na 3500 ryo.
Díval jsem se na ní a čekal jak bude reagovat.

Nad tou cennou jsem se jen pousmál, když jsem si uvědomil tu mou, ale hned jsem tu myšlenku zahnal. Stačí jen být v klidu a ne dát žádný podmět a bude to v pohodě...nemůžou si všechno pamatovat... Všechno jsem vytěsnil a jen pohlédl na Mizukage, co ona na to.

3500 ryo? To si ze mě dělá srandu?!
Přimhouřila jsem oči.
"Dobrá tedy, ale budu mít jisté podmínky."

Nukenin

Naklonil jsem hlavu na stranu a podíval se na ní.
Tak co z tebe vypadne, má zlatá?
Poslouchám.

Založila jsem si ruce na prsou.
"Půjde s tebou on."
Hlavou jsem kývla směrem k Akihirovi.
"Nic se mu nestane a v tom svitku nebude nic chybět!"

Podíval jsem se na toho nukenina takovým neutrálním pohledem a pak zase obličej odvrátil. Viděl jsem ho už...a myslím, že už vím i kde...

Nukenin

Nehezky jsem se usmál.
Umí v tom chodit víc, než to vypadá. Asi jsem jí drobátku podcenil.
Změřil jsem si toho kluka vedle ní pohledem.
Pro mě, za mě, ale dávat vám na něj pozor nebudu. Máte mé slovo, že mu nic neudělám. Pokud se samozřejmě nepokusí on udělat něco mě, ušklíbl jsem se.
A co se týče toho svitku, když bude se mnou, může vám teda pro mě za mě dosvědčit, že jsem z něj nic nebral, pokrčil jsem rameny.
Sice by mě zatraceně zajímalo, co v něm je, ale tři a půl tisíce jsou dost těžký prachy a mě se poslední dobou nechce piplat s takovýma blbostma, jako je přepadávání kupců.

Jen jsem si odfrkl."Abych nemusel dávat bacha na tebe...věř, šeredně se dá spálit..." A podíval jsem se na něj. Teď jsem měl fakt zlý pohled. Jakoby se moje stará stránka na chvíli vrátila. Postavil jsem se a zašel si k baru pro něco k pití. Potřeboval jsem prostě do sebe něco hodit.

Nukenin

Jen jsem zvedl jedno obočí. Nevypadalo to, že si s tím klukem budeme rozumět. Ale ten pohled, kterým se na mě podíval. Vůbec se to nehodilo k tomu, jak do teď vypadal.
Zatraceně, kdo to jenom je?

"To ráda slyším. Takže. Osoba se jmenuje Lizzy. Ovláda zvuk, a také počasí díky Kibám (umí přivolat bouři...). Také ovládá Hijutsu Anbu jednotek z Kirigakure a Ten no juin. Jak vypadá a další věci ti poví on."
Naklonila jsem se k němu. Nechtělo se mi to říkat moc nahlas.
"Ve svitku jsou zapečetěny zbraně. To ti bude muset stačit. Přines mi ho a tvá odměna je zaručena."
Pošeptala jsem mu do ucha.

Nukenin

Pozvedl jsem obočí.
Kiby? To jako, že po mě chce, abych přemohl legendárního šermíře? No, aspoň, že jsou to právě Kibi. Lepší meče už jsem vyfasovat nemohl. Sakra, ten kluk asi věděl o čem mluvil.
V hlavě jsem z toho měl docela maglajz, ale nebylo to na mě vůbec vidět, přece jen, když je člověk nukeninem je naučený eliminovat jakýkoliv projev svých slabých míst. Podíval jsem se na ní.
Fajn, zajímalo by mě, co mi ještě poví.
(jdu ven, budu na příjmu, ale přes mobil, nejspíš to bude mít vliv na kvalitu mých příspěvků - budou kratší, vždyť víte, tak jak normálně píšu - tak mějte prosím pochopení )

"Tak to je všechno, co jsem chtěla."
Oddálila jsem se od něj. Otočila jsem se k odchodu.
"Ten svitek chci, co nejdřív!"
Odešla jsem k Akihiru. Položila jsem mu ruku na rameno a stiskla jsem mu ho.
"Neudělej nějakou pitomost nebo je schopný tě zabít. Chci jen ten svitek!"

Otočil jsem se na Mizukage a v ruce držel sklenko ze Sakem."Budu se snažit...možná na to nevypadám, ale nejsem blázen, který se do všeho hrne po hlavě..." A kopl jsem to do sebe. Moc jsem nepil, ale teď to byla potřeba.

Nukenin

Díval jsem směrem za ní a malinko se mračil.
Na mou věru, nemám z toho vůbec dobrý pocit. Legendární šermíř, dobrá, to se ještě dá, ale ten kluk...
Sám pro sebe jsem zavrtěl hlavou.
Aby to nebylo zajímavé příliš.

"Když se opiješ budeš k ničemu!"
Řekla jsem přísně. Na pultu jsem nechala peníze. Vytáhla jsem ho za košili ven z hostince. Až tam jsem ho pustila.
"Takže s tebou počítám. Žádlá hloupost a co nejdřív se vrať i se svitkem!"

Byl jsem trochu naštvaný za to, co udělala, ale pořád jsem měl tu autoritu."Dal jsem si jen trochu...a rozumím...vrátím se s ním..." Řekl jsem už klidnějším tonem. Čekal jsem až vyjde i ten chlap.

"Až budeš mít volno, tak si vypij, co budeš chtít. Teď jen chci, abys byl schopný práce."
Otočila jsem se a pomalu jsem odcházela.
"Hodně štěstí."
Popřála jsem trochu tišeji.
-přesun-

"Sayounara..." A Trochu jsme se uklonil. Pak už jsem jen čekal až ten chlap vyjde.

Nukenin

Došel jsem ven a kývl jsem na toho kluka.
Tak co teď ... ehm ... kluku?
Sice jsem ho považoval za mladého nevycválaného kluka, ale něco uvnitř mě mě nutilo chovat se k němu s určitýd druhem respektu. Snad nějaké zasunuté vzpomínky.