Cvičiště 3

"Nevím, v dnešní době si člověk není ničim jist. Tohle bylo jen varování." pak jsem nahodil trochu volnější tón.
"I když, já nemám co mluvit, Tobirovu matku jsem musel zabít."pousmál jsem se.

"Však v pořádku.. nikdy bych nikomu, žádné dívce neublížil. Nikdy," ujistil jsem ho.
Bože, to jsou témata.
Nahodil jsem tázavý výraz směrem na Assasina.

Doufám, že nemyslíš Shijin.
V duchu jsem se ušklíbl.
"Příjde situace." vstal jsem. "Kdy se člověk musí rozhodnout, jakou cestou půjde. Buď si zvolí spokojený život nukenina v nějaké chatrči na okraji země Vln nebo bude dál bojovat a mít Vůli ohně."

"Ve mně plane Ohnivá vůle tak moc, že při měření by vám praskl teploměr," řekl jsem upřímně s úšklebkem na tváři.

"No jasně." přikývl jsem. "Nastávají, těžké časy...Danzou za měsíc zvládl něco, co se mi nepodařilo za několik let mého úřadu. Já jsem byl schopný jenom zemřít a vybudovat Konohu, kterou jsem já nechal zničit." hořce jsem se ušklíbl-

"Pro mě jste stejně stále jediný Hokage, kterého uznávám," mrkl jsem na něj a vstal.
"Musím zmizet, jdu se dát do učení těch technik. Mějte se, Hokage-sama!" zvolal jsem při odchodu.

.přesun do domu, učit se nové techniky.

Zamával jsem mu na pozdrav a šel blíž ke studentovi.
"Tak jak ti to jde? Půjdem?"

Cloud

''Ehh,jo půjdeme,ještě bude dost času na trénink,tedy doufám..''Udělal jsem na Assasina podezřívavý pohled a podíval se do dálky.

"Jo, bude..tak pojď." schoval jsem svitek s technikou a udělal pečetě.

Cloud

Přelétavě jsem se podíval na Assasina a usmál se.''Už je pozdě,kam chcete jít?''Optal jsem se a přiblížil se k němu...

"Na průzkum, do vesnice, která padne první. Kuchiyose no jutsu!" přivolal jsem obrovského hada, který otevřel tlamu.
"Vlez si dovnitř, sveze nás."

Cloud

''Jasně půjdeme'',pousmál jsem se nejistě a skočil dovnitř hada.Byl to dobrý pocit,že zítra budu umět také přivolávat přesně takového...''Mohu se optat co za vesnici to bude?''

"Amegakure no sato. Ještě svolám pár lidí, čekej u brány s hadem." popleskal jsem hada po tlamě, ten se zavrtal do země a zmizel.
Udělal jsem další pečetě a přivolal malého hada.
"Půjdeš, najdeš dalších pár lidí a setkáme se u brány. Do 15 minut." řekl jsem a zmizel. Had se zavrtal do země a taky zmizel.

Prešiel som sem a rozhodol som sa otestovať aký je môj oheň z kameňom teraz .
Tak ukáž čo v tebe je .
Budeš mrkať ... a bude ti horúco .
Privrel som oči a z môjho tela nastal výbuch ohňa .

Potom som rukou švihol pred seba a vystrelila z nej aj keď takmer z celého tela ohnivá guľa .
Tento oheň bol naozaj strašne silný až bolo horúco aj mne .
Tak nemal som sa čo čudovať keď kameň zosiloval môj oheň ,

Spjojil som obe ruky k seba vytvoril som dve gule ktoré sa spojili a vystrol som do skupinky stromov .
Nastal výbuch .

Ďalší oheň som vypľul z úst .

Potom som ruky narovnal celé mi ich oblalil oheň .
Ten z nich potom vystrelil a začal som s nimi pohybovať .

Potom som vyskočil a buchol som nohami do zeme nastal ďalší výbuch .

Nakoniec som si siel sadnúť ďalej pod strom ktorý tam bol lebo tam kde som trénoval všetko horelo .
Naozaj som vďaka tebe sakra sílný!
Hovoril som ti vďaka mne budeš mať zlaté časy len ma budeš musieť viac počúvať .
Inak ti nepomôžem .
Budem ...
Objavil sa tu aj Rongu pohladil som ho a on si ku mne ľahol .
Pozrel som k nebu spať sa mi nechcelo .

Dorazil som sem na toto trénovacie miesto aj keď som to tu poznal šiel som k menšiemu no teda XD večšiemu spálenišťu .

Pozvedla jsem nad tou spouští obočí.
To je lepší než naše kácení lesů... Doslova...
Naklonila jsem hlavu mírně na stranu, ale pak jsem se pousmála.
"Vypadá to, že to bude zajímavé..."

"Tak trochu si vždy vykludím miesto kde trénujem ale tak skôr nechtiac ... len som ti chcel ukázať ako sa zmenil môj oheň od vtedy čo som ho u teba naposledy použil a možno sa potom posnažím privolať to mystické stvorenie čo ma má trénovať ."
Poviem k nej a radšej trochu odstúpim .
Postavil som sa tak že som stál bokom a ruky som namieril jednu pred seba a za seba v ani jednom smere Shijin nebola .
"Toto je môj obľubený ťah ... "
Poviem a potom vystrelím z oboch rúk .

Trochu jsem ustoupila, když jsem ucítila žár a přimhouřila oči, protože mě svit dost zaslepoval.
"To je... Úžasně silné..."

"Je to dobrá obrana ... ale takto som pokročil mám už veľa ohňov čo je tak na A až S úrovni no jedna premena my stále nejde .
Ale bez kameňa tvojej podpori a tak by mi to tak dobre nešlo .
No a mám už aj oheň čo vie vypariť aj vodu no akosi jeden plameň čo je dokáže spáliť aj mňa ... a ten je asi najsilnejšíí ... ale nechccehm ho používať predsa len ... je to silné až veľmi no a drak ma možno naučí niečo lepšie ."
Podišiel som zasa k nej .

"Už tohle je nepředstavitelně silné..." pousmála jsem se.
"Páni..." pohodila jsem vlasy.
"Byla bych nejraději, kdybys tu zůstal, ale chápu tě. Jsi silný, každého Hyuugu bys tímhle porazil a stačilo by nepustit ho k sobě."

"No zo zasa neviem .... ale vážne ďakujem ."

Po chvíľi som dodal .
"Tak môžem sem skúsiť privolať draka možno ma bude učiť tu ale neviem či tu niečo neponičí ."

"To je tvoje volba a já se s tím vždycky smířím. Budu tě mít ráda, i když budeš daleko, i když budeš u mě." sepnula jsem si vlasy pevnou gumičkou, abych si je nemusela neustále odhrnovat z čela.

Usmial som sa veľmi ma tešilo že hovorila to čo hovorila .
"Nieje skoro niečo takéto povedať ?
No ale som rád že to od teba počujem ... "
Pohladil som ju po tvári .
"Budem sa ale aj tak snažiť byť čo najviac pri tebe ."

"Pravda, vždycky dřív mluvím, než přemýšlím. Ale myslím to vážně." kývla jsem.
Pak se mi na tváři objevil zářivý úsměv.
"Yosh, asi bych si měla dát vybavení do sídla."

"Umm dobre .... "
Tréning nechám na zajtra ....
"Tak ideme ?"
No hneď ako som to dopovedal som nakoniec aj odišiel tam kam povedala ona .
(presun.)