Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Trochu paralyzovný si beru kunai do ruky a padám na nepřítele. Když dopadnu vrazím mu kunai do krku, ale pořád se nemůžu moc hýbat.
(Ať už se můžu vstát, trvá to dlouho!)

Pousmála jsem se. Nepřestávala jsem útočit. Použila jsem zase lávový útok. Prsty jsem přitiskla k ústům a zase vyplivla lávové kouli.

Oto Shinobi #Leader 1
"Groaghhh.." začal jsem chrchlat, "Konoha lehne popelem.... ahaha!!!" lehl jsem si a začal se koulet po střeše dolů. Nakonec jsem sebou plácnul na zem pod budovu.

Kristepane... ty kosti... Přece ze sebe neudělám jehelníček... Ale má je zatím jen na hrudi. Natáhla jsem před sebe dlaně a na záda jsem mu vystřelila čakrové jehly.

Snad ho zasáhnou dostatečně hluboko...

Jak se tak kutálel, dívala jsem se, zda je někde potřeba pomoci.

rozhlížel jsem se kdyby někdo potřeboval pomoc ale vypadalo to v pohodě

[Tímhle tempem budu za chvíly bez chakry.]
"Raiton Raikyuu!" Křikl jsem po složení všech pečetí a k mokrému hadovi letěla koule blesků.
[Tohle nemůže přežít.]
Psi se rozběhli na Oto no jounina.

Oto Shinobi #Leader 2
Začal jsem lapat po dechu "Vy mladé Hyuugy, vždy se snažíte nevzdat se, ale teď je to stejně jedno. Touhle dobou váš Hokage dostává na pr*el od Orochimara. Hahaha.. Tohle je konec Konohy !" pří pádu na zem mi z ruky vylezly středně velké ostré trny napuštěné paralyzujícím jedenm, snažil jsem se ji tím strhnout aspoň ruku.

Rozzuřeně jsem odskočila a rozběhla se k němu, abych ho znovu zasáhla Juukenem. Až pak jsem si uvědomila, že to nemá cenu.
"Konoha bude dál." zavrčela jsem a ani jsem si neuvědomovala, jak přesvědčivě to zní. Opravdu jsem tomu věřila. I kdyby ji totiž zničili, vždycky bude žít v nás... Ano, Konoha bude dál. Sestra se stane elitním S ninjou, já možná jednou také.
Z koutku úst mi stékal pramínek krve. Rozkašlala jsem se a měla co dělat, abych nespadla na zem. Ksó... Taky jsem se musela nechat nabodnout na ten osten... Klopýtala jsem směrem k sestře. Ne, neklopýtala. Zklidnila jsem se a ovládala svůj krok, jen na hrudi mě rána nepříjemně pálila.

"Zmlkni. Ani Hokage to tak snadno nevzdá." zasyčela jsem vztekle na toho grázla ale pak už jsem se plně věnovala Shijin.

"Jsi v pořádku? Posaď se tu a odpočiň si..." objala jsem ji kolem ramen a díky byakuganu jsem stihla sledovat i pohyb v okolí.

Sama jsem byla taky poněkud potlučená, ale takovou ránu v hrudi jsem nekoupila. Vůbec se mi to nelíbí...

Byla jsem stranou. Pozorně jsem pozorovala okolí. Vybavila se mi vzpomínka na moji vesnici, když byla napadena. Ve tváři jsem měla nepřítomný výraz.
Ne! Ne! Nesmí se to stát znovu! sklonila jsem hlavu a sevřela ruku v pěst.

"Ksss..." chtěla jsem něco odpovědět, ale místo toho jsem ji jen prudce odstrčila a přiložila si ruku v hrudi. Nedokážu si to vyléčit, ale alespoň tak, aby to nekrvácelo...
Neposadila jsem se. Trochu rychle jsem dýchala, ale jinak jsem stála klidně. Ta bolest, ksó... Přimhouřila jsem oči a sledovala Kizoka a jeho útok. Mé vrány se před chvílí rozprchli a já se bála, že had se stihl vzpamatovat. Teď už jich zbývala jen půlka, ale stejně mu pořád bránily v rozhledu. Jen jsem stála a kontrolovala je. Nic víc, nic míň...

