Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Hokage...Využil jsi toho.Eh.." vyplivl jsem krev.

Meč jsem odstranil z jeho hrudi a zastrčil zpět.
"Kai!" zrušil jsem Izanagi. Zůstali mi jenom tři sharingany.

Zrazu som sa ocitol privalený k zemi kusom dreva. Pozrel som sa na oblohu a tam sa začalo niečo skladať. Sakra to nieje nič dobré!!

"Eh.." padl jsem k zemi mrtvý. A CHibaku tensei se roprářilo na prach.

Ponta prišiel ku Shinjimu a odvalil z neho ten kus dreva preč.


Skočil som ku Assasinovi: "Výborná práca"

Vylezl jsem z tlamy:a konečně už nebude používat ty svoje techniky.

''dýchej shiz''
řekl jsem jí

Zhluboka jsem se nadechla. Třásla jsem se. Přála jsem si, aby to už skončilo.

Pískla jsem a přiletěl Kizoku. Zabral zobákem a dřevo ze mně odlomil. Seděla jsem na zemi a nevěřícně koukala kolem sebe. Teprve teď to všechno pořádně vnímám. Z Konohy jsou jen trosky, ale my přežili...

Arigato Hokage-sama.

Rozhlédla jsem se. Kolem byla spousta mrtvých těl.

Je to už konec?

"Díky. Kde se tu bereš?" podíval jsem se na tu spoušť kolem.
"Minna!? Jste všichni v pořádku!?"

Pozriem na zviera ktoré ma vyslobodilo. Díky...medved Poviem a pohladím ho a bežím k ostatným.

Assasine je tu ešťe stále nebezpečenstvo.Mnohí členovia konohy sú ešťe stále v ohrození.

''shiz''
pověděl jsem jí
''neboj se''

Pořád jsem se třásla. Měla jsem nepřítomný výraz. Zavřela jsem oči. Po tváři mi stékaly slzy.

"Evereste...Vím." kývnul jsem na něj a šel k Taikimu.
"Co se stalo Shizuce? Mám ji vyléčit?"

''shiz, už je konec''
šeptal jsem jí

Mezitím co se rozdýchávám si všimnu sestry.

"Koukám, že ti dali taky dobře zabrat." pousmála jsem se. Ale hlavně že je v pořádku..

Zoufale mávnu rukou, jako kdybych chtěla na něco ukázat. Na to, co už není.
"Tohle..." nedokončím, protože nevím, jak to říct. Nebo možná proto, že se mi zlomí hlas. "Jak tohle mohli udělat..."
Nebyla to otázka. Jen jsem se držela, abych nezačala panikařit. Neměla jsem k tomu totiž daleko.

Ležela jsem na zádech. Nemluvila jsem. Dívala jsem se na oblohu. Nechtěla jsem myslet na všechno kolem.

(musím jít, je tu bouře, pa)

Sledovala jsem její reakci a byla jsem ráda, že se umím ovládat. Jinak bych možná byla na tom podobně.

"Shijin. Sice tu nezůstal na kameni kámen ale Konoha žije dál. Postavíme ji znovu!"

Vzhledem k tomu, že jsme byly jen malé postavičky v obřím kráteru to muselo vyznít docela komicky.

Sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Já vím... " zašeptala jsem. "Ale chci... Nemůžu... Nikdy jim tohle neodpustím."

Nedokázala jsem se rozhlédnout. Kdybych to udělala, asi bych opravdu zpanikařila. Chtěla jsem zavřít oči a zapomenout na to. Nebo alespoň vidět někoho z nepřátel. Někoho, koho bych mohla zabít... Takovou krvežíznivost jsem nikdy necítila.

´To se lehce řekne ale těžko udělá´když sem to říkal díval sem se na tu holku

Přemýšlela jsem kde začít...

"Shijin, teď už je po všem. Nenávist ještě nikomu nepomohla." řekla jsem posmutněle. Naprosto přesně vím co cítí. Ale teď se s tím nedá nic dělat. Otočila jsem k tomu jouninovi.

"Neříkám že to půjde lehce, ale půjde to." snažila jsem se usmát.

jen jsem si hluboce oddechl a lehl jsem si kousek od ní