Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Respektive dříve či později listy zase vyrostou." zavrněla jsem a odhrnula si pramen vlasů z čela. "Ale teď je "dříve" a já mám dojem, že bysme měli začít něco dělat."

Pokusila jsem se o veselý tón.

Poobzeral som sa okolo seba. Uvidel som tú spúšť. Preboha! To je hrozné Neveriacky sa obzerám. Nedokázal som Konohu ochrániť ako som sľúbil Pozriem do zeme

"Konoha bude ještě silnější, než kdy dřív. Udělal jsem pečetě a přiložil dlaň k zemi.
"Renchuuka no jutsu."

"Budete mě ještě potřebovat?"zavrčel Kizoku stojící nademnou.

"Eh? Ne, myslím že ne. Arigato za tvou pomoc." pravila jsem a nechala orla zase zmizet.

"Víš Shijin, já vůbec nevím co teď dělat. Jsem na pokraji sil."

Všimla jsem si jak kolem nás začaly růst nové domy a usmála jsem se.

"Já taky ne." zašeptala jsem a pak si všimla, jak se objevily nové domy.
V očích se mi v té chvíli poprvé blekslo něco jako naděje. A když už jsem ji měla, hodlala jsem si ji udržet.
"Ale pro začátek bysme mohli s něčím pomoct, ne? Ať to znamená cokoliv, práce pro nás určitě bude mnoho a mnoho."

"Nejdříve by se měli odnést ranění, mrtvý a uklidit tenhle nepořádek. Postavit stany, dát do pořádku hradby. Čeká nás spoustu práce, ale společně vybudujeme Konohu znovu. Tak jako Shodai hokage-sama!" podíval jsem se na sochy Hokage.
Tak co říkáte, jsem jako vy?

Podívala jsem se na Hokage. Taky měl za sebou souboj. Mnohem těžší než my. Ale stále má dost elánu na obnovu Konohy. Jeho slova mě nakopla.

"Hai, provedeme. A co evakuovaní obyvatelé? Kdy je můžeme propustit?"

"Až..Až se vrátí zbytek." pohlédl jsem na Mikomi.
Tsunade-sama..věřím vám.

Musím něco dělat... Když nebudu nic dělat, zblázním se...
Ironicky jsem si ušklíbla, ale v očích mi pořád zářilo.
"A já zatím pomocí Byakuuganu najdu pár stanů a pokud pod troskami budou ranění, určitě je nepřehlédnu." dodala jsem a okamžitě se s aktivovaným Byakuuganem vydala k okraji kráteru, kde jsem chtěla začít.

Jistě... Allii a Tsunade...

"Hai, tak já jdu pomoci těm raněným." usmála jsem se. Aktivovala jsem byakugan a okamžitě měla přehled o lidech v širém okolí. Někteří jsou dokonce zavalení...

"Shijin, jdem na to." řekla jsem jí na rozloučenou a vyběhla trochu jiným směrem než ona.

"Hai, nee-san." zavrněla jsem a odrazila se od země na jeden sloup, který bůh ví díky čemu zůstal stát. Takhle jsem měla dokonalý přehled. V další chvíli už jsem vytáhla zpod trosek stan. Na jednom místě byl roztržený, ale sloužit bude dobře. Alespoň zatím. Tohle jsem nikdy nedělala. Snažila jsem se ho postavit, abysme do něj hned mohli přemístit raněné.

Odhazoval jsem kameny a vyhrabával mrtvoly ze sutin. Nebylo mi to příjemné, ale někdo to udělat musí.
(Shijin,Mikomi ta technika chakra needle techniqes - je japonsky Chakura senbon no jutsu xD)

Stan stál.
Pár vteřin jsem zálibně sledovala svou práci, ale pak jsem si uvědomila, že mám ještě spoustu práce. Odhrnula jsem vchod a zvedla ho. Pak jsem se rozeběhla do sutin hledat další stany. Musí jich být dost pro všechny zraněné... A mě to umožní na chvíli zapomenout na to, co je s Konohou.

(Děkuju, to si opravím.)

Ponta a ja sme sa taktiež pridali ku záchranným prácam.

Pustil som sa do zachraňovania zranených.