Pomocí 'Shunshin no Jutsu' jsem se probleskl k Shijin a Mikomi. Podíval jsem se na ránu Shijin. Nevypadá to na vážné zranění. Z rukou mi vyzařovala zelená chakra, ruce jsem přiložil Shijin k hrudi a začal s léčením.
"Mikomi, kryj nám záda. Chvíli to potrvá, ale bude v pořádku."

Dívala jsem se na Alliiho jak léčil Shijin.

"Hai. Nikdo se na vás přese mě nedostane." pravila jsem jistě. Díky byakuganu jsem viděla možné útoky ze všech úhlů.

Na mé tváři se objevil až moc uklidněný úsměv.
Trhla jsem hlavou. Těžko říct jestli bolestí nebo jako obvykle - abych se vrátila do reality.
"Jsem v pořádku..." zavrčela jsem a pokusila se mu vytrhnout.
"Zvládnu bojovat." Na důkaz mých slov vrány zase dělaly přesně to, co jsem chtěla. Trochu jsem se přikrčila, abych mohla uskočit, kdyby si zase někdo usmyslel, že mě zabije.
"Děkuju..." zašeptala jsem ještě s mírným úsměvem, aby to slyšel jen on, což ve zvuku bitvy znamenalo, že jsem mluvila víc nahlas než normálně, ale účel to splnilo.

tak a teď kdo vyběhne tak to schytá
usmál jsem se a připravil jsem se

Do ulice přiběhly další posily
Oto Shinobi #Bratři Ishidové
"Rinku kyōdai" řekli jsme dvojhlasně.
Naše těla se oddělila, byl to druhý stupeň prokleté pečetě.
Oto Shinobi #20,21,22,23,24
Obestoupili jsme Ishidy, abychom mohli kdykoliv zareagovat, proti případným útokům na ně. Dělali jsme jim ochranku.

#21,22,23 jsme vyskočili ke Katsurovi a Infimu
#23,24 a Ishidové nastoupili před Mikomi, Shijin, Alliiho a Shizuku

Odstoupil jsem od ní. Sklopil jsem hlavu a sevřel ruce v pěst, "hai, dávej si pozor, prosím." Odvrátil jsem hlavu na nové příchozí skupinu nepřátel.

Na nic jsem nečekala a nově příchozí jsem okamžitě zasypala vlnou čakrových jehel. Čekala jsem zda se vyhnou a po očku jsem sledovala Alliiho.

Sledovala jsem, jak nás obklíčili.
"Ksó..." zavrčela jsem tiše, ale pak už jsem se soustředila na boj.
Zase ta podivná změna na těch dvou. Fajn, v tom případě je třeba zničit ty další, aby nerušili...

"Fuuton: Daitoppa!" vykřikla jsem a vlna větru mezerou mezi Alliim a Mikomi mířila na oba dva shinobi. Smetla s sebou několik trámů, které nám ležely pod nohama a já doufala, že právě ty je zasáhnou.

Psi se rozběhli na shinobi co stáli před námi.
2 se postavili předemě a Katsura.
[Ti zabránípřípadně útoky.]
Ostatní 3 je oběhli, 1 se postavil na levo druhý na pravo a poslední za ně.
Na mé kývnutí hlavy všichni najednou skočili a snažili se je co nejvíce blokovat a znehybnit.

(Tak takhle ne.)
Otřel jsem si krev z tváře a složil pečetě.
"Kuchiyose no jutsu," zakřičel jsem a v oblaku kouře se objevila Aimi.

aktivoval jsem mou oční techniku : Me-tsū
mé oči nabrali svítivě azurovou barvu
připravil jsem se k útoku

Oto Shinobi #23
Jehly mnou párkrát projeli, ale žádné vážné zranění jsem neutrpěl. "Hááá!" to má být všechno, začal jsem se šklebit a nahlat smát. Potom mě smetl jeden trám a natlačil mě k zídce, rozdrtil mi všechny kosti v horní části těla.
Oto Shinobi #24
Senbony letící na mě, jsem odrazil zvukovou tlakovou vlnou, která potom také letěla na proti trámům. Vlny se srazily a trámy spadly na zem. Odskočil jsem k 23ce a kopl do jeho nehybné mrtvoly. "Baka!"
Bratři Ishidové
"Doton: YOmi Numa!" zakřičel jsem.

"Výborně, Akako" usmál jsem se na něj a udělal pečetě.
"Hehe, díky, Minako"
"A co uděláte teď dětska?"

Vyběhla jsem z baráku a snažím se zjistit co se děje a taky najít Shizuku.