Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

''ne.... jsem tu s tebou shiz''
objal jsem jí a pevně jsem jí stiskl

#24
"No to snad !" Rozprskl jsem se, a dokonce jsem ozdobil Ishidy, vypadaly jako dva červené vánoční stromečky.
#23
Spojená technika mě roztrhala na kousky, naposledy jsem zakřičel a jakoby se vypařil.
#21
Tak tohle nevyšlo .."Výborně, takže to vypadá, že jsem tady na to sá---" zády mi proletěly senbony, svalil jsem se ze střechy a spadl přímo do bažiny.
Bratři Ishidové
"Teď teprve začne ta pravá sranda !"
Před námi byla neviditelná bariéra, která zabránila jakémukoliv útoku zepředu.
"Au" kus dřeva se zatočil a bariéru přeletěl a zapíchl se mi do těla. Nevadí vytáhl jsem si ten kus dřeva z těla, rána se mi okamžitě zahojila

Nevím co mám dělat a bojím se o Shiz. Vyděšeně zírám na Shiz.

Yonbiho čakra ho musela hodně pálit. Jsem tu bolest nevnímala. Jediné co jsem chtěla, bylo to, aby se jim nic nestalo.
"Nechci vám ublížit." šeptla jsem.

''neublížíš''
šeptal jsem jí i když jsem byl celý spálený a stále jsem ji objímal
''nic nám neuděláš''

Výborně. Shijin stojí na jedné ze střech. Snad tu bude v bezpečí. A snad přestane dělat pitomosti. Mou pozornost upoutali Ishidové. Na hřbetě Kizoku jsme je přeletěli a já jen tak zkusmo hodila několik shurikenů přímo na ně. Uvidíme co dovedou.

Rozhlížela jsem se okolo sebe.
Hopla... Ušklíbla jsem se. Kdybych mluvila můj hlas by přetékal sarkasmem. Jakou šanci máme proti těm dvěma? Jedna ku miliónu? Když budu optimistická tak jedna proti sto tisícům... Uskočila jsem dál sledovala, jak se další střecha hroutí. Poskládala jsem pečetě a probleskla se ještě dál. Rychle jsem dýchala a klesla na kolena. Dostatečně daleko. Snad... Rozkašlala jsem se a cítila, jak mi z koutku úst zase vytéká krev. Asi jsem to neměla přehánět... S Byakuuganem jsem sledovala situaci a měla co dělat, abych ho udržela aktivovaný.

(Eh, omlouvám se, ale začíná tu hřmít, takže raději končím.)

sleduju co se děje. Nemůžu tady přece jen tak stát, musím pomoct Shiz. Kašlu na zranění a jdu obejmout a uklidnit Shiz.

Kdyby ta čakra tak nepálila, tak by mi stekla slza. Sklonila jsem hlavu. Třásla jsem se. Yonbi mě zcela ovládl, jelikož jsem si strhla přívěsek. Odstrčila jsem od sebe Taikiho a pak i Alex.
Zaútočila jsem na zbylé ninji. Při doteku čakry se spálili.

Rozhlížela jsem se po bojujících lidech, jestli nepotřebují pomoct. Viděla jsem Mikomi, vlastně skoro všechny nové chuuniny.
Je tu zmatek, musím chvilku počkat.
Kousla jsem do prstu a během mžiku poskládala důvěrně známé pečetě. Vytáhla jsem z brašničky svitek, rozprostřela jsem ho před sebe a začala na něj krví něco psát. Pak jsem dokončila poslední pečeť a svitek zmizel v malém obláčku kouře. Jakmile kouř zmizel přede mnou na zemi ležela tykev plná písku. Máchla jsem rukou, víčko povolilo a písek z tykve se automaticky rozprostřel kolem mne, jako dokonalá obrana. Složila jsem jednoduchou pečeť a kolem celého těla se mi rozprostřel písek do písečného brnění. Připravila jsem si pro jistotu katanu a volnou rukou navigovala písek. Sledovala jsem znovu dění okolo.
Uvidíme, jak se to vyvine..

(A je to!)
Otočil jsem se na Shiz a vůbec sem nevěděl, co se děje. Po chvílí zírání jsem pro jistoty vyskočil na střechu, rozbitého domu. Po chvíli tam vylítla i Aimi.