Dokázala jsem postavit deset stanů.
Prozatím by to mělo stačit, protože raněnými zpod sutin se plnily jen pomalu a já se začala cítit, jako kdybych je stavěla odjakživa. Jediný problém byl, že už mi to nepřinášelo to uvolnění od nepříjemných myšlenek.

"Shinji, prosím, do těch prvních pěti stanů." zavrněla jsem uprostřed stavění jedenáctého.
"Ještě nejsou úplně zaplněné..."
Vstala jsem a protáhla se. To je šílené...
"A jestli nenajdeme nějakého medika, který zvládne víc než já, tak je to úplně k ničemu." dodala jsem spíš pro sebe než pro ostatní.

Śkody boli rozsiahle ale postupne sa nám podarilo obnoviť zopár budov.

"Panebože..." srdce mi v té chvíli vynechalo jeden úder. "To je katastrofa..."
Díky bohu, že klan Inuzuka sídlí tak daleko od centra...

Trhla jsem prudce hlavou a s naštvaným výrazem jsem se podobala spíše šelmě.
"Ryuuji, mohu s tebou tedy počítat?" otočila jsem se na něj a aniž bych čekala na odpověď vytáhla jsem kunai a řízla se do prstu.
"Kuchiyose no jutsu!" vykřikla jsem a kolem mě se objevilo pět psů. Jedno z nich bylo ještě štěně.
Odrostlejší, ale štěně.
Nechala jsem ho dojít až ke svému studentovi a ostatním psům jasně zdělila, co mají dělat. Sama se s Yuniiku rozěběhla směrem, ze kterého jsem cítila nejvíce krve a začala pomáhat se záchranou raněných. Kdo jiný se k tomu hodil více než Inuzuka...

Pozrel som na Shijin Dobre Zobral som zranených do stanov. Vyšiel som zo stanu a poobzeral som sa po okolí či ešte neuvidím nejakých zranených.

S pomocí byakuganu jsem jiným ninjům říkala, kde mají odklízet trosky. Zavalených lidí tu bylo požehnaně. Naštěstí většině z nich ještě bylo pomoci. Sutin pomalu ubývalo a místo nich se objevovaly stany, nebo základy nových budov. Zdá se, že nikdo už zavalený nezůstal.

Rozhlédla jsem se kde budu potřeba a šla jsem pomáhat s obnovou hradeb Konohy.

Odvolala jsem všechny psi kromě Yuniiku a štěněte, jež mělo patřit Ryuujimu a vydala se k jednomu ze stanů. Potřebovala jsem zjistit, co mámě dělat teď. S odklízením sutin psi příliš nepomůžou. Snad já, ale upřímně o tom pochybuji. Má Jutsu jsou dobrá pro ničení, ale na opravu...

Ja som dorazil zanou

Otočila jsem se.
"Trvalo ti to, Ryuuji. Nicméně Konoha teď utrpěla ztráty, takže potřebuje ninji schopné boje, což myslím jsi." přejela jsem ho zkoumavým pohledem.

"Oficiálně to bude teprve ve chvíli, kdy to schválí Hokage, ale dneškem počínaje tě beru za svého studenta, jasné? Tohle je tvůj společník. Bude s tebou pořád a nikdy ho nebudeš opouštět. Jmenuje se Rongu."
Hřbet štěněte se nacházel kousek nad Ryuujiho koleny. Zdálo se, že si ho už oblíbilo...

"A ještě něco." dodala jsem a vytáhla z kapsy ochranou čelenku se značkou Listové. "Jak už jsem řekla dříve, jsi-li můj student, musíš nosit tohle."
Podala jsem mu ji s úsměvem na tváři.

Myslím že to tu zvládnete Kumo sa bezomna nezaobíde bolo mi cťou bojovať po vašom boku ninjovia z konohy.



(presun)

Zobral som si ju a usmial som sa aj ja
"Eh rad by som si ju uz dal teraz no to nemozem lebo keby to spravim a nemam to dovolene mala by si z toho mozno nejake problemi ,ale necham si ju u seba a urcite to nejako skusim "
skrcil som sa potom k Ronguovi a pohladil som ho
"A ked tak tak mi ostane aspon on ze ?"