Doběhl jsem až do ulice. Zastavil jsem se a teprve jsem si uvědomoval, že už jsem v Konoze. Uviděl jsem Katsura tak jsem vyskočil k němu. ,,Jak, jak to jde? Kde, kde je Hokage?"

Bratři Ishidové
Bariéra se na chvíli přesunula a zviditelnila, přesunula se proti shurikenům, které odrazila a zase zmizela. Na zádech obou bratrů se při zviditelnění bariéry objevily malé fialové kroužky, jakoby tu bariéru automaticky ovládaly.
(Bariera je velká asi 7x5 metrů a přesouvá se.)
"Doton: Doryuudan"

Bahení střely letěly na Alliiho, Taikiho se Shizukou a Alex.

Skočil jsem za Katsurem a Seitem.
"Bylo na čase Seito." prohlásil jsem bez toho abych se na něj podíval.
"Kde ses flákal?"
Usmál jsem se a najednou se mi začernilo před očima a cítil jsem v puse chuť železa.
Padl jsem na kolena z vyčerpání, rukama jsem se podpíral abych si nelehl.
Zavřel jsem oči abych neviděl to černo.
Rychle jsem dýchal.

Yonbiho čakra už mě celou obalila. Nadechla jsem se a na útok jsem vyplyvla lávu. Pak jsem rychlostí blesku na něj zaútožila. Máchla jsem rukou a Yonbiho čakra ho zasáhla a v těch místech spálila.

Nevěřícně jsem se otočil do prava. Byl tam Seito, ale nemohl sem uvěřit, že je naživu.
"Seito, jsi v pořádku? Tady to docela zvládáme, i když něco se děje se Shiz a Hokage-sama... nevím kde teď je," vychrlil jsem ze sebe.

Zdá se, že se brání pomocí té bariéry. Ale vypadá to, že ji také musí přesouvat. To znamená, že útok by měl jít z více stran.

Dále jsem nad nimi kroužila a všimla si, že útočí Shiz. To je zase ta čakra! Jako tenkrát v lese. Neměla bych se jí tedy vůbec motat do cesty...

Přesto jsem na kunai připevnila výbušný lístek a hodila ho za záda bratrů. Nechala jsem lístek vybuchnout. Snad je to alespoň znejistí.

Podíval jsem se na Infiho. ,,Si v poho?" Pak jsem se zase otočil na Katsura. ,,Jo nějak se to zvládlo. Teď se musíme soustředit na boj." Podíval jsem se na Shizuku. ,,To nevypadá dobře."

"heh..." Odmlčel jsem se. "Jasně."
Zkusil jsem otevřít oči, už jsem neviděl jen černo.
Sedl jsem si a z hluboka dýchal.
Shromažďoval jsem síly na to se znovu postavit.

Sledovala jsem Shizuku. Tohle, ta rychlost, démonní plášť?! Do háje, jestli se přestane kontrolovat, nedopadne to dobře.
Rychle jsem proti ní vyslala písek a spoutala jí nohy i ruce. Pokud použije Youton, písek tím akorát ztvrdne.

Díky Shunshin no Jutsu jsem se problesknul nahoru k Infimu a ostatním.
"Tohle vypadá na boj, do kterého nebude moudré se plést." Opřel jsem se o zeď a pomalu vydechoval.

Bariera stihla akorát zblokovat letící lávu. "Drápanec" od Shizuky Minaka zasáhl, ale rána se hned vyhojila.
"Takhle nás nikdy nedostanete !" řekli jsme souhlasně a každy jsme směrem na ni, ještě chytnutou v písku, vyslali zvukovou tlakovou vlnu.

Písek povolil, aby se mohla Shizuka útoku vyhnout.
Kso, nejdřív se musím zbavit za pomocí ostatních těhle. Ale, aby pak nebylo pozdě.

Kizoku a já jsme přistáli u skupinky našich přátel. Ohlédla jsem se a konstatovala, že já dopadla zatím dobře. Žádný zásah Raitonem ani kunaiem, jen jsem utahaná jako pes. Vypnula jsem byakugan a odpočívala. Shiz se do cesty motat nebudu a tady třeba budu v něčem užitečná...

Ještě že mám ty výbušné lístky... ušetřily mi dost čakry.

"Arigato Kizoku."

"Nedělám to pro tebe pískle, jenom chráním Konohu."

Rezignovaně jsem si povzdechla.